Kniha Sudcov

1 (BKR) Stalo se také toho času, když krále nebylo v Izraeli, že muž nějaký Levíta, jsa pohostinu při straně hory Efraimské, pojal sobě ženu ženinu z Betléma Judova.
1 (ROH) A taktiež sa stalo v tých dňoch, keď nebolo kráľa v Izraelovi, že bol istý muž, Levita, pohostínom kdesi vzade vrchu Efraimovho, ktorý si vzal ženu ženinu z Betlehema Júdovho.
1 (B21) Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma,

2 (BKR) Kterážto ženina smilnila u něho. I odešla od něho do domu otce svého do Betléma Judova, a byla tam plné čtyři měsíce.
2 (ROH) Ale jeho ženina smilnila dopúšťajúc sa nevernosti proti nemu a odišla od neho do domu svojho otca do Betlehema Júdovho a bola tam nejaký čas, štyri mesiace.
2 (B21) ale ta se s ním pohádala a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce,

3 (BKR) Vstav pak muž její, šel za ní, aby namluvě ji, zase ji přivedl, maje s sebou mládence svého a dva osly. Tedy ona uvedla jej do domu otce svého. Kteréhož když uzřel otec té děvky, zradoval se z příchodu jeho.
3 (ROH) Potom sa zobral jej muž a išiel za ňou, aby jej hovoril k srdcu nato, aby ju doviedol zpät, a mal so sebou svojho mládenca a dvoch oslov. A doviedla ho do domu svojho otca. A keď ho uvidel otec dievčiny, zaradoval sa a išiel mu vústrety.
3 (B21) její muž se rozhodl, že půjde za ní, vlídně s ní promluví a přivede ji zpět. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ta dívka ho pozvala dál, a když ho její otec uviděl, radostně ho uvítal.

4 (BKR) I zdržel jej tchán jeho, otec té děvky, tak že pozůstal u něho za tři dni. Tu také jídali i píjeli i nocovali.
4 (ROH) A jeho svokor, otec dievčiny, ho zdržal u seba, takže zostal u neho tri dni, a jedli a pili a nocovali tam.
4 (B21) Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a nocovali.

5 (BKR) Dne pak čtvrtého, když tím raněji vstali, vstal i on, aby odšel. Tedy řekl otec té děvky k zeti svému: Posilni se kouskem chleba, a potom půjdete.
5 (ROH) Ale štvrtého dňa bolo, že vstali skoro ráno, a človek sa zobral, že pojde. Avšak otec dievčiny povedal svojmu zaťovi: Posilni svoje srdce kúskom chleba, a potom pojdete.
5 (B21) Čtvrtého dne ráno si přivstali a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale řekl: "Posilni se trochou jídla, než půjdete."

6 (BKR) Sedli tedy a pojedli oba spolu, a napili se. Potom řekl otec děvky k muži: Posediž medle, nýbrž pobuď přes noc, a buď mysli veselé.
6 (ROH) A tak sadli a jedli spolu obidvaja a pili. A otec dievčiny povedal človekovi: Nože zostaň ešte a prenocuj tu, a nech sa poveselí tvoje srdce.
6 (B21) A tak se posadili a oba spolu jedli a pili. Potom mu dívčin otec řekl: "Prosím, laskavě tu ještě přespi a pohov si."

7 (BKR) Když pak vstal ten muž, chtěje předce jíti, mocí jej zdržel test jeho. A tak se vrátil a zůstal tu přes noc.
7 (ROH) A keď vstal človek, že odíde, nasilu ho zdržal jeho svokor. A tak sa vrátil a zase prenocoval tam.
7 (B21) On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc.

8 (BKR) Potom dne pátého vstal tím raněji, aby se bral. I řekl otec té děvky: Posilň se, prosím. I prodlili, až se den nachýlil, nebo jedli oba.
8 (ROH) Potom vstal skoro ráno, piateho dňa, že teda pojde. Ale zase len povedal otec dievčiny: Nože posilni, prosím, svoje srdce! A otáľali, až sa nachýlil deň. A jedli obidvaja.
8 (B21) Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale řekl: "Prosím, pořádně se posilni." A než oba pojedli, zdrželi se až do odpoledne.

9 (BKR) Tedy vstal muž ten, aby šel, on i ženina jeho i mládenec jeho. I řekl mu tchán jeho, otec děvky: Aj, již se den nachýlil k večerou, medle zůstaňte přes noc; aj, dokonává se den, pobuď přes noc zde, a buď mysli veselé, a zítra tím raněji vypravíte se na cestu svou, a půjdeš k příbytku svému.
9 (ROH) Keď potom vstal človek, že pojde, on i jeho ženina i jeho mládenec, jeho svokor, otec dievčiny, mu povedal: Nože hľa, deň sa už nachýlil k večeru. Prenocujte, prosím. Hľa, deň sa kladie, prenocuj tu, a nech sa poveselí tvoje srdce. Zajtra vstanete skoro ráno a vydáte sa na svoju cestu, a tak pojdeš do svojho stánu.
9 (B21) Tehdy muž vstal, že se svou družkou a mládencem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale řekl: "Podívej se, den už se chýlí k večeru. Zůstaňte prosím na noc. Vždyť už se smráká. Přespi tu a pohov si. Zítra si přivstanete, vydáte se na cestu a dorazíte domů."

10 (BKR) On pak nechtěl zůstati přes noc, ale vstav, odšel, a přišel proti Jebus, jenž jest Jeruzalém, a s ním dva oslové s břemeny i ženina jeho.
10 (ROH) Ale človek už nechcel prenocovať, ale vstal a odišiel a prišiel až proti Jebuzovi, to jest proti Jeruzalemu, a s ním dvaja osedlaní osli i jeho ženina s ním.
10 (B21) On už tam ale nehodlal strávit další noc, a tak se zvedl a se svým párem oslů v postrojích a se svou družkou vyrazil k Jebusu (což je Jeruzalém).

11 (BKR) Když pak byli blízko Jebus, a den se velmi nachýlil, řekl mládenec pánu svému: Poď, prosím, obraťme se do města toho Jebuzejského, abychom v něm přenocovali.
11 (ROH) A keďže boli u Jebuzeja, a deň sa už bol veľmi nachýlil, povedal mládenec svojmu pánovi: Prosím, poď, zabočme do tohoto mesta Jebuzejovho a prenocujme v ňom.
11 (B21) Když míjeli Jebus, bylo už dost pozdě. Mládenec proto svému pánu řekl: "Pojď, prosím, odbočme do toho jebusejského města a přenocujme tam."

12 (BKR) Jemuž odpověděl pán jeho: Neobrátíme se do města cizozemců, kteréž není synů Izraelských, ale půjdeme až do Gabaa.
12 (ROH) Ale jeho pán mu povedal: Nezabočíme ta do mesta cudzinca, ktorý nie je zo synov Izraelových, ale pojdeme až do Gibee.
12 (B21) Jeho pán mu odpověděl: "Nepůjdeme do cizího města, které nepatří Izraelcům. Budeme pokračovat do Gibeje.

13 (BKR) Řekl ještě mládenci svému: Poď, abychom přišli k některému z těch míst, a zůstali přes noc v Gabaa aneb v Ráma.
13 (ROH) A povedal svojmu mládencovi: Poď, aby sme sa priblížili niektorému z tých miest a prenocujeme v Gibei alebo v Ráme.
13 (B21) Pojď," pobídl mládence, "dojdeme do Gibeje nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme."

14 (BKR) Pomíjejíce tedy, odešli, a zapadlo jim slunce blízko Gabaa, kteréž jest Beniaminských.
14 (ROH) A tak prešli a išli, a slnce im zašlo pri Gibei, ktorá patrí Benjaminovi.
14 (B21) A tak šli dál. Když přicházeli k benjamínské Gibeji, slunce už zapadalo,

15 (BKR) I obrátili se tam, aby vejdouce, zůstali přes noc v Gabaa. A když tam všel, posadil se na ulici města, proto že nebyl, kdo by je přijal do domu a dal jim nocleh.
15 (ROH) Uchýlili sa tedy ta, aby vojdúc prenocovali v Gibei. A keď vošiel, zostal na ulici mesta, a nebolo nikoho, kto by ich bol pojal a prijal do domu, aby prenocovali.
15 (B21) a tak odbočili, aby tam přenocovali. Když levita vešel do Gibeje, posadil se na městském prostranství, ale nikdo je na noc nepozval k sobě domů.

16 (BKR) A aj, muž starý vracoval se od práce své s pole u večer, kterýž také byl s hory Efraimovy, a bydlil pohostinu v Gabaa; ale lidé místa toho byli synové Jemini.
16 (ROH) A hľa, nejaký starý človek išiel zo svojej práce s poľa, večer. A človek bol tiež z vrchu Efraimovho a pohostínil v Gibei, ale mužovia toho miesta boli synovia Benjaminovi.
16 (B21) A hle, jeden stařík se večer vracel z práce na poli. Pocházel z Efraimských hor a v Gibeji bydlel jako přistěhovalec (místní totiž byli Benjamínci).

17 (BKR) A když pozdvihl očí svých, uzřel muže toho pocestného na ulici města. I řekl jemu ten stařec: Kam se béřeš, a odkud jdeš?
17 (ROH) A pozdvihnúc svoje oči videl človeka, toho pocestného, na ulici mesta. A starý človek povedal: Kam ideš a odkiaľ si prišiel?
17 (B21) Když se rozhlédl, uviděl na městském prostranství pocestného. "Kam jdeš a odkud přicházíš?" zeptal se stařík.

18 (BKR) Jemuž odpověděl: Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory Efraimovy, odkudž jsem; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova. Jduť pak do domu Hospodinova, a není žádného, kdo by mne přijal do domu;
18 (ROH) A povedal mu: Ideme z Betlehema Júdovho až hen celkom za vrch Efraimov; ja som ztadiaľ a bol som zašiel až do Betlehema Júdovho a chodievam do domu Božieho, ale nie je nikoho, kto by ma bol pojal a prijal do domu.
18 (B21) "Jsme na cestě z judského Betléma hluboko do Efraimských hor, odkud pocházím," odpověděl mu. "Šel jsem do judského Betléma a teď se vracím domů. Nikdo mě ale k sobě nepozval.

19 (BKR) Ješto mám i slámu a obrok pro osly své, tolikéž i chléb, ano i víno pro sebe a děvku tvou, a mládence, kterýž jest s služebníkem tvým, tak že v ničemž nemáme nedostatku.
19 (ROH) A jesto predsa aj slama aj obrok pre našich oslov, a mám aj chlieb aj víno pre seba i pre tvoju dievku i pre mládenca, ktorý je s tvojimi služobníkmi; nemáme nedostatku ničoho.
19 (B21) Máme slámu i obrok pro své osly, mám i chléb a víno pro sebe, zde pro tvou služebnici i pro mládence, který tvého služebníka provází. Nic víc nepotřebujeme."

20 (BKR) I řekl muž ten starý: Měj ty pokoj. Čehoť se koli nedostává, nechť já to opatřím, ty toliko na ulici nezůstávej přes noc.
20 (ROH) Na to povedal starý človek: Pokoj ti o to! Čohokoľvek by sa ti nedostávalo, to len ponechaj na mňa. Len nenocuj na ulici.
20 (B21) "Buď vítán," řekl mu stařík. "Postarám se o všechno, co potřebuješ. Jen prosím nenocuj tady venku."

21 (BKR) Tedy uvedl jej do domu svého, a obrok dal oslům; potom umyvše nohy své, jedli a pili.
21 (ROH) A dovedúc ho do svojho domu dal oslom obrok, a oni, keď umyli svoje nohy, jedli a pili.
21 (B21) Vzal je k sobě domů, nasypal oslům, umyli si nohy a pak jedli a pili.

22 (BKR) A když očerstvili srdce své, aj, muži města toho, muži nešlechetní, obklíčivše dům, tloukli na dvéře a mluvili tomu muži starci, hospodáři domu, řkouce: Vyveď muže toho, kterýž všel do domu tvého, abychom ho poznali.
22 (ROH) Ale keď sa už boli rozveselili, tu hľa, mužovia mesta, mužovia, synovia beliála, obkľúčili dom a tĺkli na dvere a vraveli starému človekovi, pánovi domu: Vyveď človeka, ktorý vošiel do tvojho domu, aby sme ho poznali.
22 (B21) A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: "Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!"

23 (BKR) K nimžto vyšed muž ten, hospodář domu, řekl jim: Nikoli, bratří moji, nečiňte, prosím, zlého, poněvadž všel ten muž do domu mého, neprovoďte nešlechetnosti té.
23 (ROH) A človek, pán domu, vyjdúc k nim povedal im: Nie, moji bratia, nerobte, prosím, zlého, keďže tento človek vošiel do môjho domu; nevykonajte toho bláznovstva.
23 (B21) Hospodář k nim vyšel ven se slovy: "To ne, bratři! Nedělejte prosím nic zlého! Ten muž je přece mým hostem! Neprovádějte takovou hanebnost.

24 (BKR) Aj, dceru svou, kteráž pannou jest, a ženinu jeho, ty hned vyvedu, i ponížíte jich, aneb učiníte jim, což se vám za dobré vidí; jen muži tomu nečiňte věci té hanebné.
24 (ROH) Hľa, je tu moja dcéra, panna, a jeho ženina, dovoľte, prosím, aby som vám tie vyviedol, a ponížte ich a urobte im, čo sa vám ľúbi, ale tomuto človekovi nerobte ničoho, nevykonajte toho bláznovstva!
24 (B21) Je tu má dcera, ještě panna, a také jeho družka. Hned je vyvedu! Zneuctěte je, udělejte s nimi, co se vám zlíbí. Jen ale neprovádějte žádnou hanebnost tomu muži!"

25 (BKR) Ale nechtěli ho uposlechnouti muži ti. Pojav tedy muž ten ženinu svou, vyvedl ji k nim ven, i poznali ji, a zle jí požívali přes celou noc až do jitra; potom pustili ji, když počínalo zasvitávati.
25 (ROH) Ale mužovia ho nechceli poslúchnuť. Vtedy pochytil človek svoju ženinu a vyviedol ju k nim von. A poznali ju a prevádzali pri nej svoju vôľu celú noc až do rána a pustili ju, až keď už svitalo.
25 (B21) Nemínili ho však poslouchat. Levita nakonec vzal svou družku a vystrčil ji k nim ven. Znásilňovali ji a týrali celou noc až do rána. Pustili ji, až když začalo svítat.

26 (BKR) V svitání pak přišla žena ta, a padši, ležela u dveří domu toho muže, kdež byl pán její, až se rozednilo.
26 (ROH) A žena prišla nad ránom a padla a zostala ležať pri dveriach domu človeka, kde bol jej pán, až bolo svetlo.
26 (B21) Nad ránem se žena vrátila. Až do rozednění zůstala ležet u dveří domu, kde byl její pán.

27 (BKR) Když pak vstal pán její ráno, otevřev dvéře domu, vycházel, aby se bral dále cestou svou. A aj, žena ta, ženina jeho, ležela u dveří domu, a ruce její byly na prahu.
27 (ROH) Keď potom vstal jej pán, ráno, a otvoril dvere na dome a vyšiel, aby išiel svojou cestou, tu hľa, žena, jeho ženina, ležala padlá pri dveriach domu a ruky mala na prahu.
27 (B21) Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu, aby vyrazil na cestu, a hle - jeho družka leží u dveří domu s rukama na prahu.

28 (BKR) Jížto řekl: Vstaň, a poďme. A nic neodpověděla. Vzav tedy ji na osla, a vstav muž ten, odšel k místu svému.
28 (ROH) A vravel jej: Vstaň, a poďme! Ale neodpovedala. Vtedy ju vzal na osla a človek sa zobral a išiel ku svojmu miestu.
28 (B21) "Vstávej," řekl jí, "jdeme." Žádná odpověď. Naložil ji tedy na osla, sebral se a šel domů.

29 (BKR) Když pak přišel do domu svého, vzal meč, a pochytiv ženinu svou, rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusů, a rozeslal ji po všech končinách Izraelských.
29 (ROH) A keď prišiel do svojho domu, vzal nôž a pochytiac svoju ženinu porezal ju na kusy podľa jej kostí na dvanásť kusov, a rozposlal ju po celom území Izraelovom.
29 (B21) Když dorazil domů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kostmi na dvanáct kusů. Ty pak rozeslal po všech končinách Izraele.

30 (BKR) A bylo, že kdožkoli uzřel, pravil: Nikdy se nestalo ani vidíno bylo co podobného od toho času, jakž vyšli synové Izraelští z země Egyptské, až do tohoto dne. Posuďte toho pilně, poraďte se a promluvte o to.
30 (ROH) A bolo, že každý, kto to videl, hovoril: Nikdy sa nič také nestalo, ani nebolo nikdy nič také vidieť od toho dňa, ako vyšli synovia Izraelovi hore z Egyptskej zeme až do tohoto dňa. Zamyslite sa nad tým! Poraďte a hovorte!
30 (B21) Kdokoli to spatřil, říkal: "Něco tak neslýchaného se nestalo ode dne, kdy Izraelci vyšli z Egypta. Přemýšlejte! Poraďte se! Udělejte něco!"