Žalmy

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Ž 144, 1-15

1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit! 2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje. 3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš? 4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé. 5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit. 6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek, 7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců! 8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná! 9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy. 10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče, 11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná. 12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru. 13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol, 14 náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích. 15 Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!

Verš 1

Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!

2Sam 22:35 - učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.

Ž 18:34 - ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,

Verš 2

Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.

2Sam 22:48 - Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje.

Ž 18:47 - Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása!

Verš 3

Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?

Jób 7:17 - Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,

Ž 8:4 - Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:

Ž 31:7 - Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina.

Heb 2:6 - kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: 'Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?

Verš 4

Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.

Ž 39:5 - Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.

Ž 62:9 - Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.

Jób 8:9 - Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.

Jób 14:2 - Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.

Ž 102:11 - pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.

Verš 5

Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.

Ž 18:9 - Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.

Ž 18:7 - V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.

Ž 104:32 - Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.

Verš 6

Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek,

2Sam 22:8 - Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem.

Ž 18:14 - Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.

1Sam 7:10 - Když Samuel obětoval zápalnou oběť, Pelištejci vyrazili k bitvě s Izraelci. Ale Hospodin onoho dne zahřměl mocným hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem poraženi.

Z 144 - Prvá časť žalmu (1-11) je poskladaná z iných žalmov, najmä z 8, 18, 33, 104.

Z 144,1-2 - Kráľ Dávid je pred bojom. Vie však, že ak Pán nebude pomáhať a ak on nezlomí nepriateľa, všetko úsilie by bolo daromné.

Z 144,5-6 - Dúfa, že Pán mimoriadnym spôsobom zasiahne na ochranu svojho ľudu. Má sa to stať za pomoci búrky, v ktorej Pán prejavoval svoju moc a hrôzu.

Z 144,7 - Prívaly, veľké vody sú vo Svätom písme symbolom veľkého nebezpečenstva (Ž 18,17).

Z 144,8 - "Krivoprísažná pravica", pars pro toto, označuje tých, čo falošne a skrivodlivo prisahali. Pri prísahe zdvíhali pravú ruku (Ž 137,5).

Z 144,12-15 - Žalmista prosí o požehnanie, pokoj a blahobyt pre svoj národ.