1. kniha Samuelova

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

1Sam 17, 1-58

1 I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim. 2 Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filistinským. 3 I stáli Filistinští na hoře s strany jedné, a Izraelští stáli na hoře s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi. 4 I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani. 5 Lebka pak ocelivá na hlavě jeho, a v pancíř brněný byl oblečen, kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli. 6 Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho. 7 A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa; a ten, kterýž nosil braň jeho, šel před ním. 8 I postavil se, a volal na vojska Izraelská, řka k nim: Nač jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeřte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mně. 9 Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliť já přemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám. 10 Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu. 11 A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi. 12 David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž měl osm synů, a již se byl sstaral za dnů Saule, přiblíživ se k lidem sešlým. 13 Tři také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména těch tří synů jeho, kteříž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po něm Abinadab, třetí pak Samma. 14 Ale David byl nejmladší. A tak ti tři synové starší odešli s Saulem). 15 David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě. 16 I přicházel ten Filistinský ráno a večer, a stavěl se po čtyřidceti dní. 17 Tedy řekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto, a běž do vojska k bratřím svým. 18 A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu, a navštívě bratří své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš. 19 Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským. 20 A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě. 21 I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku. 22 Protož David zanechav břemene, kteréž s sebe složil u strážného při břemeních, běžel do vojska; a když přišel, tázal se bratří svých, jak se mají. 23 A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David. 24 Všickni pak muži Izraelští, jakž uzřeli toho muže, utíkali před tváří jeho, a báli se náramně. 25 I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli. 26 I mluvil David mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého? 27 Odpověděl jemu lid v táž slova, řka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil. 28 A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s těmi muži, rozhněval se Eliáb velmi na Davida, a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes přišel dívati se bitvě. 29 I řekl David: Což jsem pak učinil? Zdaž mi nebylo poručeno? 30 Tedy šel od něho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpověděl jemu lid tak jako i prvé. 31 A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho. 32 I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro něho; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto. 33 Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své. 34 Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb nedvěd, a bral dobytče z stáda, 35 Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil. 36 I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého. 37 Řekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy řekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou. 38 I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíř. 39 Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho, a chtěl jíti, ale že tomu nezvykl, protož řekl David Saulovi: Nemohuť v tom jíti, nebo jsem nepřivykl. I složil to David s sebe. 40 A vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k Filistinskému. 41 Bral se také i Filistinský, jda a přibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braň jeho, šel před ním. 42 A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenček, a ryšavý, a krásného vzezření. 43 I řekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své. 44 Řekl také Filistinský Davidovi: Poď ke mně, a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským. 45 Odpověděl David Filistinskému: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal. 46 Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou, a zabiji tě, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli. 47 A zvíť všecko shromáždění toto, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinův jest boj), protož vydáť vás v ruce naše. 48 Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, přibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a běžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal. 49 V tom David vztáh ruku svou k mošničce, vyňal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeřil Filistinského v čelo jeho tak, že kámen uvázl v čele jeho. I padl tváří svou na zem. 50 A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeřiv Filistinského, zabil jej, ačkoli David žádného meče v ruce neměl. 51 A přiběh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meč jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sťal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umřel nejsilnější jejich, utíkali. 52 A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkřikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raněni jsouce, Filistinští po cestě k Saraim, až do Gát a až do Akaron. 53 A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských, vzebrali tábor jejich. 54 Potom David vzav hlavu toho Filistinského, přinesl ji do Jeruzaléma, a odění jeho složil v stanu svém. 55 Tehdáž pak, když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, řekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, čí jest syn ten mládenček? Odpověděl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím. 56 Ale král řekl: Zeptej ty se, čí jest syn mládenec ten. 57 Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, přivedl jej před Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své. 58 I řekl jemu Saul: Čí jsi syn, mládenče? Odpověděl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.

Verš 20

A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě.

1Sam 26:5 - Tedy vstav David, šel k místu, na němž se položil Saul s vojskem. I spatřil David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerův, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otočen, lid také ležení svá měl vůkol něho.

Verš 15

David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě.

1Sam 16:19 - Protož poslal Saul posly k Izai, řka:Pošli mi Davida syna svého, kterýž jest při stádu.

1Sam 17,1 - Socho bolo asi tam, kde je dnes zrúcanisko zvané Eš-Šuweke, západne od Betlehema, pri Wadi es-Sant (Joz 15,35). Neďaleko musela ležať aj Azeka a Efes Dammim.

1Sam 17,2 - Terebintové údolie je asi dnešné Wadi es-Sant.

1Sam 17,4 - Výraz "muž prostredník" je veľmi nejasný. Znamená buď muža, ktorý vystupoval na priestor medzi dvoma tábormi, alebo muža, ktorý chcel súbojom "sprostredkovať", rozhodnúť bitku. (Vulg číta: "Muž kríženec"). – Gét pozri 5,8. – Podľa udanej miery bol Goliáš skoro 3 metre vysoký.

1Sam 17,5 - Váha šeklu nebola všade rovnaká. Ak vezmeme za základ, že váha šeklu bola 8,40 g, vážil Goliášov pancier 42 kg.

1Sam 17,12 - Miesto: "bol starcom medzi mužmi" by bolo azda lepšie čítať s niektorými dávnymi prekladmi (sýr., arab.): "bol starcom, pokročilým v rokoch".

1Sam 17,17 - Efa obsahovala asi 36 litrov. Pražené obilné zrno bolo u Izraelitov obvyklým pokrmom.

1Sam 17,18 - "Plukovník" doslovne: veliteľ nad tisícmi, tisícnik. – Koniec verša je nejasný. Nevieme určite, čo mal Dávid od bratov doniesť.

1Sam 17,34 - Levy a medvede boli kedysi v Palestíne časté, dnes ich tam už niet. Pastieri sa s dravou zverou púšťali do boja; aspoň zbytky roztrhaného zvieraťa museli vytrhnúť divej zveri z pysku a ukázať to pánovi stáda, ináč by boli museli pánovi nahradiť škodu (porov. Gn 31,39; Ex 22,13).

1Sam 17,52 - Gét čítame so LXX. Dnešný hebr. text a Vulg majú chybne: "prenasledovali ich až do doliny". – Podľa Joz 15,35 n. ležalo mesto Saraim blízo Socha a Azeky.

1Sam 17,55 - Dávid nebol stále na Šaulovom dvore (porov. 17,15). Nie div, že ho Šaul nepozná. Nemohol poznať každého, kto na kráľovský dvor prichádzal. A nesmieme zabudnúť, že kráľ vídal Dávida len vo chvíľach, keď bol duševne chorý, čo tiež mohlo prispieť k tomu, že sa naň nepamätal.