 | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Jób 30, 1-31 |
1 Jób 30, 1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům. 2 Jób 30, 2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest? 3 Jób 30, 3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený, 4 Jób 30, 4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem. 5 Jób 30, 5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem; 6 Jób 30, 6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy, 7 Jób 30, 7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami, 8 Jób 30, 8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní. 9 Jób 30, 9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí; 10 Jób 30, 10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat. 11 Jób 30, 11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili. 12 Jób 30, 12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd, 13 Jób 30, 13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo. 14 Jób 30, 14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek. 15 Jób 30, 15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása. 16 Jób 30, 16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření. 17 Jób 30, 17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající. 18 Jób 30, 18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici; 19 Jób 30, 19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu. 20 Jób 30, 20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení. 21 Jób 30, 21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou. 22 Jób 30, 22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly. 23 Jób 30, 23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé. 24 Jób 30, 24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal. 25 Jób 30, 25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka? 26 Jób 30, 26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno. 27 Jób 30, 27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení. 28 Jób 30, 28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc. 29 Jób 30, 29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů. 30 Jób 30, 30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené. 31 Jób 30, 31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
 | | Jób 30, 1-31 |
Verš 9
A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
Jób 17:6 - Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.
Ž 69:12 - Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.
Nár 3:14 - Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.
Nár 3:63 - Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.
Verš 10
hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
Jób 19:19 - všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády.
Verš 23
Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
Heb 9:27 - A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,
Verš 25
Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
Ž 35:13 - Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
Rim 12:15 - Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
Verš 29
Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
Ž 102:6 - od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
Verš 30
Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
Ž 119:83 - Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Nár 4:8 - Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.
Nár 5:10 - Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.
Job 30,1-8 - Jóbova bieda je nateraz taká veľká, že aj ľudia mravne hlboko kleslí a zo spoločnosti takmer vysotení, teda ľudia najpodlejší, dovoľujú si posmievať sa mu.
Job 30,5 - U arabských beduínov (obyvateľov púšte) panoval prísny rodinný poriadok. Pre určité poklesky a previnenia príslušníka čeľade bolo možno potrestať vylúčením z kmeňa.
Job 30,11 - "Ten ma trápi, čo si putá rozviazal" – nie je doslovný preklad nejasnej hebrejskej osnovy. Preklad by mohol znieť aj takto: Uvoľnil povrazec stanu a mňa podvrátil. – Iní zasa s opravou prekladajú: Uvoľnil mi šľachu na luku – mňa upokoril – nechal padnúť ohradu, čo bola predo mnou. Zmysel miesta vyjadruje toľko: Môj protivník priviedol ma až do nebezpečenstva života.
Job 30,12-24 - Ako sa vedia podliaci posmievať, to svätopisec opisuje obrazom vzatým z obliehania mesta. Preto verš 12 prekladajú aj takto: Povstali proti mne, čo ma osočujú; vrhajú sa na mňa – násypmi rovnajú, proti mne budujú chodníky k záhube. – "Do slučky mi nohy lapajú" môže byť vysvetlivka, ktorá sa dostala z okraja knihy do textu. I tento verš Knihy Jób patrí medzi miesta, kde vykladač ostáva takmer bezradne stáť. Skúsil to už sv. Hieronym, ktorý si za drahý peniaz najal na pomoc židovského učenca, keď prekladal túto knihu. Ale priznáva sa, že nebol múdrejší ani potom, keď už spoločne prebrali túto ťažkú osnovu. – Svojvoľne si doplňovať a opravovať osnovu nedovoľuje nám povinná úcta voči posvätným knihám.
Job 30,18 - Miesto prekladajú rozlične: "Mocný násilník rozmetal mi chodník, ten sa podobá odevu môjmu celkom." – I tento text je značne porušený.
Job 30,29 - Žaloby Jóbove vyznievajú bolestne, asi ako zavýjanie niektorých zvierat na púšti. (Pštros má meno "vták smútku", porov. 39,13 n.)