List Hebrejom

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Heb 1, 1-14

1 (BKR) Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,
1 (ROH) Kým za dávna mnoho ráz a mnohým spôsobom hovorieval Bôh otcom v prorokoch, za týchto posledných dní nám hovoril v Synovi,
1 (B21) Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,

2 (BKR) Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.
2 (ROH) ktorého ustanovil za dediča všetkého, skrze ktorého učinil aj veky,
2 (B21) ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.

3 (BKR) Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
3 (ROH) ktorý súc odbleskom jeho slávy a obrazom jeho podstaty a nesúc všetko slovom svojej moci a učiniac si skrze samého seba očistenie od našich hriechov posadil sa po pravici Veličenstva na výsostiach
3 (B21) On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.

4 (BKR) Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
4 (ROH) stanúc sa o toľko výtečnejším od anjelov, o koľko znamenitejšie meno zdedil než oni.
4 (B21) Tento Syn o tolik převyšuje anděly, oč vznešenějšího jména se mu dostalo.

5 (BKR) Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?
5 (ROH) Lebo ktorému z anjelov povedal kedy: Môj Syn si ty; ja som ťa dnes splodil? A zase: Ja mu budem Otcom, a on mi bude Synom?
5 (B21) Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl: "Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým"? A znovu: "Já jemu budu otcem a on mi bude Synem."

6 (BKR) A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
6 (ROH) A keď zase uvedie prvorodeného na svet, hovorí: A nech sa mu klaňajú všetci anjelia Boží!
6 (B21) A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: "Klanějte se mu všichni Boží andělé!"

7 (BKR) A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
7 (ROH) A o anjeloch hovorí: Ktorý činí svojich anjelov vetrami a svojich svätoslužobníkov plameňom ohňa.
7 (B21) O andělech sice říká: "Ze svých poslů činí vichry, ze svých služebníků plameny,"

8 (BKR) Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.
8 (ROH) Ale o Synovi hovorí: Tvoj trón, ó, Bože, na vek veku, a berla tvojho kráľovstva berlou priamosti.
8 (B21) ale o Synu říká: "Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.

9 (BKR) Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
9 (ROH) Miloval si spravedlivosť a nenávidel si neprávosti. Preto ťa pomazal, ó, Bože, tvoj Bôh olejom plesania nad tvojich účastníkov.
9 (B21) Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé."

10 (BKR) A opět:Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
10 (ROH) A ty si, Pane, v počiatkoch založil zem, a dielom tvojich rúk sú nebesia.
10 (B21) A dále: "Na počátku jsi, Pane, zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.

11 (BKR) Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
11 (ROH) Ony zahynú, ale ty vždy trváš, a všetky zostárnu jako rúcho,
11 (B21) Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí.

12 (BKR) A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
12 (ROH) a svinieš ich ako plášť, ako rúcho, a budú zmenené. Ale ty si ten istý, a tvojim rokom nebude konca.
12 (B21) Svineš je jako plášť a jako roucho budou změněna, ty však jsi tentýž - tvá léta neskončí!"

13 (BKR) A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
13 (ROH) A ktorému z anjelov povedal kedy: Seď po mojej pravici, dokiaľ nepoložím tvojich nepriateľov za podnož tvojich nôh?
13 (B21) A kterému z andělů kdy řekl: "Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím"?

14 (BKR) Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?
14 (ROH) Či nie sú všetci svätoslužobnými duchami, posielanými do služby pre tých, ktorí majú zdediť spasenie?
14 (B21) Andělé jsou ovšem pouzí služebníci, duchové posílaní sloužit těm, jimž se má dostat spásy.

Verš 2

Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.

Mt 21:38 - Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.

Gn 1:3 - I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.

Ž 33:6 - Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.

Jn 1:3 - Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.

Ef 3:9 - A vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista,

Kol 1:16 - Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové nebo panstva, buďto knížatstva nebo mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest.

Verš 3

Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,

2Kor 4:4 - V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.

Flp 2:6 - Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

Kol 1:15 - Kterýž jest obraz Boha neviditelného a prvorozený všeho stvoření.

Verš 4

Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.

Flp 2:9 - Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,

Verš 5

Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?

Ž 2:7 - Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Sk 13:33 - Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.

Heb 5:5 - Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.

2Sam 7:14 - Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských.

1Krn 22:10 - Onť ustaví dům jménu mému, a on bude mi za syna, a já jemu za otce, a upevním trůn království jeho nad Izraelem až na věky.

Verš 6

A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.

Ž 97:7 - Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.

Verš 7

A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;

Ž 104:4 - Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Verš 8

Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.

Ž 45:6 - Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.

Verš 10

A opět:Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.

Ž 102:25 - Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Verš 11

Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

Iz 51:6 - Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne.

2Pt 3:7 - Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.

2Pt 3:10 - Přijdeť zajisté den Páně, jako zloděj v noci, v kterémžto nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.

Verš 13

A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

Ž 110:1 - Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

Sk 2:34 - Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

1Kor 15:25 - Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.

Ef 1:20 - Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích,

Heb 10:12 - Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

Hebr 1,1-4 - V rytmickom úvode, ktorý v pôvodine tvorí jedinú vetu, svätopisec oznamuje ústrednú tému listu: Chce dokázať, že osoba Božieho Syna a jeho vykupiteľské dielo je cieľom a korunou Starého zákona, ktorý je len prípravou na Nový zákon a jeho slabým obrazom. Tam Boh zvestoval ľuďom svoje zjavenie nepriamo, prostredníctvom prorokov, tu však priamo, skrze svojho Syna, ktorý je s ním tej istej podstaty – prirodzenosti (= obraz jeho podstaty) a ktorý je stvoriteľom, udržiavateľom a zvrchovaným pánom (= dedičom) vesmíru. Porov. 2 Kor 4, 4; Kol 1, 15 n.; Jn 14, 9.

Hebr 1,2 - "Dedič všetkého" – Boží Syn, ktorý ako Boh je od večnosti pánom všetkého, je aj ako človek ustanovený za dediča a pána všetkého. V ňom sa definitívne splnili prisľúbenia dané praotcom. On je potomkom patriarchov (Gn 15, 3–4; Sir 44, 21; Rim 4, 13) a Dávida (Ž 2, 8); jemu bolo prisľúbené univerzálne kráľovstvo (porov. Dan 2, 44; 7, 14).

Hebr 1,3 - "Zasadol po pravici" – dostal ako človek účasť na Božej moci a vonkajšej sláve Božej veleby a tým aj oslavu svojej ľudskej prirodzenosti (porov. Sk 7, 55).

Hebr 1,4 - "Vznešenejšie meno zdedil" – "Meno" určuje hodnosť osoby a jej postavenie vzhľadom na iných. Aby vynikla hodnosť osoby Ježiša Krista, svätopisec ho porovnáva s anjelmi, ktorí sa v tom čase pokladali za najmocnejšie bytosti vzhľadom na spásu ľudí.

Hebr 1,5-14 - Svätopisec viacerými starozákonnými výrokmi dokazuje, že prisľúbený Mesiáš nie je jednoduchý človek, lebo je vznešenejší od všetkých anjelov. Je Božím Synom (Ž 2, 7) a anjeli sa mu musia klaňať ako svojmu zvrchovanému Pánovi (Ž 97, 8). Má účasť na kráľovskej moci Boha Otca (Ž 45, 5 n.). On je večný, nemeniaci sa a všemohúci Pán vesmíru (Ž 102, 26–28). Boh mu ako rovnému dáva podiel na svojej moci a podrobuje mu všetkých nepriateľov (Ž 110, 1).

Hebr 1,5 - Ž 2, 7; 2 Sam 7, 14. – "Dnes", t. j. od večnosti; u Boha niet nijakej minulosti ani budúcnosti, ale stále trvanie, ustavičná prítomnosť. Splodil ho duchovne, tým, že sám seba od večnosti čo najdokonalejšie poznáva a tomu poznaniu dáva výraz – je ním Božie Slovo.

Hebr 1,6 - Ž 97, 7.

Hebr 1,7 - Ž 104, 4. Slová sú zo žalmu podľa gréckeho alexandrijského prekladu nazývaného Septuaginta, s čím sa zrovnáva i Vulgáta. Nimi svätopisec upozorňuje, že anjeli, čiže posli, sú služobní duchovia, ktorých Boh používa na svoju službu a ktorí rýchle ako vietor a so zápalom ako oheň konajú a oznamujú Božiu vôľu.

Hebr 1,8-9 - Ž 45, 7–8.

Hebr 1,10-12 - Ž 101, 26–28.

Hebr 1,14 - Podľa autora slávou anjelov je, že s láskou pomáhajú ľuďom na ceste spásy, a tak spolupracujú na rozvoji Božieho kráľovstva.