Kniha Sudcov

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Sdc 1, 1-36

1 (BKR) Stalo se pak po smrti Jozue, otázali se synové Izraelští Hospodina, řkouce: Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed, aby bojoval s ním?
1 (B21) Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: "Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kananejcům jako první?"

2 (BKR) Jimž řekl Hospodin: Juda nechť táhne, aj, dal jsem tu zemi v ruku jeho.
2 (B21) Hospodin odpověděl: "Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou."

3 (BKR) (Řekl pak byl Juda Simeonovi bratru svému: Potáhni se mnou k dobývání losu mého, abychom bojovali proti Kananejskému, a já také potáhnu s tebou k dobývání losu tvého. I táhl s ním Simeon.
3 (B21) Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: "Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kananejcům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu." Kmen Šimeon s ním tedy šel.

4 (BKR) Tedy vytáhl Juda, i dal Hospodin Kananejského a Ferezejského v ruce jejich, a porazili z nich v Bezeku deset tisíc mužů.
4 (B21) Juda vytáhl a Hospodin vydal Kananejce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000.

5 (BKR) Nebo nalezše Adonibezeka v Bezeku, bojovali proti němu, a porazili Kananejského i Ferezejského.
5 (B21) Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kananejce i Perizejce pobili,

6 (BKR) Když pak utíkal Adonibezek, honili ho, a chytivše jej, zutínali mu palce u rukou i noh.
6 (B21) ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou.

7 (BKR) Tedy řekl Adonibezek: Sedmdesáte králů s uťatými palci u rukou i noh svých sbírali drobty pod stolem mým; jakž jsem činil, tak odplatil mi Bůh. I přivedli jej do Jeruzaléma, a tam umřel.
7 (B21) Adoni-bezek tehdy řekl: "Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil." Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.

8 (BKR) Nebo byli vybojovali synové Juda Jeruzalém, a vzavše jej, zbili obyvatele jeho ostrostí meče a město vypálili.
8 (B21) Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili.

9 (BKR) Potom také vytáhli synové Judovi, aby bojovali proti Kananejskému, bydlícímu na horách při straně polední i na rovinách.
9 (B21) Potom sestoupili, aby bojovali proti Kananejcům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří.

10 (BKR) Nebo byl vytáhl Juda proti Kananejskému, kterýž bydlil v Hebronu, (jméno pak Hebronu prvé bylo Kariatarbe,) a pobil Sesaie, a Achimana, a Tolmaie.
10 (B21) Vytáhli také proti Kananejcům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje.

11 (BKR) A odtud byl táhl na obyvatele Dabir, (jméno pak Dabir prvé bylo Kariatsefer).
11 (B21) Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).

12 (BKR) Kdežto řekl Kálef: Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je, dám jemu Axu dceru svou za manželku.
12 (B21) Káleb tehdy řekl: "Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu."

13 (BKR) Tedy dobyl ho Otoniel, syn Cenezův, bratra Kálefova mladšího, i dal jemu Axu dceru svou za manželku.
13 (B21) Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu.

14 (BKR) Stalo se pak, že když přišla k němu, ponukla ho, aby prosil otce jejího za pole; i ssedla s osla. A řekl jí Kálef: Cožť jest?
14 (B21) Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: "Co bys ráda?"

15 (BKR) A ona odpověděla: Dej mi dar; poněvadžs mi dal zemi suchou, dej mi také studnice vod. I dal jí Kálef studnice v horních i dolních končinách.
15 (B21) "Dej mi, prosím, dárek," odpověděla. "Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou." A tak jí dal studánky - Horní i Dolní Gulot.

16 (BKR) Synové také Cinejského, tchána Mojžíšova, odebrali se z města palmového s syny Juda na poušť Judovu, jenž jest k straně polední městu Arad; a odšedše, bydlili s lidem tím.
16 (B21) S Judovými syny vytáhli z Palmového města do judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními.

17 (BKR) Potom táhl Juda s Simeonem, bratrem svým, a porazili Kananejské přebývající v Sefat, a zkazili je. I nazváno jest jméno města toho Horma.
17 (B21) Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kananejce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba.

18 (BKR) Dobyl také Juda Gázy a pomezí jeho, i Aškalonu s pomezím jeho, též Akaronu a pomezí jeho.
18 (B21) Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí,

19 (BKR) Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal obyvatele hor, ale nevyhnal obyvatelů údolí, proto že vozy železné měli.
19 (B21) ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří.

20 (BKR) I dali Kálefovi Hebron, jakož byl mluvil Mojžíš, a vyhnal odtud tři syny Enakovy.
20 (B21) Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů.

21 (BKR) Jebuzejského pak, bydlícího v Jeruzalémě, nevyhnali synové Beniamin; protož bydlil Jebuzejský v Jeruzalémě s syny Beniamin až do tohoto dne.
21 (B21) Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes.

22 (BKR) Vytáhla také i čeled Jozefova do Bethel, a Hospodin byl s nimi.
22 (B21) Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi.

23 (BKR) Nebo shlédla čeled Jozefova Bethel, kteréhožto města jméno prvé bylo Lůza.
23 (B21) Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz),

24 (BKR) Uzřevše pak ti špehéři muže vycházejícího z města, řekli jemu: Medle ukaž nám, kudy bychom mohli vjíti do města, a učinímeť milost.
24 (B21) uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. "Ukaž nám, prosím, kudy do města," řekli mu, "a zachováme se k tobě milosrdně."

25 (BKR) Kterýžto ukázal jim, kudy by mohli vjíti do města; i vyhubili to město mečem, muže pak toho se vší čeledí jeho propustili.
25 (B21) Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili.

26 (BKR) I šel muž ten do země Hetejských, kdež vystavěl město, a nazval jméno jeho Lůza; to jest jméno jeho až do tohoto dne.
26 (B21) Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes.

27 (BKR) Manasses také nevyhnal obyvatelů Betsan a městeček jeho, ani Tanach a městeček jeho, ani obyvatelů Dor a Jibleam, a Mageddo a městeček jejich; i počal Kananejský svobodně bydliti v zemi té.
27 (B21) Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kananejci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat.

28 (BKR) Když se pak zsilil Izrael, uvedl Kananejského pod plat, a maje jej vyhnati, nevyhnal.
28 (B21) Když Izrael později zesílil, podrobil Kananejce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil.

29 (BKR) Efraim také nevyhnal Kananejského bydlícího v Gázer, protož bydlil Kananejský u prostřed něho v Gázer.
29 (B21) Efraim nebyl s to vyhnat Kananejce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi.

30 (BKR) Zabulon též nevyhnal obyvatelů Cetron, a obyvatelů Naalol, protož bydlil Kananejský u prostřed něho, a dával jemu plat.
30 (B21) Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím.

31 (BKR) Asser také nevyhnal obyvatelů Acho a obyvatelů Sidonu, ani Ahalab, ani Achzib, ani Helba, ani Afek, ani Rohob.
31 (B21) Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu.

32 (BKR) I bydlil Asser mezi Kananejskými obyvateli země té, nebo nevyhnal jich.
32 (B21) Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kananejských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat.

33 (BKR) Též Neftalím nevyhnal obyvatelů Betsemes, ani obyvatelů Betanat, protož bydlil mezi Kananajeskými přebývajícími v zemi té; a však obyvatelé Betsemes a Betanat dávali jim plat.
33 (B21) Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kananejských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím.

34 (BKR) Ssužovali pak Amorejští syny Dan na horách, tak že nedali jim scházeti do údolí.
34 (B21) Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny.

35 (BKR) Nebo počal Amorejský svobodně bydliti na hoře Heres, v Aialon a v Salbim, ale když se zsilila ruka čeledi Jozefovy, uvedeni jsou pod plat.
35 (B21) Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím.

36 (BKR) Pomezí pak Amorejského bylo od začátku hor Akrabim, od skály jejich i výše.
36 (B21) Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.

Verš 1

Stalo se pak po smrti Jozue, otázali se synové Izraelští Hospodina, řkouce: Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed, aby bojoval s ním?

Sdc 20:18 - Vstavše pak, brali se do domu Boha silného, a tázali se Boha, a řekli synové Izraelští: Kdo z nás půjde napřed k boji proti synům Beniamin? I řekl Hospodin: Juda půjde napřed.

Verš 9

Potom také vytáhli synové Judovi, aby bojovali proti Kananejskému, bydlícímu na horách při straně polední i na rovinách.

Joz 10:36 - Vstoupil pak Jozue a všecken Izrael s ním z Eglon do Hebron, a dobývali ho.

Joz 11:21 - Toho pak času přitáhl Jozue a vyplénil Enaky z těch hor, totiž z Hebronu, z Dabir a z Anab, i ze všeliké hory Judské, a ze všeliké hory Izraelské; spolu s městy jejich vyhladil je Jozue.

Joz 15:13 - Kálefovi pak, synu Jefone, dal díl u prostřed synů Juda, podlé řeči Hospodinovy k Jozue, město Arbe, otce Enakova, jenž jest Hebron.

Verš 10

Nebo byl vytáhl Juda proti Kananejskému, kterýž bydlil v Hebronu, (jméno pak Hebronu prvé bylo Kariatarbe,) a pobil Sesaie, a Achimana, a Tolmaie.

Joz 15:14 - I vyhnal odtud Kálef tři syny Enakovy: Sesai a Achimana a Tolmai, rodinu Enakovu.

Verš 11

A odtud byl táhl na obyvatele Dabir, (jméno pak Dabir prvé bylo Kariatsefer).

Joz 15:15 - A odtud vstoupil k obyvatelům Dabir, kteréž prvé sloulo Kariatsefer.

Verš 20

I dali Kálefovi Hebron, jakož byl mluvil Mojžíš, a vyhnal odtud tři syny Enakovy.

Nm 14:24 - Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji.

Joz 14:13 - I požehnal mu Jozue, a dal Hebron Kálefovi, synu Jefone, v dědictví.

Verš 23

Nebo shlédla čeled Jozefova Bethel, kteréhožto města jméno prvé bylo Lůza.

Gn 28:19 - Protož nazval jméno místa toho Bethel, ješto prvé to město sloulo Lůza.

Verš 27

Manasses také nevyhnal obyvatelů Betsan a městeček jeho, ani Tanach a městeček jeho, ani obyvatelů Dor a Jibleam, a Mageddo a městeček jejich; i počal Kananejský svobodně bydliti v zemi té.

Joz 17:11 - Nebo dědictví Manassesovo jest mezi Izacharovým a Asserovým, Betsan i městečka jeho, a Jibleam a městečka jeho; též obyvatelé Dor a městečka jeho, a obyvatelé Endor a městečka jeho; také obyvatelé Tanach a městečka jeho, i obyvatelé Mageddo a městečka jeho; tři ty krajiny.

Verš 29

Efraim také nevyhnal Kananejského bydlícího v Gázer, protož bydlil Kananejský u prostřed něho v Gázer.

Joz 16:10 - A nevyplénili Kananea bydlícího v Gázer. I bydlil Kananejský u prostřed Efraima až do dnes, dávaje plat.

Sdc 1,1 - Začiatok porov. s Joz 1,1. Poznámka o smrti Jozueho (Joz 24,29) by vhodne zapadla pred 2,11; tam vlastne začína popis udalostí, ktoré sa stali po smrti Jozueho. 1,1 – 2,10 je výťah z Joz, čiže prehľad o dobytí krajiny, ktorý oboznamuje čitateľa Sdc o politickom stave Izraela po smrti Jozueho. Tento dosť suchý úvod je spestrený troma živými obrazmi (v. 5–7, 12–15, 24–26). Spomína tu všetky izraelské kmene – ako Joz 14 n. pri delení krajiny –, okrem Isachara. – Dotaz na Pána sa stal posvätnými lósmi "ur im" a "tumim" (porov. Ex 28,30; Nm 27,21; Joz 7,16 nn.) v Galgale, kde mali Izraeliti prvé táborište po prechode Jordána (Joz 4,19; 5,9).

Sdc 1,3 - Simeon a Júda pochádzali od tej istej matky, Lie (Gn 29,33.35). Aj preto si pomáhajú tieto dva kmene, lebo podiel Simeonov bol v území Júdovom. Pozri Joz 19,1 nn.

Sdc 1,4 - Ferezejci, okrem Kanaánčanov, bývali na území Júdovom a Simeonovom. – Azda "Bezek" je porušený názov mesta Azeky (Joz 10,10 n.). Iný je Bezek v podiele Manassesa, južne od pohoria Gelboe (1 Sam 11,8).

Sdc 1,5 - Pôvodne sa kráľ menoval asi Adoni-Sedek, ale vzhľadom na meno mesta Bezek bolo zmenené na Adoni-Bezek (t. j. pán Bezeka). Treba však robiť rozdiel medzi Adonibezekom, ktorý zomrel v Jeruzaleme (v. 7), a jeruzalemským kráľom Adonisedekom, ktorý zomrel v Makede (Joz 10,26).

Sdc 1,6 - Vg hovorí, že Adonibezekovi uťali "končatiny na rukách a na nohách". Mrzačenie porazených nepriateľov, aby neboli schopní ďalšieho boja, bolo častým zjavom v starom Oriente. Že takáto ukrutnosť nevyplýva z ducha zjaveného náboženstva, vidieť z Dt 20. Izraeliti zaobchádzali s porazeným nepriateľom tak, ako by bol on zaobchodil s nimi. Vtedy platila zásada: Oko za oko, zub za zub. Pritom ani zďaleka neboli Izraeliti takí ukrutní ako iné národy.

Sdc 1,7 - Porov. Lk 16,21 o žobrákovi Lazárovi. – "Sedemdesiat" je zaokrúhlená číslica, ktorá značí veľmi mnoho.

Sdc 1,10-15 - Vv. 10–15 je skoro doslovné znenie Joz 15,14–19. Rozdiel je len v tom, že v Joz sa pripisuje spomenutá výprava Kalebovi, tu zas kmeňu Júdovmu. Keďže Kaleb bol z kmeňa Júdovho (Nm 13,7; 34,19), vecného rozporu medzi oboma správami niet; len Joz 15,14 nn. sa tu zovšeobecňuje. Vidieť, že spisovatelia Kníh Joz a Sdc čerpali z jedného prameňa. Táto udalosť stala sa teda ešte za Jozueho. – "Karjatsefer, to je Mesto písem" (či Knižné mesto), ako vysvetľuje Vg.

Sdc 1,16 - Mojžišov svokor bol Jetro (Ex 3,1), ako výslovne uvádza LXX. Zdá sa, že časť Jetrových potomkov, Kenejcov, sa pridala pod vedením Hobaba (porov. Nm 10,29–32) k Izraelitom ešte na púšti, kde im preukazovali dobré služby. O Kenejcoch pozri tiež Nm 24,21 n. Po príchode do Kanaánu osadili sa asi v dobytom Jerichu. Teraz sa pridali k výprave Júdovcov, aby si vydobyli kraje, ktoré im boli sľúbené (Nm 10,32). Pozri tiež 4,11; 1 Sam 15,6. – Mesto paliem je Jericho, Dt 34,3; 2 Krn 28,15. – Arad (Joz 12,14), dnes Tell 'Arad, 25 km južne od Hebrona. Južne odtiaľ sa potulovali Amalekiti; porov. 1 Sam 15,6. – Júdska púšť sa rozkladá od júdskych hôr na východ k Mŕtvemu moru. Sídla Kenejcov boli teda v juhozápadnej časti Júdskej púšte.

Sdc 1,17 - Horma (Chorma – Kliatba, porov. "chérem"), pozri Nm 14,45; 21,3; Dt 1,44; Joz 12,14; 15,30; 19,4. O kliatbe pozri Joz 6,21; 8,24; 10,28; 11,11.

Sdc 1,20 - K v. 20 pozri Joz 14,13; 15,13. – K v. 21 pozri Joz 15,63. V Joz je miesto Benjamína Júda. Jeruzalem bol bezprostredne na hranici medzi územím Júdovým a Benjamínovým (Joz 18,15–17), ale patril Benjamínovcom (Joz 18,28). Podľa v. 8 podarilo sa Júdovcom raz Jeruzalem vydobyť, ale nepodarilo sa to druhý raz Benjamínovcom. Porov. Joz 15,63.

Sdc 1,21 - Až dodnes – do dôb spisovateľa, čím chce potvrdiť pravdivosť svojho údaja.

Sdc 1,22-24 - Doteraz opisoval pomery u Júdovcov, Simeonovcov a Benjamínovcov. Ďalej sa dotýka, ale celkom stručne, pomerov ostatných kmeňov. – Dom Jozefov – Efraim a Manasses Joz 17,17. – Betel (Joz 7,2) podľa Joz 16,2 bol na južných hraniciach Efraimcov, ktorým vždy patril, hoci podľa Joz 18,13 bol daný Benjamínovcom. – O Beteli-Luze pozri Gn 28,19–22; Joz 16,2; 18,13. – "Dáme ti milosť" – nezabijeme ťa. Porov. (v. 25): Joz 2,14 o Rachabe.

Sdc 1,26 - Luza, asi kde je dnes Chirbet el-Luvézije pri Al-Gražare, 1 hod. severozápadne od Tell el-Kádi.

Sdc 1,27-29 - K v. 27 pozri Joz 17,12 n. – V. 29 je obdobou Joz 16,10.

Sdc 1,30-33 - O mestách Zabulonových pozri Joz 19,15 n., Aserových Joz 19,24 nn., o mestách Neftaliho Joz 19,35 nn.