1. kniha Samuelova

1 (BKR) I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.
1 (B21) Tak skončil Davidův rozhovor se Saulem. Jonatan tehdy celou duší přilnul k duši Davidově a zamiloval si ho jako sebe sama.

2 (BKR) A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.
2 (B21) Toho dne Saul přijal Davida k sobě do služby a už ho nepouštěl domů k otci.

3 (BKR) I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
3 (B21) Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu, neboť ho miloval jako sebe sama.

4 (BKR) A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.
4 (B21) Svlékl si plášť, který nosil, a dal ho Davidovi; rovněž tak svou výstroj, svůj meč, luk i opasek.

5 (BKR) Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.
5 (B21) David se vydával, kamkoli ho Saul posílal, a na všech taženích si vedl úspěšně. Saul ho proto jmenoval velitelem bojovníků. V celém vojsku i mezi Saulovými dvořany se těšil oblibě.

6 (BKR) Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.
6 (B21) Když se poté, co David zabil Filištína, vojáci vraceli z boje, ženy ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti se zpěvem a tancem. Vesele hrály na tamburíny a drnkačky

7 (BKR) A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.
7 (B21) a při tanci prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, David desetkrát více!"

8 (BKR) I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?
8 (B21) Saula to velmi rozzlobilo, ten popěvek se mu vůbec nelíbil. Říkal si: "Davidovi přiznali desetkrát více, a mně jen tisíce. Aby mu tak ještě dali království!"

9 (BKR) Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.
9 (B21) Od toho dne Saul hleděl na Davida už vždycky podezíravě.

10 (BKR) Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.
10 (B21) Druhý den se Saula zmocnil zlý duch od Boha, takže doma blouznil v prorockém vytržení. David hrál tak jako vždycky, ale Saul vzal kopí

11 (BKR) I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.
11 (B21) a mrštil ho po něm. Napadlo ho totiž : "Přibodnu Davida ke zdi!" David mu ale dvakrát uhnul.

12 (BKR) A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.
12 (B21) Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil.

13 (BKR) Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.
13 (B21) Aby se ho zbavil, jmenoval ho velitelem nad tisíci, takže táhl v čele vojska do boje i zpět.

14 (BKR) David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.
14 (B21) David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním.

15 (BKR) A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.
15 (B21) Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu.

16 (BKR) Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.
16 (B21) Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.

17 (BKR) Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)
17 (B21) Saul jednou Davidovi řekl: "Tady je má starší dcera Merab, dám ti ji za ženu. Jen buď mým vojevůdcem a veď Hospodinovy boje." (Saul si totiž říkal: Ať nepadne mou rukou, ale rukou Filištínů.)

18 (BKR) I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?
18 (B21) David na to Saulovi odpověděl: "Kdo jsem já a jaký mám původ - co je můj otcovský rod v Izraeli, abych se měl stát královým zetěm?"

19 (BKR) I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.
19 (B21) Když pak přišel čas její svatby s Davidem, provdal Saul svou dceru Merab za Adriela Mecholatského.

20 (BKR) Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.
20 (B21) Saulova dcera Míkal se ale do Davida zamilovala. Když to sdělili Saulovi, líbilo se mu to.

21 (BKR) (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.
21 (B21) Pomyslel si totiž: "Dám mu ji. Díky ní se chytí do pasti a padne rukou Filištínů. A tak Saul Davidovi řekl: "Teď máš druhou možnost stát se mým zetěm."

22 (BKR) I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.
22 (B21) Svým dvořanům přikázal: "Říkejte potají Davidovi: Jen se podívej, král tě má rád a všichni jeho dvořané tě milují. Teď se můžeš stát královým zetěm."

23 (BKR) A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.
23 (B21) A tak o tom Saulovi dvořané Davida přesvědčovali. David jim ale odpověděl: "Myslíte, že je to maličkost, stát se královým zetěm? Vždyť jsem jen bezvýznamný chudák."

24 (BKR) Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.
24 (B21) Když dvořané Saulovi sdělili, co David řekl,

25 (BKR) I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)
25 (B21) Saul jim odpověděl: "Povězte Davidovi toto: Král nechce žádné věno, jen stovku filištínských předkožek jako pomstu nad královskými nepřáteli." (Saul totiž chtěl, aby David padl rukou Filištínů.)

26 (BKR) Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,
26 (B21) Dvořané to sdělili Davidovi a jemu se líbilo, že by se mohl stát královým zetěm. Ještě než lhůta uplynula,

27 (BKR) Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.
27 (B21) David vyrazil se svými muži, pobil dvě stě Filištínů, přinesl jejich předkožky a odpočítal je před králem, aby se stal jeho zetěm. Saul mu tedy dal svou dceru Míkal za ženu.

28 (BKR) A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,
28 (B21) Když si Saul uvědomil, že Hospodin je s Davidem a že ho jeho dcera Míkal miluje,

29 (BKR) Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.
29 (B21) bál se Davida ještě více a stal se navždy Davidovým nepřítelem.

30 (BKR) Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.
30 (B21) Filištínští vládci stále vyráželi do boje. A kdykoli vyrazili, David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst.