![](/static/default/img/arrow_right.png) | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Jób 37, 1-24 |
1 Jób 37, 1 Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa. 2 Jób 37, 2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst. 3 Jób 37, 3 Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země. 4 Jób 37, 4 Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá. 5 Jób 37, 5 Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání: 6 Jób 37, 6 sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech. 7 Jób 37, 7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání: 8 Jób 37, 8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších; 9 Jób 37, 9 vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad; 10 Jób 37, 10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod; 11 Jób 37, 11 oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno, 12 Jób 37, 12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země; 13 Jób 37, 13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství. 14 Jób 37, 14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy. 15 Jób 37, 15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem? 16 Jób 37, 16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího? 17 Jób 37, 17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem, 18 Jób 37, 18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo? 19 Jób 37, 19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu. 20 Jób 37, 20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen? 21 Jób 37, 21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je. 22 Jób 37, 22 Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu; 23 Jób 37, 23 avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat. 24 Jób 37, 24 Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce."
![](/static/default/img/arrow_right.png) | | Jób 37, 1-24 |
Verš 2
Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.
Ž 29:3 - Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.
Verš 5
Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:
Jób 5:9 - který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:
Jób 9:10 - Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
Jób 36:26 - Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný.
Verš 6
sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech.
Ž 147:16 - Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.
Verš 10
svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;
Jób 38:29 - Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?
Ž 147:17 - Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu?
Verš 13
užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.
Ex 9:18 - Proto spustím zítra v tuto dobu tak hrozné krupobití, jaké v Egyptě nebylo ode dne jeho vzniku až do nynějška.
Ex 9:23 - Když Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi, dopustil Hospodin hromobití a krupobití. Na zemi padal oheň. Tak Hospodin spustil krupobití na egyptskou zemi.
1Sam 12:18 - A tak Samuel volal k Hospodinu a Hospodin onoho dne způsobil hromobití a déšť. A všechen lid se velice bál Hospodina i Samuela.
Ezd 10:9 - K třetímu dni se shromáždili do Jeruzaléma všichni muži judští a benjamínští. Bylo to dvacátého dne devátého měsíce. Všechen lid se usadil na prostranství u Božího domu. Chvěli se kvůli té věci i kvůli dešťům.
Jób 36:31 - Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm.
Verš 18
dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
Gn 1:6 - I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
Verš 23
avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.
Jób 9:4 - On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
Jób 12:13 - Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.
Jób 12:16 - U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.
Jób 36:5 - Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem.
Ž 99:4 - Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš.
Job 37,6 - V. 7: "On vtláča na všetkých ľudí svoje znamenie" je voľnejší preklad. – V Palestíne za zimného obdobia trvalejšie sneží iba na vysokých horách. V zime padá hojný dážď, a to aj v priľahlých susedných krajoch Arabskej púšte. Daždivé počasie hatí roľníka v práci. Musí spočinúť od svojej celoročnej obvyklej práce.
Job 37,10 - Ľad sa tvorí taktiež dychom Pánovým – doslovne by znelo: Na dýchnutie Božie sype sa ľadovec. (Dýchnutie Božie podľa súvislosti je studený severný vietor.)
Job 37,23 - Hoci je Boh aj nekonečne mocný, predsa nikdy nezneužíva svoju všemohúcnosť; preto je nemysliteľné, aby sa Boh kruto zahrával s osudom ľudí alebo iných svojich stvorení.