Kniha Jób

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jób 19, 1-29

1 (BKR) Tedy odpověděv Job, řekl:
1 (VUL) Respondens autem Iob dixit:

2 (BKR) Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
2 (VUL) “ Usquequo affligitis ani mam meam et atteritis me sermonibus?

3 (BKR) Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
3 (VUL) En decies obiurgatis me et non erubescitis opprimentes me.

4 (BKR) Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
4 (VUL) Nempe, etsi erravi, mecum erit error meus.

5 (BKR) Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
5 (VUL) Si vos contra me erigimini et arguitis me opprobriis meis,

6 (BKR) Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
6 (VUL) saltem nunc intellegite quia Deus non aequo iudicio afflixerit me et rete suo me cinxerit.

7 (BKR) Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
7 (VUL) Etsi clamo: Vim patior!, non exaudior; si vociferor, non est qui iudicet.

8 (BKR) Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
8 (VUL) Semitam meam circumsaepsit, et transire non possum; et in calle meo tenebras posuit.

9 (BKR) Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
9 (VUL) Spoliavit me gloria mea et abstulit coronam de capite meo.

10 (BKR) Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
10 (VUL) Destruxit me undique, et pereo, et evellit quasi arborem spem meam.

11 (BKR) Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
11 (VUL) Iratus est contra me furor eius, et sic me habuit quasi hostem suum.

12 (BKR) Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
12 (VUL) Simul venerunt turmae eius et fecerunt sibi viam adversus me et obsederunt in gyro tabernaculum meum.

13 (BKR) Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
13 (VUL) Fratres meos longe fecit a me, et noti mei quasi alieni recesserunt a me.

14 (BKR) Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
14 (VUL) Dereliquerunt me propinqui mei, et, qui me noverant, obliti sunt mei.

15 (BKR) Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
15 (VUL) Inquilini domus meae et ancillae meae sicut alienum habuerunt me, et quasi peregrinus fui in oculis eorum.

16 (BKR) Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
16 (VUL) Servum meum vocavi, et non respondit; ore proprio deprecabar illum.

17 (BKR) Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
17 (VUL) Halitum meum exhorruit uxor mea, et fetui filiis uteri mei.

18 (BKR) Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
18 (VUL) Vel infantes despiciebant me et, cum surgerem, detrahebant mihi.

19 (BKR) V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
19 (VUL) Abominati sunt me quondam consiliarii mei; et, quem maxime diligebam, aversatus est me.

20 (BKR) K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
20 (VUL) Pelli meae, consumptis carnibus, adhaesit os meum, et evanuit cutis mea circa dentes meos.

21 (BKR) Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
21 (VUL) Miseremini mei, miseremini mei, saltem vos, amici mei, quia manus Domini tetigit me.

22 (BKR) Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
22 (VUL) Quare persequimini me sicut Deus et carnibus meis non saturamini?

23 (BKR) Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
23 (VUL) Quis mihi tribuat, ut scribantur sermones mei? Quis mihi det, ut exarentur in libro

24 (BKR) Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
24 (VUL) stilo ferreo et plumbeo, in aeternum sculpantur in silice?

25 (BKR) Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
25 (VUL) Scio enim quod redemptor meus vivit et in novissimo super pulvere stabit;

26 (BKR) A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
26 (VUL) et post pellem meam hanc, quam abstraxerunt, et de carne mea videbo Deum.

27 (BKR) Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
27 (VUL) Quem visurus sum ego ipse, et oculi mei conspecturi sunt, et non alienum. Consumpti sunt renes mei in sinu meo.

28 (BKR) Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
28 (VUL) Si ergo nunc dicitis: “Quomodo persequemur eum et radicem verbi inveniemus contra eum?”,

29 (BKR) Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
29 (VUL) timete a facie gladii, quoniam ultor iniquitatum gladius est; et scitote esse iudicium ”.

Verš 19

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Ž 41:9 - Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

Ž 55:13 - Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

Verš 18

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Jób 30:1 - Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Verš 11

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

Jób 13:24 - Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Jób 16:9 - Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Jób 33:10 - Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

Nár 2:5 - Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.

Verš 20

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Jób 30:30 - Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Ž 102:5 - Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Nár 4:8 - Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.

Verš 13

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Ž 31:11 - Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

Ž 38:11 - Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Ž 69:8 - Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Ž 88:8 - Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Job 19,9 - Boh postrhúval ozdobné rúcho z Jóba, t. j. odňal mu všetku vážnosť a bohatstvo, ktorými predtým oplýval.

Job 19,12 - "Tlupy, čo postupujú združené", sú všetci nepriatelia Jóbovi. K nim patria aj jeho bezohľadní priatelia.

Job 19,13 - "Bratia" sú Jóbovi súkmeňovci a iní bližší pokrvní. Slovo "brat" malo v tých krajoch široký význam: Okrem pokrvných naznačovalo vôbec všetkých ľudí, ktorí sú dušou niekomu blízki.

Job 19,20 - Jób vychudol na kožu a kosť. Pery bez mäsa mu pokrývajú zuby.

Job 19,24 - Nápisy na skalných stenách chránili proti vplyvom poveternosti tak, že vryté priehlbiny písmen vyplnili olovom.

Job 19,27 - Osnova sa nám spoľahlivo nezachovala; preto je pochopiteľné, že aj preklady sú dosť odchylné. Zmysel miesta treba porovnať s obsahom celej knihy. Kniha o Jóbovi nikde neučí výslovné presvedčenie o budúcom zmŕtvychvstaní tela, ako sa o tom mnohí, najmä vedení textom Vulgáty nazdávali. Zmysel miesta je asi tento: Keď večne živý Boh vystúpi raz ako Jóbov obhajca, pomôže mu k jeho právu. Lebo Boh dokáže jeho nevinu a zbaví ho aj utrpenia. Jób bude hľadieť na Boha vo svojom tele, ale ešte v tomto živote.