Verš 2
v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
Mt 21:38 - Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!'
Gn 1:3 - I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Ž 33:6 - Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.
Jn 1:3 - Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Ef 3:9 - a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil:
Kol 1:16 - neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
Verš 3
On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
2Kor 4:4 - Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
Flp 2:6 - Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,
Kol 1:15 - On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,
Verš 4
a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
Flp 2:9 - Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
Verš 5
Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.'
Ž 2:7 - Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
Sk 13:33 - splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'
Heb 5:5 - Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'
2Sam 7:14 - Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka.
1Krn 22:10 - On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.«
Verš 6
A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: 'Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!'
Ž 97:7 - Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí.
Verš 7
O andělích je řečeno: 'Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.'
Ž 104:4 - Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
Verš 8
O Synovi však: 'Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
Ž 45:6 - Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi!
Verš 10
A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
Ž 102:25 - Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.
Verš 11
Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv,
Iz 51:6 - Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá."
2Pt 3:7 - Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.
2Pt 3:10 - Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.
Verš 13
Kterému z andělů kdy řekl: 'Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!'
Ž 110:1 - Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám."
Sk 2:34 - David nevstoupil na nebe, ale sám říká: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
1Kor 15:25 - Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy'.
Ef 1:20 - Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,
Heb 10:12 - Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
Hebr 1,1-4 - V rytmickom úvode, ktorý v pôvodine tvorí jedinú vetu, svätopisec oznamuje ústrednú tému listu: Chce dokázať, že osoba Božieho Syna a jeho vykupiteľské dielo je cieľom a korunou Starého zákona, ktorý je len prípravou na Nový zákon a jeho slabým obrazom. Tam Boh zvestoval ľuďom svoje zjavenie nepriamo, prostredníctvom prorokov, tu však priamo, skrze svojho Syna, ktorý je s ním tej istej podstaty – prirodzenosti (= obraz jeho podstaty) a ktorý je stvoriteľom, udržiavateľom a zvrchovaným pánom (= dedičom) vesmíru. Porov. 2 Kor 4, 4; Kol 1, 15 n.; Jn 14, 9.
Hebr 1,2 - "Dedič všetkého" – Boží Syn, ktorý ako Boh je od večnosti pánom všetkého, je aj ako človek ustanovený za dediča a pána všetkého. V ňom sa definitívne splnili prisľúbenia dané praotcom. On je potomkom patriarchov (Gn 15, 3–4; Sir 44, 21; Rim 4, 13) a Dávida (Ž 2, 8); jemu bolo prisľúbené univerzálne kráľovstvo (porov. Dan 2, 44; 7, 14).
Hebr 1,3 - "Zasadol po pravici" – dostal ako človek účasť na Božej moci a vonkajšej sláve Božej veleby a tým aj oslavu svojej ľudskej prirodzenosti (porov. Sk 7, 55).
Hebr 1,4 - "Vznešenejšie meno zdedil" – "Meno" určuje hodnosť osoby a jej postavenie vzhľadom na iných. Aby vynikla hodnosť osoby Ježiša Krista, svätopisec ho porovnáva s anjelmi, ktorí sa v tom čase pokladali za najmocnejšie bytosti vzhľadom na spásu ľudí.
Hebr 1,5-14 - Svätopisec viacerými starozákonnými výrokmi dokazuje, že prisľúbený Mesiáš nie je jednoduchý človek, lebo je vznešenejší od všetkých anjelov. Je Božím Synom (Ž 2, 7) a anjeli sa mu musia klaňať ako svojmu zvrchovanému Pánovi (Ž 97, 8). Má účasť na kráľovskej moci Boha Otca (Ž 45, 5 n.). On je večný, nemeniaci sa a všemohúci Pán vesmíru (Ž 102, 26–28). Boh mu ako rovnému dáva podiel na svojej moci a podrobuje mu všetkých nepriateľov (Ž 110, 1).
Hebr 1,5 - Ž 2, 7; 2 Sam 7, 14. – "Dnes", t. j. od večnosti; u Boha niet nijakej minulosti ani budúcnosti, ale stále trvanie, ustavičná prítomnosť. Splodil ho duchovne, tým, že sám seba od večnosti čo najdokonalejšie poznáva a tomu poznaniu dáva výraz – je ním Božie Slovo.
Hebr 1,6 - Ž 97, 7.
Hebr 1,7 - Ž 104, 4. Slová sú zo žalmu podľa gréckeho alexandrijského prekladu nazývaného Septuaginta, s čím sa zrovnáva i Vulgáta. Nimi svätopisec upozorňuje, že anjeli, čiže posli, sú služobní duchovia, ktorých Boh používa na svoju službu a ktorí rýchle ako vietor a so zápalom ako oheň konajú a oznamujú Božiu vôľu.
Hebr 1,8-9 - Ž 45, 7–8.
Hebr 1,10-12 - Ž 101, 26–28.
Hebr 1,14 - Podľa autora slávou anjelov je, že s láskou pomáhajú ľuďom na ceste spásy, a tak spolupracujú na rozvoji Božieho kráľovstva.
