1. kniha Samuelova

1 (BKR) V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
1 (B21) David ale z chýší v Rámě uprchl. Přišel k Jonatanovi a ptal se: "Co jsem provedl? Čím jsem se provinil? Jak jsem tvému otci ublížil, že mi chce vzít život?"

2 (BKR) Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
2 (B21) "Nic takového!" odpověděl Jonatan. "Nemáš zemřít. Můj otec přece nedělá nic velkého ani malého, aniž by se mi svěřil. Proč by právě tohle přede mnou skrýval? Tak to není."

3 (BKR) Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
3 (B21) David mu to ale odpřisáhl. Řekl mu: "Tvůj otec určitě ví, že sis mě oblíbil. Proto si říká: ‚Raději ať o tom Jonatan neví, aby se netrápil.' Ale jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, od smrti mě dělí už jen krok!"

4 (BKR) Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
4 (B21) Jonatan odpověděl: "Udělám pro tebe, cokoli budeš chtít."

5 (BKR) I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.
5 (B21) David tedy Jonatanovi řekl: "Jak víš, zítra je slavnost novoluní a já bych měl sedět s králem u jídla. Nech mě ale odejít a skrýt se venku na poli až do pozítří večer.

6 (BKR) Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
6 (B21) Pokud si tvůj otec všimne mé nepřítomnosti, řekneš: ‚David mě prosil o svolení, aby mohl rychle domů do Betléma, protože tam jejich rod koná výroční oběť.'

7 (BKR) Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
7 (B21) Pokud na to řekne: ‚Dobrá,' pak jsem v bezpečí. Pokud se ale rozzuří, pak věz, že se mě rozhodl zabít.

8 (BKR) A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
8 (B21) Tehdy mě, svému služebníku, prokaž laskavost - vždyť jsi se mnou před Hospodinem vstoupil do smlouvy. Jsem-li vinen, zabij mě sám. Proč bys mě vodil ke svému otci?"

9 (BKR) I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?
9 (B21) "To nikdy!" zvolal Jonatan. "Pokud zjistím, že se tě můj otec rozhodl zabít, určitě ti to dám vědět!"

10 (BKR) Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?
10 (B21) "A kdo mi poví, jestli ti tvůj otec odpověděl hrubě?" zeptal se David Jonatana.

11 (BKR) Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
11 (B21) "Pojď," vyzval Jonatan Davida, "půjdeme ven." Když pak spolu vyšli ven,

12 (BKR) Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
12 (B21) Jonatan Davidovi řekl: "Při Hospodinu, Bohu Izraele, zjistím, co můj otec zamýšlí! Pozítří v určenou dobou ti vzkážu, zda je to s Davidem dobré, nebo ne. Přece bych ti to nezatajil.

13 (BKR) Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
13 (B21) Pokud ti ale můj otec bude chtít ublížit, pak ať mě Hospodin potrestá a ještě mi přidá, kdybych ti to zatajil a nepropustil tě v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, jako býval s mým otcem.

14 (BKR) A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
14 (B21) Pokud budu živ, i ty mi prokazuj Hospodinovu laskavost. A pokud zemřu,

15 (BKR) Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.
15 (B21) neodvracej nikdy svou laskavost od mého domu. Hospodin ať vyhladí všechny Davidovy nepřátele ze země!"

16 (BKR) A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
16 (B21) Tak Jonatan uzavřel smlouvu s domem Davidovým: "Hospodin ať zúčtuje s Davidovými nepřáteli!"

17 (BKR) Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
17 (B21) Jonatan z lásky k Davidovi zopakoval svou přísahu, neboť ho miloval jako sám sebe.

18 (BKR) I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.
18 (B21) Pak mu Jonatan pověděl: "Zítra je novoluní. Všimnou si tvé nepřítomnosti, protože vědí, kde sedáváš.

19 (BKR) Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.
19 (B21) Pozítří rychle přijď k tomu místu, kde ses ukryl prve, a zůstaň tam u kamene Ezel.

20 (BKR) A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
20 (B21) Já poblíž vystřelím tři šípy, jako bych střílel na terč.

21 (BKR) Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
21 (B21) Hned nato pošlu mládence: ‚Běž najít ty šípy.' Jestliže tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou za tebou, přines je' - pak můžeš přijít, neboť jsi v bezpečí a nic ti nehrozí, jakože je živ Hospodin.

22 (BKR) Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
22 (B21) Pokud ale tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou daleko před tebou' - pak musíš odejít, neboť tě Hospodin posílá pryč.

23 (BKR) Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
23 (B21) Hospodin ať je svědkem naší úmluvy až navěky."

24 (BKR) A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.
24 (B21) David se tedy ukryl venku. Bylo novoluní a král zasedl k hostině.

25 (BKR) A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.
25 (B21) Král zaujal své obvyklé místo u zdi naproti Jonatanovi a po Saulově boku zasedl Abner. Davidovo místo zůstalo prázdné.

26 (BKR) A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
26 (B21) Toho dne Saul neříkal nic, myslel si: Něco se mu asi přihodilo, že se poskvrnil, a tak je nečistý.

27 (BKR) Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
27 (B21) Nazítří, druhého dne po novoluní, bylo Davidovo místo stále prázdné. Saul se tedy zeptal svého syna Jonatana: "Proč Jišajův syn včera ani dnes nepřišel k jídlu?"

28 (BKR) Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.
28 (B21) "David mě prosil o svolení, aby směl do Betléma," odpověděl mu Jonatan.

29 (BKR) A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
29 (B21) "Říkal: ‚Propusť mě prosím. Naše rodina koná ve městě oběť a můj bratr mi přikázal, ať přijdu. Buď tedy prosím tak laskav a uvolni mě, ať smím navštívit své bratry.' To proto nepřišel ke královskému stolu."

30 (BKR) I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
30 (B21) "Ty mizerný parchante!" rozlítil se Saul na Jonatana. "Copak nevím, že ses s tím Jišajovým synem spřáhnul?! Že ti není hanba! Jsi hanba a ostuda své matky!

31 (BKR) Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
31 (B21) Dokud bude Jišajův syn na světě, nebudeš si jist sebou ani svým královstvím! Hned ho nech zajmout, protože musí zemřít!"

32 (BKR) Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?
32 (B21) "A proč má zemřít?" zeptal se Jonatan svého otce Saula. "Co provedl?"

33 (BKR) I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
33 (B21) Vtom po něm Saul mrštil kopím, aby ho probodl. Tak Jonatan poznal, že jeho otec je odhodlán Davida zabít.

34 (BKR) Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.
34 (B21) Jonatan vstal od stolu, rozpálen hněvem, a toho druhého dne novoluní už nejedl. Trápil se totiž kvůli Davidovi i kvůli tomu, že ho otec tak zostudil.

35 (BKR) Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
35 (B21) Když přišlo ráno, Jonatan vyšel ven, jak se dohodli s Davidem. Měl s sebou malého chlapce

36 (BKR) Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
36 (B21) a tomu řekl: "Běž a hledej šípy, které budu střílet." Chlapec se rozběhl a on vystřelil šíp přes něj.

37 (BKR) Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
37 (B21) Když chlapec dorazil blízko Jonatanova šípu, Jonatan na chlapce zavolal: "Ten šíp je přece ještě dál!"

38 (BKR) Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
38 (B21) Potom na chlapce volal: "Rychle, pospěš si, nestůj!" Jonatanův chlapec pak ten šíp našel a vrátil se ke svému pánovi.

39 (BKR) (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)
39 (B21) Ten chlapec nic netušil. Jen Jonatan a David věděli, o co jde.

40 (BKR) I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.
40 (B21) Jonatan pak dal chlapci, který ho provázel, svou zbraň a řekl mu: "Jdi, odnes to do města."

41 (BKR) A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
41 (B21) Jakmile chlapec odešel, od jihu se vynořil David. Padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Políbili se navzájem a společně plakali, hlavně David.

42 (BKR) I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. [ (I Samuel 20:43) A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města. ]
42 (B21) "Jdi v pokoji," řekl mu Jonatan. "Co jsme si v Hospodinově jménu přísahali, toho ať je Hospodin svědkem mezi námi dvěma i mezi naším potomstvem až navěky."