1. kniha Samuelova

Biblia - Sväté písmo

(B21 - Český - Bible 21)

1Sam 2, 1-36

1 Hana se tenkrát modlila těmito slovy: "V Hospodinu se raduji srdcem svým, v Hospodinu svůj roh pozvedám. Svým protivníkům se teď zasměji, mou radostí je spása tvá. 2 Není svatého kromě Hospodina, ne, není nikdo jako ty, není skály, jako je náš Bůh! 3 Přestaňte s těmi pyšnými řečmi, povýšenost vám proudí z úst, Hospodin však je Bůh vševědoucí - on lidské skutky posoudí. 4 Luky siláků rozlámaly se, ti, kdo klopýtali, síly nabyli. 5 Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí, kdo byli hladoví, lačnět přestali. Neplodné sedm narodí se, matka mnohých však uvadne. 6 Hospodin dává smrt i život, do hrobu i z hrobu uvádí. 7 Sesílá bídu, dává hojnost, poníží a rovněž povýší. 8 Chudáka umí z prachu pozvednout, ubožáka bere ze smetiště, mezi knížaty jim dává usednout, dává jim místo na čestných sedadlech. Hospodinu patří sloupy země, založil na nich celý svět. 9 Kroky svých věrných opatruje, darebáci však hynou v tmě. Svou vlastní silou se nikdo neprosadí, 10 Hospodinovi protivníci budou zničeni. Nejvyšší z nebe zaburácí, končiny světa bude soudit Hospodin. Hospodin silou obdaří svého krále, roh svého pomazaného pozvedne!" 11 Elkána se pak vrátil domů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hospodinu. 12 Elího synové byli ničemové. Nedbali na Hospodina 13 ani na pravidla ohledně kněží a lidu. Kdykoli někdo přinesl zápalnou oběť, přišel kněžský mládenec, a jak se vařilo maso, vzal trojzubou vidlici 14 a vrazil ji do mísy nebo do hrnce, do pánve nebo do kotle. Co vidlice vytáhla, to si kněz nechal. Takto se chovali ke všem Izraelcům, kteří přicházeli do Šíla. 15 Kněžský mládenec navíc přicházel, ještě než se zapálil tuk, a říkal tomu, kdo obětoval: "Odevzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe nevezme, jenom syrové." 16 Když ten člověk namítal: "Nejdříve se přece má zapálit tuk; potom si vezmi, co chceš," kněz odpovídal: "Ne. Dej mi to hned. Když nedáš, zabavím to násilím!" 17 Tak se ti mladíci dopouštěli před Hospodinem hrozného hříchu, protože znevažovali Hospodinovy oběti. 18 Tehdy před Hospodinem sloužil Samuel, hošík oblečený plátěným efodem. 19 Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť. 20 Elí žehnal Elkánovi i jeho ženě se slovy: "Kéž Hospodin dá, abys měl s touto ženou potomky místo toho vyžádaného dítěte, které odevzdala Hospodinu." A tak se vraceli domů. 21 Hospodin pak Hanu navštívil svou milostí, takže počala a porodila tři syny a dvě dcery. Mládenec Samuel ale vyrůstal u Hospodina. 22 Elí byl už velmi starý. Slýchával o všem, co prováděli jeho synové celému Izraeli, i o tom, jak spali se ženami sloužícími u vchodu do Stanu setkávání. 23 "Co to provádíte?" říkal jim. "Ode všech lidí se o vás doslýchám hrozné věci. 24 To ne, synové moji! Slyším nedobré zprávy - vždyť svádíte Hospodinův lid! 25 Hřeší-li člověk proti člověku, Bůh může zasáhnout. Hřeší-li ale člověk proti Hospodinu, kdo se ho zastane?" Oni ale na otcova slova vůbec nedali, neboť Hospodinova vůle byla, aby zemřeli. 26 Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem. 27 Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: "Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci faraonova domu v Egyptě? 28 Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele. 29 Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele! 30 Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. 31 Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo v tvém domě se nedočká stáří. 32 Uvidíš soužení, jež dolehne na můj Příbytek. Ačkoli se Izraeli přihodí mnoho dobrého, ve tvém rodu se nikdo nedočká stáří. 33 I pokud někoho z vás neodetnu od svého oltáře, oči mu vyhasnou a jeho duše se usouží. Celé to množství tvých potomků zemře předčasně. 34 To, co se stane tvým dvěma synům Chofnimu a Pinchasovi, ti bude znamením: oba zemřou v jediný den. 35 Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Jemu zbuduji trvalý dům a zůstane ve službě před mým pomazaným navždycky. 36 Každý, kdo bude zanechán z tvého domu, se mu půjde poklonit za kousek stříbra, za bochník chleba a řekne: ‚Zařaď mě, prosím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!'"

Verš 1

Hana se tenkrát modlila těmito slovy: "V Hospodinu se raduji srdcem svým, v Hospodinu svůj roh pozvedám. Svým protivníkům se teď zasměji, mou radostí je spása tvá.

Lk 1:46 - Marie na to řekla: "Má duše velebí Hospodina

Verš 2

Není svatého kromě Hospodina, ne, není nikdo jako ty, není skály, jako je náš Bůh!

Dt 3:24 - "Hospodine, Pane můj, začal jsi svému služebníkovi ukazovat svou velikost a svou moc. Který bůh na nebi či na zemi by dokázal činy podobné tvým?

Ž 86:8 - Žádný bůh není, Pane, jako ty, tvým skutkům není podobných!

Verš 5

Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí, kdo byli hladoví, lačnět přestali. Neplodné sedm narodí se, matka mnohých však uvadne.

Ž 34:10 - Ctěte Hospodina, jeho svatí, vždyť jeho ctitelům nic neschází.

Nár 5:6 - Třeseme si rukou s Egyptem i s Asýrií - kvůli chlebu.

Lk 1:53 - Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

Verš 6

Hospodin dává smrt i život, do hrobu i z hrobu uvádí.

Dt 32:39 - Prohlédněte - já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit - z mé ruky vás nikdo nevyrve!

Ez 37:11 - "Synu člověčí," řekl mi potom, "tyto kosti jsou celý dům Izraele. Říkají: ‚Naše kosti vyschly, nemáme žádnou naději, jsme ztraceni.'

Verš 8

Chudáka umí z prachu pozvednout, ubožáka bere ze smetiště, mezi knížaty jim dává usednout, dává jim místo na čestných sedadlech. Hospodinu patří sloupy země, založil na nich celý svět.

Jób 36:15 - Bůh zachraňuje ubohé jejich bídami, otevírá jim uši soužením.

Ž 113:7 - Chudáka umí z prachu pozvednout, ubožáka bere ze smetiště,

Lk 1:52 - Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

Ž 24:2 - vždyť ji sám založil nad oceány, nad vodními proudy ji ustavil!

Ž 102:25 - Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života - po všechna pokolení trvají léta tvá!

Ž 104:5 - Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic.

Verš 10

Hospodinovi protivníci budou zničeni. Nejvyšší z nebe zaburácí, končiny světa bude soudit Hospodin. Hospodin silou obdaří svého krále, roh svého pomazaného pozvedne!"

1Sam 7:10 - Zatímco Samuel přinášel zápalnou oběť, Filištíni se už chystali k útoku na Izrael. Hospodin ale toho dne nad Filištíny zaburácel mohutným hromem, takže propadli zmatku a byli před Izraelem poraženi.

Ž 2:6 - "Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu - své svaté hoře!"

Ž 89:24 - Jeho protivníky před ním rozdrtím, ty, kdo jej nenávidí, porazím.

Verš 26

Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem.

Lk 2:52 - Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.

Verš 27

Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: "Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci faraonova domu v Egyptě?

Sk 7:25 - Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli.

Verš 28

Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele.

Lv 10:14 - Také hrudí pozvedání i kýtu odevzdání budete jíst na čistém místě - ty a s tebou tvoji synové i tvé dcery - neboť jsou tobě i tvým potomkům dány jako stanovený příděl z pokojných obětí synů Izraele.

Verš 29

Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele!

Dt 32:15 - Ješurun ale ztučněl, zbujněl. Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses! Opustil Boha, jenž učinil jej, Skálu své spásy potupil.

Verš 30

Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím.

Ex 28:43 - Áron a jeho synové je budou nosit, kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby konali službu ve svatyni. Tak neponesou vinu a nezemřou. To je věčné ustanovení pro Árona a jeho potomky."

Ex 29:9 - Přepášeš je šerpami, Árona i jeho syny, a uvážeš jim pokrývky hlavy. Kněžství jim připadne věčným ustanovením. Takto pověříš Árona a jeho syny kněžstvím:

1Sam 2,1 - Roh je znakom sily. Zdvihnutý roh je víťazstvo. Anna rozumie svoje slová tak, že už môže kráčať s povýšenou hlavou, nemusí čušať pred Fenenou, veď Boh už aj jej požehnal syna.

1Sam 2,2 - Boh sa v Písme sv. častejšie volá Skalou, pevnosťou.

1Sam 2,6 - "Do pekiel" je na druhý svet. Boh je Pánom života a smrti.

1Sam 2,9 - Nábožní ani vo tme nezablúdia, lebo ich vedie Boh, on im dopomôže k víťazstvu, ktorého by z vlastných síl nedosiahli.

1Sam 2,10 - Možno, že sú posledné dva riadky chválospevu neskorším dodatkom, lebo vtedy, keď sa Anna toto modlila, Izraeliti ešte nemali kráľa. Prvých dvoch, Šaula a Dávida, pomazal za kráľov Annin syn Samuel. Ale je možné i to, že Anna je nadchnutá prorockým duchom a hovorí o budúcom kráľovi.

1Sam 2,12 - Pozri pozn. k 1,16.

1Sam 2,12-17 - Synovia Héliho sa neuspokojili tým, čo im podľa Lv 7,31 a Dt 18,3 patrilo z obetného mäsa, chceli viac. Tuk obetných zvierat mal sa spáliť na oltári, ale Ofni a Finés opovážili sa brať aj surové mäso s tukom. Keď si kňazi počínali takto protizákonne, je prirodzené, že si ľudia obetí nevážili.

1Sam 2,18-19 - Efód bolo vrchné rúcho. Aj k veľkňazským rúcham patril efód, ale ten bol z drahocennej štvorfarebnej látky. Samuelov bol len z plátna. Takýto plátenný efód nosili aj leviti (1 Krn 15,27), ba aj svetskí ľudia (2 Sam 6,14).

1Sam 2,21 - "Navštívil" tu znamená: "požehnal".

1Sam 2,22 - Spomína sa ďalší hriech synov Héliho.

1Sam 2,25 - Ofni a Finés už mali veľa na svedomí, preto im Boh nedal milosť obrátenia, chcel ich potrestať smrťou. Nehovorí sa však o tom, že ich chcel aj zatratiť; mohli sa obrátiť aj v okamihu smrti.

1Sam 2,27 - Praotcom Héliho, ktorý bol v Egypte, bol Áron, prvý veľkňaz. Celý rod Áronov bol kňazský rod.

1Sam 2,30 - "Chodiť pred tvárou Pánovou" znamená slúžiť v svätostánku.

1Sam 2,31 - "Rameno" je tu potomstvo. Potomci Héliho budú umierať predčasne.

1Sam 2,32 - Verš je nejasný.

1Sam 2,35 - Pomazaný, pred ktorým bude kráčať veľkňaz, bude kráľ.