  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Jób 31, 1-40 |
1 Jób 31, 1 "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou? 2 Jób 31, 2 Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin? 3 Jób 31, 3 Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností? 4 Jób 31, 4 Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky? 5 Jób 31, 5 Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí, 6 Jób 31, 6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost. 7 Jób 31, 7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních, 8 Jób 31, 8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni. 9 Jób 31, 9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha, 10 Jób 31, 10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní. 11 Jób 31, 11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení, 12 Jób 31, 12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu. 13 Jób 31, 13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor, 14 Jób 31, 14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat? 15 Jób 31, 15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně? 16 Jób 31, 16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději 17 Jób 31, 17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl - 18 Jób 31, 18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -, 19 Jób 31, 19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá, 20 Jób 31, 20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat, 21 Jób 31, 21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci, 22 Jób 31, 22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu. 23 Jób 31, 23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností. 24 Jób 31, 24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«, 25 Jób 31, 25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění, 26 Jób 31, 26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze, 27 Jób 31, 27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal, 28 Jób 31, 28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry. 29 Jób 31, 29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého - 30 Jób 31, 30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu, 31 Jób 31, 31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«, 32 Jób 31, 32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -, 33 Jób 31, 33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi, 34 Jób 31, 34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří. 35 Jób 31, 35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis. 36 Jób 31, 36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec. 37 Jób 31, 37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu. 38 Jób 31, 38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly, 39 Jób 31, 39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval, 40 Jób 31, 40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
| | | Jób 31, 1-40 |
Verš 32
cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
Heb 13:2 - s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.
1Pt 4:9 - Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to!
Verš 4
Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
2Krn 16:9 - Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm. Ale v této věci jsi jednal jako pomatenec, a od nynějska budeš muset válčit."
Jób 34:21 - Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.
Prís 5:21 - Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
Prís 15:3 - Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.
Jer 32:19 - veliký v úradku a mocný v skutcích, tvé oči jsou otevřené na všechny cesty synů lidských, abys každému odplatil podle jeho cest a podle ovoce jeho skutků.
Verš 9
Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
Jób 24:15 - Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: »Nikdo mě nespatří«, tvář si zahaluje rouškou.
Prís 7:25 - Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
Verš 14
co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?
Ž 44:21 - Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
Verš 15
Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
Jób 34:19 - Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
Prís 14:31 - Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.
Prís 17:5 - Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
Verš 24
Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
Mk 10:24 - Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!
1Tim 6:17 - Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme;
Verš 25
jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
Ž 62:10 - Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
Verš 26
jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
Dt 4:19 - abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem.
Verš 29
Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -
Prís 17:5 - Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
Verš 30
vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
Mt 5:44 - Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
Rim 12:14 - Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
Job 31,2-4 - Trest patrí hriešnikovi. Ale v čomže majú svoj pôvod moje hrozné utrpenia, keďže sám som nevinný?
Job 31,7 - "Škvrna na dlani prilipnutá" je vlastne nespravodlivo nadobudnutý cudzí majetok.
Job 31,9-12 - Cudzoložstvo.
Job 31,13 - Jób nepoškodil nikdy právo svojich otrokov. Veď pre všetko jeho konanie bola mu smernicou bázeň Božia a súčasne aj úcta pred dôstojnosťou ľudskou, ktorú priznával každému ako sebe rovnému tvoru.
Job 31,21 - Pre svoje vznešené postavenie, aké požíval práve na mestskom súde, mal síce možnosť dopustiť sa aj neprávosti, no svedomie mu to nikdy nedovolilo.
Job 31,27 - "Moju ruku pery bozkali" – bozk tu znamená najskôr nejaký modlársky obrad, ktorým uctievali slnko alebo mesiac.
Job 31,35-37 - Jób chce osvedčenie o svojej nevinnosti predložiť Bohu písomne a podpísať ho vlastným menom (verš 35 ab). Slová "Tu môj znak" v hebrejskom texte doslovne znejú: Tu je písmeno T. (Porov. Ez 9,4 a Zjv 7,3 n., kde znak služobníkov Božích ich mal všetkým urobiť zjavnými.)
Job 31,38-40 - Tieto verše svojím obsahom lepšie by sa pripojili po verši 34.
Job 31,38 - Chudobným bedárom, vdovám a sirotám ulúpené poľnosti nariekajú nad neprávosťou.
