Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 9, 1-35

Jób na to odpověděl: "Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý? Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví. On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře? On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu; zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí. Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy, sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln, on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní. Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy. Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu. Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?« Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit. Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova? Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil. A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu. Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány, ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí. Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá? I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého. Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život. Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem. A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch. Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy? Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra, prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající. Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji, hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš. Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud? I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem, přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat. On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu. Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba. Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach. Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.

Verš 32

On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.

Kaz 6:10 - Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.

Jer 49:19 - Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelené nivy, ale v okamžiku ho z nich zaženu a ustanovím nad nimi toho, jenž je vyvolený. Vždyť kdo je jako já? Kdo mě může předvolat k přelíčení? A kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí?"

Verš 2

"Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?

Ž 143:2 - Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.

Verš 8

sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,

Gn 1:6 - I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"

Verš 10

Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.

Jób 5:9 - který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:

Ž 72:18 - Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.

Ž 77:14 - Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?

Ž 86:10 - protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh.

Rim 11:33 - Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!

Verš 34

Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.

Jób 13:20 - Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:

Jób 33:7 - Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit.

Verš 22

Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.

Kaz 9:2 - Všechno je u všech stejné: stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.

Mal 3:14 - Říkáte: »Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že jsme před ním drželi stráž a že jsme chodili před Hospodinem zástupů zachmuřeně?

Verš 25

Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,

Jób 7:6 - Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.

Verš 30

I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,

Jer 2:22 - Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu, zůstane přede mnou špína tvé nepravosti, je výrok Panovníka Hospodina."

Job 9,5-7 - Ohromná moc Božia javí sa v zosúvaní horstiev (verš 5), zemetrasení (verš 6) a v zatmeniach slnka (verš 7).

Job 9,8 - Tvorivá moc Božia nepozná obmedzenie a hranice. Rovnako stvoril Boh oblohu a hlboké more. – "Prechádzať sa" znamená niečo do svojej moci prevziať, nad niečím neobmedzene vládnuť.

Job 9,13 - "Potvora" a "voje Potvory" (v pôvodine Rachab a voje Rachaby) sú zasa bájoslovné antické predstavy o mori so všetkými jeho domnelými obludami (pravekými zvermi), ktorými bolo preplnené. Svätopisec užíva tieto všeobecne známe ľudové predstavy, aby tak poukázal na nepremožiteľnú moc Božiu, s ktorou vládne nad bytosťami, ktorých predstava budila v mysliach ľudí úžas.

Job 9,19-20 - Božia moc a prevaha je taká veľká v očiach Jóbových, že sám prichádza k poznaniu svojej bezmocnosti, keď sa chce porovnať s Bohom.

Job 9,22-24 - Na tvrdenie Bildadovo, že Boh je krajne spravodlivý, ktorý len hriešnikov tresce, Jób odpovedá záporne a tvrdí, že Boh bez ohľadu na čnosť a hriešnosť zaobchádza s ľuďmi úplne podľa ľubovôle.

Job 9,33 - "Ruku vložiť na niekoho" znamená nad niekým získať moc a vládu.