Jakubov list

1 (ROH) Moji bratia, nebuďte mnohí učiteľmi vediac, že budeme prísnejšie súdení.
1 (B21) Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji - vězte, že budeme souzeni přísněji.

2 (ROH) Lebo mnoho klesáme všetci. Ak niekto neklesá v slove, to je dokonalý muž, ktorý má moc pojať na úzdu i celé telo.
2 (B21) Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.

3 (ROH) Hľa, koňom dávame zubadlá do úst, aby nás poslúchaly, a tak sem i ta obraciame celé ich telo.
3 (B21) Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo.

4 (ROH) Hľa, i lode, hoci sú také veľké a hnané krutými vetry, dajú sa sem i ta obrátiť najmenším kormidlom, kamkoľvek sa ľúbi pohnať tomu, kto ju spravuje.
4 (B21) I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.

5 (ROH) Tak i jazyk je malý úd a veľkým sa honosí. Hľa, maličký oheň akú veľkú horu zapáli!
5 (B21) Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les.

6 (ROH) I jazyk je oheň, svet neprávosti; takým stáva sa jazyk medzi našimi údami, ktorý poškvrňuje celé telo a rozplameňuje kolo života od narodenia a je rozplameňovaný peklom.
6 (B21) I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.

7 (ROH) Lebo ľudská príroda krotí a zkrotila každú prírodu divých zvierat i vtákov i zemeplazov i morských potvôr;
7 (B21) Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to,

8 (ROH) ale jazyk nemôže nikto z ľudí skrotiť, nepokojné zlo, plný smrťonosného jedu.
8 (B21) ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.

9 (ROH) Ním dobrorečíme Pánovi, Bohu a Otcovi, a ním zlorečíme ľuďom, stvoreným na podobu Božiu;
9 (B21) Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.

10 (ROH) z tých istých úst vychádza dobrorečenie i zlorečenie. Nemá to tak byť, moji bratia!
10 (B21) Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!

11 (ROH) Či azda prameň z toho istého žriedla prýska sladkú a horkú vodu?
11 (B21) Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?

12 (ROH) Či môže, moji bratia, fík rodiť olivky alebo vinič fíky? Tak ani niktorý prameň nemôže vydať slanú i sladkú vodu.
12 (B21) Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.

13 (ROH) Kto je múdry a rozumný medzi vami? Nech ukáže zo svojho pekného obcovania svoje skutky v múdrej a krotkej tichosti!
13 (B21) Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky - ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti.

14 (ROH) Ale ak máte horkú závisť a svár vo svojom srdci, nechváľte sa a neluhajte proti pravde.
14 (B21) Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

15 (ROH) Tá múdrosť neprichádza s hora, ale je pozemská, telesná, démonská.
15 (B21) To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská.

16 (ROH) Lebo kde je závisť a svár, tam je aj nepokoj i každá zlá vec.
16 (B21) Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.

17 (ROH) Ale múdrosť s hora je ponajprv čistotná, potom pokojná, prívetivá, povoľná, plná milosrdenstva a dobrého ovocia, nepochybujúca a nepokrytecká.
17 (B21) Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.

18 (ROH) A ovocie spravedlivosti seje sa v pokoji tým, ktorí pôsobia pokoj.
18 (B21) Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.