Kniha Sudcov

1 (BKR) Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa, řkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku.
1 (B21) Izraelci v Micpě přísahali: "Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci!"

2 (BKR) Protož všel lid do domu Boha silného, a seděli tam až do večera před Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláčem velikým.
2 (B21) Potom se odebrali do Bet-elu a seděli tam před Bohem až do večera. S velikým pláčem hlasitě naříkali:

3 (BKR) A řekli: Proč Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele?
3 (B21) "Hospodine, Bože izraelský, co se to v Izraeli stalo? Proč dnes má být z Izraele odečten celý kmen?"

4 (BKR) Nazejtří pak ráno vstal lid, a vzdělali tam oltář, a obětovali oběti zápalné a pokojné.
4 (B21) Druhého dne časně zrána tam lid postavil oltář a přinášel zápalné a pokojné oběti.

5 (BKR) Řekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu, kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa, řkouce: Bez milosti ať umře.
5 (B21) Izraelci se ptali: "Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel do shromáždění k Hospodinu?" Zavázali se totiž přísahou, že každý, kdo nepřijde k Hospodinu do Micpy, musí zemřít.)

6 (BKR) Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, řekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele.
6 (B21) Izraelcům tehdy přišlo jejich bratra Benjamína líto. Říkali: "Dnes byl z Izraele vyhlazen celý kmen!

7 (BKR) Jakž tedy učiníme s těmi ostatky, aby ženy měli, poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za manželky?)
7 (B21) Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Vždyť jsme přísahali při Hospodinu, že jim nikdo nedáme svou dceru za ženu."

8 (BKR) Řekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa? A aj, nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění.
8 (B21) Potom se ptali: "Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Hospodinu do Micpy?" Ukázalo se, že do tábora na shromáždění nepřišel nikdo z Jábeš-gileádu.

9 (BKR) Nebo když sečten byl lid, a aj, nebylo tam žadného z obyvatelů Jábes Galád.
9 (B21) Spočítali totiž lid a hle - z obyvatel Jábeš-gileádu tam nebyl nikdo.

10 (BKR) Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších, a přikázali jim, řkouce: Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče, ženy i děti.
10 (B21) Obec tam proto vyslala 12 000 udatných mužů s příkazem: "Jděte a pobijte obyvatele Jábeš-gileádu ostřím meče, včetně žen a dětí.

11 (BKR) Toto pak učiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete.
11 (B21) Toto je úkol, který splníte: Každého muže i každou ženu, která poznala muže, pobijte."

12 (BKR) Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen, kteréž nepoznaly muže, a přivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské.
12 (B21) Mezi obyvateli Jábeš-gileádu se našlo 400 dívek, netknutých panen, které ještě nepoznaly muže. Ty přivedli do tábora v Šílu v kanaánské zemi.

13 (BKR) Tedy poslalo všecko to shromáždění, a mluvili k synům Beniamin, kteříž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji.
13 (B21) Obec pak poslala k oněm Benjamíncům na Rimonské skále vzkaz s vyhlášením míru.

14 (BKR) Protož navrátili se Beniaminští toho času. I dali jim ženy, kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich.
14 (B21) Benjamín se tenkrát vrátil a Izraelci jim dali ženy, které nechali z Jábeš-gileádu naživu. Nebylo jich ale dost.

15 (BKR) Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských.
15 (B21) Lidu bylo Benjamína líto, protože Hospodin dopustil v izraelských kmenech trhlinu.

16 (BKR) Řekli tedy starší shromáždění toho: Jak učiníme s těmi pozůstalými, aby měli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin.
16 (B21) Stařešinové obce říkali: "Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Benjamínské ženy byly přece vyhlazeny."

17 (BKR) Řekli také: Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele.
17 (B21) Říkali také: "Ti, kdo se z Benjamína zachránili, potřebují dědice, aby z Izraele nevymizel celý kmen.

18 (BKR) My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští, řkouce: Zlořečený buď, kdož by dal manželku synům Beniamin.)
18 (B21) Naše dcery jim ale za ženy dát nemůžeme, protože Izraelci přísahali: Zlořečený, kdo by dal ženu Benjamínovi!"

19 (BKR) Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne.
19 (B21) Pak si ale řekli: "V Šílu je přece Hospodinova výroční slavnost!" (Je to severně od Bet-elu, východně od silnice vedoucí z Bet-elu do Šechemu a jižně od Lebony.)

20 (BKR) Přikázali tedy synům Beniamin, řkouce: Jděte a skrejte se v vinicích.
20 (B21) A tak Benjamíncům poradili: "Jděte se schovat do vinic.

21 (BKR) A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do země Beniamin.
21 (B21) Jakmile uvidíte, že dívky ze Šíla jdou tančit na veselici, vyskočte z vinic, každý si z nich polapte manželku a vraťte se do benjamínského kraje.

22 (BKR) Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni.
22 (B21) Kdyby si k nám jejich otcové nebo bratři přišli stěžovat, řekneme jim: Mějte s nimi slitování, vždyť jsme v boji neukořistili dost žen pro všechny! Vy sami jste jim dcery nedali, takže jste nevinní."

23 (BKR) Tedy učinili tak synové Beniamin, a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich.
23 (B21) A tak to Benjamínci udělali. Každý si z té veselice odvedl manželku, kterou si chytil. Pak šli a vrátili se do svého dědictví. Znovu vystavěli svá města a bydleli v nich.

24 (BKR) A tak odešli odtud synové Izraelští toho času, jeden každý k svému pokolení a k čeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému.
24 (B21) Synové Izraele se tenkrát odtamtud rozešli každý ke svému kmeni a ke svému rodu, každý do svého dědictví.

25 (BKR) Těch dnů nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu vidělo, to činil.
25 (B21) Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.