  | ŽalmyBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Ž 78, 1-72 |
1 Ž 78, 1 Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, 2 Ž 78, 2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3 Ž 78, 3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, 4 Ž 78, 4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. 5 Ž 78, 5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, 6 Ž 78, 6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, 7 Ž 78, 7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, 8 Ž 78, 8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. 9 Ž 78, 9 Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy. 10 Ž 78, 10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli, 11 Ž 78, 11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout. 12 Ž 78, 12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli. 13 Ž 78, 13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody. 14 Ž 78, 14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně. 15 Ž 78, 15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní, 16 Ž 78, 16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky. 17 Ž 78, 17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu, 18 Ž 78, 18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle. 19 Ž 78, 19 A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti? 20 Ž 78, 20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?" 21 Ž 78, 21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli, 22 Ž 78, 22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu. 23 Ž 78, 23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes 24 Ž 78, 24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Ž 78, 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti. 26 Ž 78, 26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí 27 Ž 78, 27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku, 28 Ž 78, 28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich. 29 Ž 78, 29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví. 30 Ž 78, 30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech, 31 Ž 78, 31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil. 32 Ž 78, 32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům. 33 Ž 78, 33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem. 34 Ž 78, 34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha, 35 Ž 78, 35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel. 36 Ž 78, 36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, 37 Ž 78, 37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě. 38 Ž 78, 38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení, 39 Ž 78, 39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací. 40 Ž 78, 40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji! 41 Ž 78, 41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele. 42 Ž 78, 42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka, 43 Ž 78, 43 když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli. 44 Ž 78, 44 Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít. 45 Ž 78, 45 Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu. 46 Ž 78, 46 Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce. 47 Ž 78, 47 Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem. 48 Ž 78, 48 Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda. 49 Ž 78, 49 Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy. 50 Ž 78, 50 Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé. 51 Ž 78, 51 Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech. 52 Ž 78, 52 Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, 53 Ž 78, 53 vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře. 54 Ž 78, 54 Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal. 55 Ž 78, 55 Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny. 56 Ž 78, 56 Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho, 57 Ž 78, 57 odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk. 58 Ž 78, 58 Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti. 59 Ž 78, 59 Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele: 60 Ž 78, 60 opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi. 61 Ž 78, 61 Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka 62 Ž 78, 62 a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí. 63 Ž 78, 63 Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly. 64 Ž 78, 64 Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly. 65 Ž 78, 65 A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem, 66 Ž 78, 66 zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou. 67 Ž 78, 67 Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil, 68 Ž 78, 68 zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval. 69 Ž 78, 69 Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi. 70 Ž 78, 70 Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší, 71 Ž 78, 71 od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl. 72 Ž 78, 72 A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.
| | | Ž 78, 1-72 |
Verš 2
otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.
Ž 49:4 - Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
Mt 13:35 - aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: 'Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.'
Verš 5
Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,
Dt 4:9 - Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.
Dt 6:7 - Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.
Verš 8
a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
Ex 32:9 - Hospodin dále Mojžíšovi řekl: "Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje.
Ex 33:3 - Půjdete do země oplývající mlékem a medem. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný."
Ex 33:5 - Potom řekl Hospodin Mojžíšovi: "Řekni Izraelcům: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit. Nyní však ze sebe složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi naložit."
Ex 34:9 - a řekl: "Jestliže jsem, Panovníku, nalezl u tebe milost, putuj prosím, Panovníku, uprostřed nás. Je to lid tvrdošíjný; promiň nám však vinu a hřích a přijmi nás jako dědictví."
Dt 9:6 - Věz tedy, že ne pro tvou spravedlnost ti Hospodin, tvůj Bůh, dává tuto dobrou zemi, abys ji obsadil, neboť jsi lid tvrdé šíje.
Dt 9:13 - Dále mi Hospodin řekl: "Vidím, jak je tento lid tvrdošíjný.
Dt 31:27 - Vždyť já znám tvou vzdorovitost a tvou tvrdou šíji: Hle, už dnes, kdy ještě mezi vámi žiji, vzdorujete Hospodinu; tím spíše po mé smrti!
Verš 13
Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
Ex 14:21 - Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny.
Verš 14
Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
Ex 13:21 - Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci.
Ž 105:39 - Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
Verš 15
Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
Ex 17:6 - Já tam budu stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít." Mojžíš to udělal před očima izraelských starších.
Nm 20:11 - Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek.
Ž 105:41 - Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
1Kor 10:4 - a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.
Verš 19
A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?
Nm 11:1 - Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.
Nm 11:4 - Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: "Kdo nám dá najíst masa?
Verš 20
Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"
Ex 17:6 - Já tam budu stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít." Mojžíš to udělal před očima izraelských starších.
Nm 20:11 - Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek.
Verš 21
Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Nm 11:1 - Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.
Verš 24
a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
Ex 16:14 - Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.
Verš 25
Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
Jn 6:31 - Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'."
1Kor 10:3 - všichni jedli týž duchovní pokrm
Verš 26
Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
Nm 11:31 - Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí.
Verš 31
když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
Nm 11:33 - Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.
1Kor 10:5 - A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť 'poušť byla poseta jejich těly'.
Verš 44
Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.
Ex 7:20 - Mojžíš a Áron učinili, jak Hospodin přikázal. Áron pozdvihl hůl a před očima faraóna a jeho služebníků udeřil do vody v Nilu a všechna voda Nilu se proměnila v krev.
Verš 45
Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.
Ex 8:24 - Farao řekl: "Propustím vás tedy, abyste obětovali Hospodinu, svému Bohu, na poušti. Jenom neodcházejte příliš daleko. Proste za mne."
Ex 8:6 - Farao odpověděl: "Zítra." Mojžíš řekl: "Ať je podle tvého slova, abys poznal, že nikdo není jako Hospodin, náš Bůh.
Verš 46
Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce.
Ex 10:13 - Mojžíš tedy vztáhl nad egyptskou zemi hůl a Hospodin přihnal na zemi východní vítr. Ten vál po celý den a celou noc. Když nastalo jitro, přinesl východní vítr kobylky.
Verš 47
Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.
Ex 9:23 - Když Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi, dopustil Hospodin hromobití a krupobití. Na zemi padal oheň. Tak Hospodin spustil krupobití na egyptskou zemi.
Verš 50
Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.
Ex 9:6 - A nazítří to Hospodin učinil. Všechna egyptská stáda pošla, ale z izraelských stád nepošel jediný kus.
Verš 51
Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.
Ex 12:29 - Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka.
Verš 53
vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.
Ex 14:27 - Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře.
Ex 15:10 - Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách.
Verš 55
Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.
Joz 13:7 - Rozděl nyní tuto zemi do dědictví devíti kmenům a polovině kmene Manasesova.
Ž 136:21 - Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
Verš 58
Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.
Dt 32:16 - Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modlami ho uráželi.
Dt 32:21 - Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím.
Verš 61
Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka
1Sam 4:10 - Pelištejci tedy bojovali a Izrael byl poražen; každý utíkal ke svému stanu. Byla to převeliká rána. Z Izraele padlo třicet tisíc pěších.
Verš 64
Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.
1Sam 4:11 - I Boží schrána byla vzata a oba synové Élího, Chofní a Pinchas, zahynuli.
1Sam 4:18 - Jakmile se zmínil o Boží schráně, spadl Élí nazad ze stolce k pilíři brány, zlomil si vaz a zemřel; byl to muž starý a těžký. Soudil Izraele čtyřicet let.
1Sam 4:19 - Sotva jeho snacha, manželka Pinchasova, která byla těhotná a blízká porodu, uslyšela zprávu, že Boží schrána byla vzata a že umřel její tchán i muž, sklonila se a porodila, protože ji přepadly křeče.
Verš 66
zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.
1Sam 5:6 - Hospodinova ruka těžce dolehla na Ašdóďany a způsobila mezi nimi spoušť. Ranila je nádory, Ašdód i jeho území.
1Sam 6:4 - Dále se tázali: "Jakou oběť za provinění jí máme přinést?" A oni řekli: "Pět zlatých nádorů a pět zlatých myší podle počtu pelištejských knížat, neboť stejná pohroma postihla všechny, i vaše knížata.
Verš 70
Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,
1Sam 16:11 - A Samuel se Jišaje otázal: "To jsou všichni mládenci?" Jišaj odvětil: "Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo." Samuel Jišajovi poručil: "Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde."
2Sam 7:8 - Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.
Verš 71
od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.
2Sam 5:2 - Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: »Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.«"
1Krn 11:2 - Už tenkrát, když byl králem Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin, tvůj Bůh, řekl: »Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad mým izraelským lidem.«"
Z 78 - Tento žalm je prvým z tzv. historických žalmov (78, 105, 106). Asaf, ktorý žil ešte i za kráľa Šalamúna (2 Krn 5,12), v žalme zachytáva históriu vyvoleného národa od odchodu z Egypta až po kráľa Dávida, presnejšie, až po vzburu desiatich severných kmeňov, ktorú viedol Seba z Benjamínovho rodu a ktorá nasledovala hneď po potlačení Absolónovej vzbury. Bolo to teda už ku koncu Dávidovho kráľovstva (1012-972).
Z 78,2 - Bude rozprávať v "porekadlách", "v podobenstvách" (hebr. ,mašál'), v poučných obrazoch a v piesni.
Z 78,9 - Kmeň Efraimov počtom veľký, ale vo viere v Boha chabý.
Z 78,12 - "Tanis-Zoán", staré mesto v delte Nílu, vtedy hlavné mesto Egypta.
Z 78,25 - "Chlieb anjelský" - doslova: "Chlieb silných" - "lehem 'abbírim". Anjeli sa v Písme často volajú "silní" (Ž 103,20; Múd 16,20; 19,20). Manna sa volá "chlieb anjelský", lebo prichádza z neba, zo sídla anjelov (a preto aj "chlieb z neba"; porov. Jn 6,32.50).
Z 78,51 - "Stany Chámove" označujú Egypt.
Z 78,61 - "Svoju silu… nádheru" - archu zmluvy.
Z 78,67 - Archa sa už nevracia do Šíla, ktoré je na území Efraima, ale je prenesená na vrch Sion v Júdsku, kde jej Dávid postavil svätyňu (1 Sam 6,1 n.; 7,1.2; 2 Sam 6). Slová sú však aj mesiášske. Veď pozemský Jeruzalem bol zničený (587).
Z 78,71 - Aby vládol nielen nad kmeňom Júdu, ale nad celým národom, ktorý sa tu označuje menami Izrael a Jakub.
