![](/static/default/img/arrow_right.png) | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Jób 38, 1-41 |
1 Jób 38, 1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy: 2 Jób 38, 2 "Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy? 3 Jób 38, 3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě. 4 Jób 38, 4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. 5 Jób 38, 5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru? 6 Jób 38, 6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, 7 Jób 38, 7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol? 8 Jób 38, 8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země, 9 Jób 38, 9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak, 10 Jób 38, 10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata 11 Jób 38, 11 a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!« 12 Jób 38, 12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo, 13 Jób 38, 13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni? 14 Jób 38, 14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat. 15 Jób 38, 15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena. 16 Jób 38, 16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně? 17 Jób 38, 17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil? 18 Jób 38, 18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno. 19 Jób 38, 19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota? 20 Jób 38, 20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu? 21 Jób 38, 21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů? 22 Jób 38, 22 Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití, 23 Jób 38, 23 které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje? 24 Jób 38, 24 Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr? 25 Jób 38, 25 Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu, 26 Jób 38, 26 aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není, 27 Jób 38, 27 aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva? 28 Jób 38, 28 Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy? 29 Jób 38, 29 Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní? 30 Jób 38, 30 Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně. 31 Jób 38, 31 Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna? 32 Jób 38, 32 Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými? 33 Jób 38, 33 Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi? 34 Jób 38, 34 Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod? 35 Jób 38, 35 Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: »Tu jsme«? 36 Jób 38, 36 Kdo dal ibisovi moudrost a kouhoutovi rozum? 37 Jób 38, 37 Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy, 38 Jób 38, 38 když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou? 39 Jób 38, 39 Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat, 40 Jób 38, 40 když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští? 41 Jób 38, 41 Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
![](/static/default/img/arrow_right.png) | | Jób 38, 1-41 |
Verš 33
Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?
Jer 31:35 - Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů:
Verš 2
"Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
Jób 42:3 - Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
Verš 4
Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
Prís 8:29 - když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
Verš 39
Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,
Ž 104:21 - lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
Verš 8
Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
Gn 1:9 - I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.
Jób 26:10 - Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma.
Ž 33:7 - Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích.
Ž 104:9 - Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
Prís 8:29 - když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
Jer 5:22 - Což se mě nebudete bát? je výrok Hospodinův, nebudete se přede mnou svíjet bolestí? Moři jsem jako hráz položil písek, je to řád věčný, který nepřestoupí. Bouří se, ale nic nezmůže, jeho vlny hučí, ale nepřestoupí jej.
Verš 41
Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
Ž 147:9 - tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
Mt 6:26 - Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
Verš 36
Kdo dal ibisovi moudrost a kouhoutovi rozum?
Jób 32:8 - Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
Kaz 2:26 - Bůh dal člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
Dan 1:17 - A Bůh dal těm čtyřem jinochům vědění a zběhlost ve veškerém písemnictví a moudrosti. Danielovi dal nadto porozumět všem viděním a snům.
Verš 27
aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?
Ž 107:35 - Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Verš 31
Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?
Jób 9:9 - on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
Am 5:8 - Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin.
Job 38,7 - Najobvyklejší obraz stvorenia sveta predstavuje Boha ako budovateľa domu (4–6). Keď budovateľ zapustil do budovy uholný kameň, konala sa za spevu slávnosť (porov. Zach 4,7). V Palestíne podnes sprevádzajú kladenie posledných kameňov do klenby striedavými piesňami (Hejčl, Biblie, č. III, 997). Pri zakončovaní budovania vesmíru spievali hviezdy a anjeli na slávu Bohu.
Job 38,14 - Nádheru farieb, ktorá sa zjaví pri rannej zore, porovnáva spisovateľ s červenou pečatnou hlinou. Zmeneným hláskovaním dostaneme však nový obraz, ktorý sa zdá priliehavejším na tomto mieste. Ide tu asi o porovnanie s červeným vínom (Prís 23,31), ktoré sa postupne čistí, ak je uzavreté, a postupne sa v ňom vyvíja utešená farba.
Job 38,21 - Ide o ironickú poznámku o krátkom veku ľudského života.
Job 38,23 - Možno, že verš naráža na Joz 10,11.
Job 38,36 - Zdôrazňuje poriadok, ktorým sa prejavujú sily prírody, akoby podľa rozvahy vyvíjajú svoju činnosť, na svoj čas určenú. Iní prekladajú: Ktože vložil do mrakov múdrosť a ktože požičal mračnám rozvahu? – Iní zasa miesto "mrakov" a "mračien" chcú čítať slová: utajenosť a zjavný dej. Preto prekladajú: Kto vložil do utajenosti múdrosť a kto požičal zjavnému dianiu rozvahu? – V pravidelnosti prírodných javov zračí sa múdrosť toho, kto prírode stanovil jej zákonitosť.