Kniha Sudcov

1 (BKR) Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
1 (B21) V Efraimských horách byl jeden muž jménem Míkajáš.

2 (BKR) Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.
2 (B21) Ten řekl své matce: "Víš, jak ti někdo vzal těch jedenáct set šekelů stříbra? Slyšel jsem, jak jsi kvůli nim vyslovila kletbu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím." "Hospodin ti žehnej, můj synu!" zvolala jeho matka.

3 (BKR) Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.
3 (B21) Jakmile jí těch jedenáct set stříbrných vrátil, prohlásila: "To stříbro slavnostně zasvěcuji Hospodinu za svého syna a nechám z něj odlít modlu."

4 (BKR) On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.
4 (B21) Poté, co jí to stříbro vrátil, vzala jeho matka 200 šekelů stříbra a dala je kovotepci, který z něj odlil modlu. Tu pak měl Míkajáš v domě.

5 (BKR) Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.
5 (B21) Tento muž, Míka, měl doma svatyni. Vyrobil také efod a bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu dělal kněze.

6 (BKR) Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.
6 (B21) Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

7 (BKR) Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
7 (B21) V judském Betlémě byl jeden mladý levita, který bydlel v Judově rodu.

8 (BKR) Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
8 (B21) Ten muž ale z judského Betléma odešel hledat si jiné místo k bydlení. Přišel do Efraimských hor a doputoval až k Míkovu domu.

9 (BKR) Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
9 (B21) "Odkud jdeš?" zeptal se ho Míka. "Jsem levita z judského Betléma. Hledám si místo k bydlení," on na to.

10 (BKR) I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
10 (B21) "Zůstaň u mě," řekl mu Míka. "Dělej mi otce a kněze za deset šekelů stříbra ročně a k tomu ošacení a stravu."

11 (BKR) Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.
11 (B21) A levita u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako jeden z jeho synů.

12 (BKR) I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.
12 (B21) Míka ho pověřil, aby mu dělal kněze, a ten levitský mladík bydlel v jeho domě.

13 (BKR) Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.
13 (B21) Míka si říkal: "Teď ke mně Hospodin určitě bude dobrotivý - vždyť mám za kněze levitu!"