Verš 2
V té době řekl Hospodin Jozuovi: "Vyrob si kamenné nože a znovu obřež syny Izraele."
Ex 4:25 - Sipora však vzala kamenný nůž, odřízla předkožku svého syna, dotkla se s ní jeho údu a řekla: "Jsi mým pokrevním ženichem!"
Verš 11
Druhého dne jedli nekvašené chleby a téhož dne i pražené zrní z úrody té země.
Ex 12:39 - Z těsta, které vynesli z Egypta, pak napekli nekvašené chlebové placky, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat, takže si ani nepřipravili jídlo na cestu.
Lv 2:14 - Přinášíš-li Hospodinu darem moučnou oběť z prvotin, přines k této oběti drcené zrní z čerstvých klasů pražených na ohni.
Verš 10
Synové Izraele tedy tábořili v Gilgalu a navečer čtrnáctého dne onoho měsíce slavili na jerišských pláních Hod beránka.
Ex 12:6 - Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije.
Verš 6
Synové Izraele chodili po poušti čtyřicet let, dokud celý ten národ bojovníků vyšlých z Egypta do posledního nevymřel, protože neposlouchali Hospodina. Hospodin jim odpřisáhl, že jim nedá spatřit tu zem, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že nám ji dá, totiž zem oplývající mlékem a medem.
Nm 14:23 - nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří!
Verš 13
Jednou, když byl Jozue poblíž Jericha, pozvedl oči a hle - kdosi před ním stojí s vytaseným mečem v ruce! Jozue šel k němu a oslovil ho: "Patříš k nám, nebo k našim nepřátelům?"
Ex 23:23 - Můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kananejcům, Hivejcům a Jebusejcům. Až je vyhladím,
Joz 5,1 - Pôvodné obyvateľstvo Palestíny je tu zadelené do dvoch skupín: 1. Emorejčania (Amorejčania), obývali prevažne horské kraje, a 2. Kanaánčania, ktorí boli usadení na nížinách a pri Mori, t. j. Stredozemnom, či Veľkom mori (Vg).
Joz 5,2 - Jozue z rozkazu Božieho znovu uvádza do života obriezku, ako vonkajšie znamenie zmluvy medzi Bohom a jeho ľudom.
Joz 5,3 - O užívaní kamenných nožov pri obriezke pozri Ex 4,25. Hoci v bežnom živote sa užívalo neskoršie kovových nožov, predsa pri tomto náboženskom úkone sa dlho držali nože kamenné. – Pahorok Aralot (= Predkožiek) je ten istý, ktorý vo v. 9 sa nazýva Galgala (Gilgál).
Joz 5,6 - "Krajina, ktorá oplýva mliekom a medom" – častý výraz v Písme sv. , ktorým chce len vyzdvihnúť pomerne väčšiu úrodnosť Palestíny v porovnaní s ostatnými krajinami. (Mlieko-bohaté pastviny pre stáda a dobytok; úrodné vinice so sladkým hroznom, z ktorého sa robí hroznový med debaš – arab. dibs.) Porov. tiež Ex 3,8.17; 13,5; 33,3; Lv 20,24; Nm 13,28a; 14,8; 16,13 n.; Dt 6,3; 11,9; 26,9.15; 27,3; 31,20; Jer 11,5; 32,22; Ez 20,6.15.
Joz 5,8 - Najväčšie bolesti po obriezkovej rane, spojené s horúčkou, dostavovali sa obyčajne na tretí deň (Gn 34,25). Po tejto hromadnej obriezke mohli Izraeliti celkom spokojne vyčkať vyhojenie v tábore, nebolo totiž odôvodnenej obavy, že by ich náhle prepadlo ustrašené domorodé obyvateľstvo (2,11.24; 5,1).
Joz 5,9 - Egyptská potupa – pod týmto termínom možno rozumieť egyptské otroctvo, z ktorého boli Izraeliti teraz definitívne vyslobodení, nakoľko už vkročili do zasľúbenej zeme a skrze právoplatnú obriezku sa stali zas vlastníctvom Božím. Táto myšlienka sa skrýva aj v pomenovaní miesta obriezky Galgala (hebr. Gilgál súvisí so slovesom galal ,váľať') – akoby ,odvalenie', t. j. egyptskej potupy.
Joz 5,10 - Podľa Ex 12,6 má sa sláviť Pascha (Veľká noc) dňa 14. nisana. Cez Jordán prešli do Galgaly 10. nisana a 14. nisana slávili Paschu.
Joz 5,16 - "Vodca Pánovho vojska" – Boží anjel, ktorý povzbudzoval Mojžiša z horiaceho kríka, teraz predstupuje pred Jozueho ako bojovník, aby ho po- vzbudil a dodal mu odvahy do nastávajúcich bojov.
