  | Kniha JóbBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Jób 21, 1-34 |
1 Jób 21, 1 Jób na to odpověděl: 2 Jób 21, 2 "Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím. 3 Jób 21, 3 Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmíveje se. 4 Jób 21, 4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý? 5 Jób 21, 5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku: 6 Jób 21, 6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení. 7 Jób 21, 7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky, 8 Jób 21, 8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima, 9 Jób 21, 9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá. 10 Jób 21, 10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá. 11 Jób 21, 11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí. 12 Jób 21, 12 Hulákají při bubínku a citaře a radují se za zvuku flétny. 13 Jób 21, 13 Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku. 14 Jób 21, 14 Bohu říkají: »Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět. 15 Jób 21, 15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?« 16 Jób 21, 16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků. 17 Jób 21, 17 Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu, 18 Jób 21, 18 jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem. 19 Jób 21, 19 Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům. Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal! 20 Jób 21, 20 Kéž na vlastní oči spatří svou bídu, vypije si kalich rozhořčení Všemocného. 21 Jób 21, 21 Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm, když je počet jeho měsíců odměřen? 22 Jób 21, 22 Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené. 23 Jób 21, 23 Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný, 24 Jób 21, 24 jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem. 25 Jób 21, 25 Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého. 26 Jób 21, 26 Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi. 27 Jób 21, 27 Hle, já vím, co zamýšlíte, vaším záměrem je způsobit mi příkoří. 28 Jób 21, 28 Říkáte zajisté: »Kde je dům urozeného? Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?« 29 Jób 21, 29 Což jste se neptali mimojdoucích, neporozuměli jste jejich znamením? 30 Jób 21, 30 V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti. 31 Jób 21, 31 Kdo mu vytkne jeho cestu, kdo mu odplatí za to, co napáchal? 32 Jób 21, 32 Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít. 33 Jób 21, 33 Hroudy v jámě budou mu lehké; potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet. 34 Jób 21, 34 Jak mě chcete těšit takovými přeludy? Vaše odpovědi - samá věrolomnost."
| | | Jób 21, 1-34 |
Verš 7
Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,
Ž 17:10 - Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně.
Ž 73:12 - Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
Jer 12:1 - Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor. Chci s tebou mluvit o tvých soudech: Proč je úspěšná cesta svévolníků? Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu.
Hab 1:16 - Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
Verš 14
Bohu říkají: »Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět.
Jób 22:17 - Říkávali Bohu: »Jdi pryč od nás.« Co jiného jim měl Všemocný udělat?
Verš 15
Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?«
Ex 5:2 - Farao však odpověděl: "Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!"
Mal 3:14 - Říkáte: »Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že jsme před ním drželi stráž a že jsme chodili před Hospodinem zástupů zachmuřeně?
Verš 16
Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků.
Jób 22:18 - Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků!
Verš 17
Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu,
Jób 20:29 - To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví.
Ž 11:6 - Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr.
Verš 22
Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené.
Iz 40:13 - Kdo změřil Hospodinova ducha a byl mu rádce a vedl ho k poznání?
Rim 11:34 - 'Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?'
1Kor 2:16 - Vždyť 'kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?' My však mysl Kristovu máme.
Verš 26
Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi.
Jób 17:14 - Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.«
Verš 30
V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti.
Prís 16:4 - Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.
Job 21,3 - Jób sa stavia asi proti mienke a tvrdeniu Sofarovmu, že Boh tresce hriešnikov odňatím zemského blahobytu. Jób v nasledujúcich veršoch prináša dôkazy o svojej opačnej skúsenosti, keď pripomína, že bezbožníkom sa spravidla dobre vedie na svete (verš 7 a n.) a veľmi často oplývajú blahobytom.
Job 21,5 - "Ruku si dať na ústa" je znakom mlčanlivosti, odmlčania sa.
Job 21,16-21 - Jób zopakuje tvrdenie svojich priateľov (verš 16) a pýta sa, ako často sa stáva, že sa hriešnik dostane do nešťastia (verš 17). Na námietku, že pomsta a nešťastie stihnú aspoň potomkov hriešneho človeka, Jób odpovedá, že z takejto odvety a pomsty hriešnik po svojej smrti už ničoho necíti (verše 19–21).
Job 21,22-26 - Jób zopakuje ďalšiu námietku svojich priateľov (verš 22), na ktorú odpovedá svojím poukazom na nerovný osud mnohých ľudí na tomto svete a na ich smutný podiel v podsvetí (verše 23–26).
Job 21,27-32 - Jób odmietne aj štvrtú námietku svojich priateľov, ako by jeho nešťastie bolo možno vysvetliť a odôvodniť len jeho hriešnosťou (verš 27). Oproti tomu vyhlasuje, že skúsenosť učí, že hriešnik je od zla často uchránený a ušetrený (verš 30).
