Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Jób 12, 1-25

1 Jób na to odpověděl: 2 "Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost! 3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví? 4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný. 5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají! 6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci. 7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, 8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. 9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila 10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. 11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm? 12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku? 13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum. 14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze. 15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi. 16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí. 17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce, 18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra, 19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody, 20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost, 21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť, 22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti, 23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je, 24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot, 25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.

Verš 4

Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.

Jób 16:10 - Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.

Jób 17:2 - Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.

Jób 21:3 - Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmíveje se.

Jób 30:1 - Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.

Prís 14:2 - Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.

Verš 6

Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.

Jób 21:7 - Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,

Ž 73:11 - Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"

Jer 12:1 - Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor. Chci s tebou mluvit o tvých soudech: Proč je úspěšná cesta svévolníků? Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu.

Hab 1:3 - Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry.

Verš 11

Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?

Jób 6:30 - Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?

Jób 34:3 - Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.

Verš 14

Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.

Jób 9:12 - Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«

Jób 11:10 - Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?

Zjv 3:7 - Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:

Verš 17

Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,

2Sam 15:31 - David dostal zprávu: "Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem." David pravil: "Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!"

2Sam 17:14 - Abšalóm a všichni izraelští muži prohlásili: "Rada Chúšaje Arkijského je lepší než rada Achítofelova." To Hospodin přikázal překazit dobrou radu Achítofelovu, aby na Abšalóma uvedl zkázu.

2Sam 17:23 - Když Achítofel viděl, že jeho rada provedena nebyla, osedlal osla a vydal se na cestu do svého domu ve svém městě. Udělal pořízení o svém domě a oběsil se. Umřel a byl pohřben v hrobě svého otce.

Iz 19:12 - Kdepak jsou tví moudří? Ať ti to oznámí, vědí-li, jaký je úradek Hospodina zástupů o Egyptu.

Iz 29:14 - proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta."

1Kor 1:19 - Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.'

2Sam 15:31 - David dostal zprávu: "Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem." David pravil: "Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!"

Verš 20

odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,

Jób 32:9 - Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.

Iz 3:2 - bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce,

Verš 21

opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,

Ž 107:40 - když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.

Verš 22

odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,

Mt 10:26 - Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

1Kor 4:5 - Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.

Verš 23

pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,

Ž 107:38 - Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.

Verš 24

bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,

Ž 107:4 - Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.

Ž 107:40 - když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.

Job 12,7-25 - Kto si chce v plnej miere vysvetliť utrpenie Jóbovo, tomu nestačí odvolávať sa na Božiu múdrosť, o ktorej nemôže nikto mať pochybnosti, keďže aj nemé tvorstvo svojím počínaním podáva dôkazy o nej (verš 7–10), ale musí brať zreteľ aj na iné Božie vlastnosti. Nestačí ani odkazovať na životnú skúsenosť starších predkov (verš 12). Lebo pozorovanie Božej múdrosti – ako ňou pôsobí Boh v celom viditeľnom svete – dostatočne ukazuje, že Boh nezávisle na vôli kohokoľvek, bez ohľadu na zásluhu alebo vinu môže dopustiť nešťastia. Boh nechce zlo, ale ho pripúšťa, lebo človek má slobodnú vôľu.

Job 12,11 - Ľudský život je dosť krátky, a preto nestačí, aby jednotlivec nadobudol v ňom dostatočnú životnú múdrosť.

Job 12,16 - Pri hriešnych zvodcoch stretáme sa v živote s ľuďmi, ktorí bez svojej viny dostali sa do osudného bludu.