Verš 1
Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
Lv 19:15 - Neučiníš neprávě v soudu. Nepřijmeš osoby chudého, aniž šanovati budeš osoby bohatého; spravedlivě souditi budeš bližního svého.
Dt 16:19 - Neuchýlíš soudu, a nebudeš šetřiti osoby, aniž přijmeš daru; nebo dar oslepuje oči moudrých, a převrací slova spravedlivých.
Prís 24:23 - Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
Mt 22:16 - I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Verš 5
Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?
Jn 7:48 - Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho anebo z farizeů?
1Kor 1:26 - Vidíte zajisté povolání vaše, bratří, že nemnozí moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození;
Ex 20:6 - A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.
1Sam 2:30 - Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.
Prís 8:17 - Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Mt 5:3 - Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.
Verš 8
Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
Lv 19:18 - Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého: Já jsem Hospodin.
Mt 22:39 - Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Mk 12:31 - Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.
Rim 13:9 - Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Gal 5:14 - Nebo všecken Zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Ef 5:2 - A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.
1Sol 4:9 - O lásce pak bratrské neníť potřebí psáti vám; nebo jste vy již tomu od Boha naučeni, abyste milovali jedni druhé.
Verš 10
Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.
Dt 27:26 - Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich; a řekne všecken lid: Amen.
Mt 5:19 - Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i jiné učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
Gal 3:10 - Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil.
Verš 11
Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.
Ex 20:14 - Nesesmilníš.
Mt 5:27 - Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezcizoložíš.
Verš 13
Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
Mt 6:15 - Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich, aniž Otec váš odpustí vám hříchů vašich.
Mt 18:35 - Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.
Mk 11:25 - A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
Lk 16:25 - I řekl mu Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty již vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již těší, ale ty se mučíš.
Verš 14
Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
Mt 7:26 - A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku.
Jak 1:23 - Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
Verš 15
A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,
Lk 3:11 - A on odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej jednu nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň.
1Jn 3:17 - Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?
Verš 19
Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.
Mk 1:24 - Řka: Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží.
Verš 21
Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
Gn 22:10 - I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého.
Verš 23
A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
Gn 15:6 - I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost.
Rim 4:3 - Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
Gal 3:6 - Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti.
Verš 25
Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?
Joz 2:1 - Poslal pak byl Jozue, syn Nun, z Setim dva muže špehéře tajně, řka: Jděte, shlédněte zemi, zvlášť Jericho. I šli a vešli do domu ženy nevěstky, jejíž jméno bylo Raab, a odpočinuli tu.
Joz 6:23 - I všedše mládenci špehéři, vyvedli Raab a otce jejího, i matku její a bratří její i všecko, což měla, a všecku rodinu její vyvedli, a nechali jich vně za stany Izraelskými.
Heb 11:31 - Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.
Jak 2,5 - Porov. 1 Kor 1, 26–38. Boh si práve chudobných a biednych vyvolil za priekopníkov evanjelia. Aj do Cirkvi vstupovali skôr chudobní ako bohatí.
Jak 2,7 - "Vzývať meno." V Starom zákone vzývať Božie meno nad niekým znamenalo vzývať osobitnú Božiu ochranu nad ním. Zároveň takýto človek sa stával vlastníctvom a bol v službe toho, koho meno sa nad ním vzývalo. V Novom zákone vzývaním Ježišovho mena sa človek stáva jeho vlastníctvom a stavia sa do služby Krista, dostáva po ňom aj meno – kresťan (gr. christianós). Jakub tu myslí na obrady krstu.
Jak 2,8 - Lv 19, 18; porov. Mt 22, 39.
Jak 2,10 - "Previnil by sa proti všetkým," pretože všetky prikázania sú výrazom jednej a tej istej Božej vôle, navzájom súvisia a tvoria jeden celok.
Jak 2,11 - Ex 20, 13–14; Dt 5, 17–18.
Jak 2,13 - Proti tomu, kto je nemilosrdný voči bratom, bude aj Boh prísny a spravodlivý. Taký sa nebude môcť spoliehať na Božie milosrdenstvo, ktoré je pre hriešnikov vlastne jedinou nádejou v deň súdu. Vidno tu narážku na jedno z ôsmich blahoslavenstiev.
Jak 2,14-17 - Opravdivá viera sa nevyhnutne prejavuje a uskutočňuje aj vonkajšími skutkami lásky a milosrdenstva, ináč by bola mŕtva. Táto myšlienka sa nijako neprotiví náuke svätého Pavla o ospravedlnení z viery (Rim 3, 21 – 4, 25; Gal 3 a inde). Pavol totiž tvrdí, že nie skutky podľa Mojžišovho zákona nás ospravedlňujú, ale viera a Božia milosť. Tu ide teda o základné ospravedlnenie, ktoré je len začiatkom svätosti a spásy. No na dosiahnutie spásy sú potrebné skutky a zásluhy. Pavol nikde nepíše, že dobré skutky nie sú potrebné. Sama kresťanská viera nie je iba rozumovým postojom, ale znamená prijať Kristovo evanjelium ako program vlastného života a plniť ho (porov. 2 Sol 3, 10–12).
Jak 2,21 - Gn 22, 9; porov. Hebr 11, 17.
Jak 2,23 - Gn 15, 6; porov. Rim 4, 3; Gal 3, 6.
Jak 2,25 - Porov. Joz 2, 1–26; Hebr 11, 31.
