Verš 2
Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.
Mt 21:38 - Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.
Gn 1:3 - I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.
Ž 33:6 - Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.
Jn 1:3 - Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.
Ef 3:9 - A vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista,
Kol 1:16 - Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové nebo panstva, buďto knížatstva nebo mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest.
Verš 3
Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
2Kor 4:4 - V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.
Flp 2:6 - Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,
Kol 1:15 - Kterýž jest obraz Boha neviditelného a prvorozený všeho stvoření.
Verš 4
Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
Flp 2:9 - Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,
Verš 5
Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?
Ž 2:7 - Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
Sk 13:33 - Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
Heb 5:5 - Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
2Sam 7:14 - Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských.
1Krn 22:10 - Onť ustaví dům jménu mému, a on bude mi za syna, a já jemu za otce, a upevním trůn království jeho nad Izraelem až na věky.
Verš 6
A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
Ž 97:7 - Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.
Verš 7
A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
Ž 104:4 - Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Verš 8
Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.
Ž 45:6 - Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
Verš 10
A opět:Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
Ž 102:25 - Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Verš 11
Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
Iz 51:6 - Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne.
2Pt 3:7 - Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.
2Pt 3:10 - Přijdeť zajisté den Páně, jako zloděj v noci, v kterémžto nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.
Verš 13
A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
Ž 110:1 - Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.
Sk 2:34 - Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
1Kor 15:25 - Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
Ef 1:20 - Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích,
Heb 10:12 - Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
Hebr 1,1-4 - V rytmickom úvode, ktorý v pôvodine tvorí jedinú vetu, svätopisec oznamuje ústrednú tému listu: Chce dokázať, že osoba Božieho Syna a jeho vykupiteľské dielo je cieľom a korunou Starého zákona, ktorý je len prípravou na Nový zákon a jeho slabým obrazom. Tam Boh zvestoval ľuďom svoje zjavenie nepriamo, prostredníctvom prorokov, tu však priamo, skrze svojho Syna, ktorý je s ním tej istej podstaty – prirodzenosti (= obraz jeho podstaty) a ktorý je stvoriteľom, udržiavateľom a zvrchovaným pánom (= dedičom) vesmíru. Porov. 2 Kor 4, 4; Kol 1, 15 n.; Jn 14, 9.
Hebr 1,2 - "Dedič všetkého" – Boží Syn, ktorý ako Boh je od večnosti pánom všetkého, je aj ako človek ustanovený za dediča a pána všetkého. V ňom sa definitívne splnili prisľúbenia dané praotcom. On je potomkom patriarchov (Gn 15, 3–4; Sir 44, 21; Rim 4, 13) a Dávida (Ž 2, 8); jemu bolo prisľúbené univerzálne kráľovstvo (porov. Dan 2, 44; 7, 14).
Hebr 1,3 - "Zasadol po pravici" – dostal ako človek účasť na Božej moci a vonkajšej sláve Božej veleby a tým aj oslavu svojej ľudskej prirodzenosti (porov. Sk 7, 55).
Hebr 1,4 - "Vznešenejšie meno zdedil" – "Meno" určuje hodnosť osoby a jej postavenie vzhľadom na iných. Aby vynikla hodnosť osoby Ježiša Krista, svätopisec ho porovnáva s anjelmi, ktorí sa v tom čase pokladali za najmocnejšie bytosti vzhľadom na spásu ľudí.
Hebr 1,5-14 - Svätopisec viacerými starozákonnými výrokmi dokazuje, že prisľúbený Mesiáš nie je jednoduchý človek, lebo je vznešenejší od všetkých anjelov. Je Božím Synom (Ž 2, 7) a anjeli sa mu musia klaňať ako svojmu zvrchovanému Pánovi (Ž 97, 8). Má účasť na kráľovskej moci Boha Otca (Ž 45, 5 n.). On je večný, nemeniaci sa a všemohúci Pán vesmíru (Ž 102, 26–28). Boh mu ako rovnému dáva podiel na svojej moci a podrobuje mu všetkých nepriateľov (Ž 110, 1).
Hebr 1,5 - Ž 2, 7; 2 Sam 7, 14. – "Dnes", t. j. od večnosti; u Boha niet nijakej minulosti ani budúcnosti, ale stále trvanie, ustavičná prítomnosť. Splodil ho duchovne, tým, že sám seba od večnosti čo najdokonalejšie poznáva a tomu poznaniu dáva výraz – je ním Božie Slovo.
Hebr 1,6 - Ž 97, 7.
Hebr 1,7 - Ž 104, 4. Slová sú zo žalmu podľa gréckeho alexandrijského prekladu nazývaného Septuaginta, s čím sa zrovnáva i Vulgáta. Nimi svätopisec upozorňuje, že anjeli, čiže posli, sú služobní duchovia, ktorých Boh používa na svoju službu a ktorí rýchle ako vietor a so zápalom ako oheň konajú a oznamujú Božiu vôľu.
Hebr 1,8-9 - Ž 45, 7–8.
Hebr 1,10-12 - Ž 101, 26–28.
Hebr 1,14 - Podľa autora slávou anjelov je, že s láskou pomáhajú ľuďom na ceste spásy, a tak spolupracujú na rozvoji Božieho kráľovstva.
