Verš 2
ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.
Mt 21:38 - Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!'
Gn 1:3 - Bůh řekl: "Ať je světlo!" - a bylo světlo.
Ž 33:6 - Hospodinovým slovem vznikla nebesa, celý jejich zástup duchem jeho úst.
Jn 1:3 - Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.
Ef 3:9 - a abych všem vysvětlil jeho plán, to tajemství od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.
Kol 1:16 - Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím - to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše
Verš 3
On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.
2Kor 4:4 - Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím.
Flp 2:6 - Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval.
Kol 1:15 - On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.
Verš 4
Tento Syn o tolik převyšuje anděly, oč vznešenějšího jména se mu dostalo.
Flp 2:9 - Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval,
Verš 5
Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl: "Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým"? A znovu: "Já jemu budu otcem a on mi bude Synem."
Ž 2:7 - Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: "Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!
Sk 13:33 - Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!'
Heb 5:5 - Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: "Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým."
2Sam 7:14 - Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když pochybí, potrestám jej holí smrtelníků, lidskými ranami.
1Krn 22:10 - To on postaví dům mému jménu. Bude mi synem a já mu budu otcem. Trůn jeho království nad Izraelem upevním navěky.'
Verš 6
A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: "Klanějte se mu všichni Boží andělé!"
Ž 97:7 - Hanba všem, kdo uctívají bůžky, těm, kdo se chlubí svými modlami - všichni bohové se před ním sklánějí!
Verš 7
O andělech sice říká: "Ze svých poslů činí vichry, ze svých služebníků plameny,"
Ž 104:4 - Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny!
Verš 8
ale o Synu říká: "Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
Ž 45:6 - Tvé šípy, králi, ostré jsou, národy skolí před tebou, srdce tvých soků zasáhnou!
Verš 10
A dále: "Na počátku jsi, Pane, zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.
Ž 102:25 - Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života - po všechna pokolení trvají léta tvá!
Verš 11
Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí.
Iz 51:6 - Jen pozvedněte oči k nebi, podívejte se dolů k zemi: Nebe se rozplyne jako dým, země se jako šaty obnosí, její obyvatelé pomřou jako komáři. Má spása ale trvá navěky a má spravedlnost nikdy neskončí.
2Pt 3:7 - Totéž slovo udržuje a uchovává nynější nebe a zemi pro oheň, který je čeká v den soudu a záhuby bezbožných lidí.
2Pt 3:10 - Pánův den ovšem přijde jako zloděj. Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena.
Verš 13
A kterému z andělů kdy řekl: "Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím"?
Ž 110:1 - Žalm Davidův. Hospodin řekl mému Pánu: "Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím."
Sk 2:34 - David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
1Kor 15:25 - Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám.
Ef 1:20 - Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,
Heb 10:12 - Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici.
Hebr 1,1-4 - V rytmickom úvode, ktorý v pôvodine tvorí jedinú vetu, svätopisec oznamuje ústrednú tému listu: Chce dokázať, že osoba Božieho Syna a jeho vykupiteľské dielo je cieľom a korunou Starého zákona, ktorý je len prípravou na Nový zákon a jeho slabým obrazom. Tam Boh zvestoval ľuďom svoje zjavenie nepriamo, prostredníctvom prorokov, tu však priamo, skrze svojho Syna, ktorý je s ním tej istej podstaty – prirodzenosti (= obraz jeho podstaty) a ktorý je stvoriteľom, udržiavateľom a zvrchovaným pánom (= dedičom) vesmíru. Porov. 2 Kor 4, 4; Kol 1, 15 n.; Jn 14, 9.
Hebr 1,2 - "Dedič všetkého" – Boží Syn, ktorý ako Boh je od večnosti pánom všetkého, je aj ako človek ustanovený za dediča a pána všetkého. V ňom sa definitívne splnili prisľúbenia dané praotcom. On je potomkom patriarchov (Gn 15, 3–4; Sir 44, 21; Rim 4, 13) a Dávida (Ž 2, 8); jemu bolo prisľúbené univerzálne kráľovstvo (porov. Dan 2, 44; 7, 14).
Hebr 1,3 - "Zasadol po pravici" – dostal ako človek účasť na Božej moci a vonkajšej sláve Božej veleby a tým aj oslavu svojej ľudskej prirodzenosti (porov. Sk 7, 55).
Hebr 1,4 - "Vznešenejšie meno zdedil" – "Meno" určuje hodnosť osoby a jej postavenie vzhľadom na iných. Aby vynikla hodnosť osoby Ježiša Krista, svätopisec ho porovnáva s anjelmi, ktorí sa v tom čase pokladali za najmocnejšie bytosti vzhľadom na spásu ľudí.
Hebr 1,5-14 - Svätopisec viacerými starozákonnými výrokmi dokazuje, že prisľúbený Mesiáš nie je jednoduchý človek, lebo je vznešenejší od všetkých anjelov. Je Božím Synom (Ž 2, 7) a anjeli sa mu musia klaňať ako svojmu zvrchovanému Pánovi (Ž 97, 8). Má účasť na kráľovskej moci Boha Otca (Ž 45, 5 n.). On je večný, nemeniaci sa a všemohúci Pán vesmíru (Ž 102, 26–28). Boh mu ako rovnému dáva podiel na svojej moci a podrobuje mu všetkých nepriateľov (Ž 110, 1).
Hebr 1,5 - Ž 2, 7; 2 Sam 7, 14. – "Dnes", t. j. od večnosti; u Boha niet nijakej minulosti ani budúcnosti, ale stále trvanie, ustavičná prítomnosť. Splodil ho duchovne, tým, že sám seba od večnosti čo najdokonalejšie poznáva a tomu poznaniu dáva výraz – je ním Božie Slovo.
Hebr 1,6 - Ž 97, 7.
Hebr 1,7 - Ž 104, 4. Slová sú zo žalmu podľa gréckeho alexandrijského prekladu nazývaného Septuaginta, s čím sa zrovnáva i Vulgáta. Nimi svätopisec upozorňuje, že anjeli, čiže posli, sú služobní duchovia, ktorých Boh používa na svoju službu a ktorí rýchle ako vietor a so zápalom ako oheň konajú a oznamujú Božiu vôľu.
Hebr 1,8-9 - Ž 45, 7–8.
Hebr 1,10-12 - Ž 101, 26–28.
Hebr 1,14 - Podľa autora slávou anjelov je, že s láskou pomáhajú ľuďom na ceste spásy, a tak spolupracujú na rozvoji Božieho kráľovstva.
