  | Kniha DeuteronómiumBiblia - Sväté písmo(BKR - Český - Kralický) | Dt 32, 1-52 |
1 (BKR) Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
1 (HEM) האזינו השמים ואדברה ותשמע הארץ אמרי פי׃
2 (BKR) Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
2 (HEM) יערף כמטר לקחי תזל כטל אמרתי כשעירם עלי דשא וכרביבים עלי עשב׃
3 (BKR) Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
3 (HEM) כי שם יהוה אקרא הבו גדל לאלהינו׃
4 (BKR) Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
4 (HEM) הצור תמים פעלו כי כל דרכיו משפט אל אמונה ואין עול צדיק וישר הוא׃
5 (BKR) Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou,jakáž vzdálena jest od synů jeho.
5 (HEM) שחת לו לא בניו מומם דור עקש ופתלתל׃
6 (BKR) Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
6 (HEM) ה ליהוה תגמלו זאת עם נבל ולא חכם הלוא הוא אביך קנך הוא עשך ויכננך׃
7 (BKR) Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
7 (HEM) זכר ימות עולם בינו שנות דור ודור שאל אביך ויגדך זקניך ויאמרו לך׃
8 (BKR) Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
8 (HEM) בהנחל עליון גוים בהפרידו בני אדם יצב גבלת עמים למספר בני ישראל׃
9 (BKR) Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
9 (HEM) כי חלק יהוה עמו יעקב חבל נחלתו׃
10 (BKR) Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
10 (HEM) ימצאהו בארץ מדבר ובתהו ילל ישמן יסבבנהו יבוננהו יצרנהו כאישון עינו׃
11 (BKR) Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
11 (HEM) כנשר יעיר קנו על גוזליו ירחף יפרש כנפיו יקחהו ישאהו על אברתו׃
12 (BKR) Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
12 (HEM) יהוה בדד ינחנו ואין עמו אל נכר׃
13 (BKR) Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
13 (HEM) ירכבהו על במותי ארץ ויאכל תנובת שדי וינקהו דבש מסלע ושמן מחלמיש צור׃
14 (BKR) Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
14 (HEM) חמאת בקר וחלב צאן עם חלב כרים ואילים בני בשן ועתודים עם חלב כליות חטה ודם ענב תשתה חמר׃
15 (BKR) Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
15 (HEM) וישמן ישרון ויבעט שמנת עבית כשית ויטש אלוה עשהו וינבל צור ישעתו׃
16 (BKR) K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
16 (HEM) יקנאהו בזרים בתועבת יכעיסהו׃
17 (BKR) Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
17 (HEM) יזבחו לשדים לא אלה אלהים לא ידעום חדשים מקרב באו לא שערום אבתיכם׃
18 (BKR) Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
18 (HEM) צור ילדך תשי ותשכח אל מחללך׃
19 (BKR) To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
19 (HEM) וירא יהוה וינאץ מכעס בניו ובנתיו׃
20 (BKR) A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
20 (HEM) ויאמר אסתירה פני מהם אראה מה אחריתם כי דור תהפכת המה בנים לא אמן בם׃
21 (BKR) Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
21 (HEM) הם קנאוני בלא אל כעסוני בהבליהם ואני אקניאם בלא עם בגוי נבל אכעיסם׃
22 (BKR) Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
22 (HEM) כי אש קדחה באפי ותיקד עד שאול תחתית ותאכל ארץ ויבלה ותלהט מוסדי הרים׃
23 (BKR) Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
23 (HEM) אספה עלימו רעות חצי אכלה בם׃
24 (BKR) Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
24 (HEM) מזי רעב ולחמי רשף וקטב מרירי ושן בהמות אשלח בם עם חמת זחלי עפר׃
25 (BKR) Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
25 (HEM) מחוץ תשכל חרב ומחדרים אימה גם בחור גם בתולה יונק עם איש שיבה׃
26 (BKR) Ano, řekl bych:Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
26 (HEM) אמרתי אפאיהם אשביתה מאנוש זכרם׃
27 (BKR) Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
27 (HEM) לולי כעס אויב אגור פן ינכרו צרימו פן יאמרו ידינו רמה ולא יהוה פעל כל זאת׃
28 (BKR) Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
28 (HEM) כי גוי אבד עצות המה ואין בהם תבונה׃
29 (BKR) Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
29 (HEM) לו חכמו ישכילו זאת יבינו לאחריתם׃
30 (BKR) Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
30 (HEM) איכה ירדף אחד אלף ושנים יניסו רבבה אם לא כי צורם מכרם ויהוה הסגירם׃
31 (BKR) Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
31 (HEM) כי לא כצורנו צורם ואיבינו פלילים׃
32 (BKR) Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
32 (HEM) כי מגפן סדם גפנם ומשדמת עמרה ענבמו ענבי רוש אשכלת מררת למו׃
33 (BKR) Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
33 (HEM) חמת תנינם יינם וראש פתנים אכזר׃
34 (BKR) Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
34 (HEM) הלא הוא כמס עמדי חתם באוצרתי׃
35 (BKR) Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
35 (HEM) לי נקם ושלם לעת תמוט רגלם כי קרוב יום אידם וחש עתדת למו׃
36 (BKR) Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
36 (HEM) כי ידין יהוה עמו ועל עבדיו יתנחם כי יראה כי אזלת יד ואפס עצור ועזוב׃
37 (BKR) I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
37 (HEM) ואמר אי אלהימו צור חסיו בו׃
38 (BKR) Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
38 (HEM) אשר חלב זבחימו יאכלו ישתו יין נסיכם יקומו ויעזרכם יהי עליכם סתרה׃
39 (BKR) Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
39 (HEM) ראו עתה כי אני אני הוא ואין אלהים עמדי אני אמית ואחיה מחצתי ואני ארפא ואין מידי מציל׃
40 (BKR) Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
40 (HEM) כי אשא אל שמים ידי ואמרתי חי אנכי לעלם׃
41 (BKR) Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
41 (HEM) אם שנותי ברק חרבי ותאחז במשפט ידי אשיב נקם לצרי ולמשנאי אשלם׃
42 (BKR) Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
42 (HEM) אשכיר חצי מדם וחרבי תאכל בשר מדם חלל ושביה מראש פרעות אויב׃
43 (BKR) Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
43 (HEM) הרנינו גוים עמו כי דם עבדיו יקום ונקם ישיב לצריו וכפר אדמתו עמו׃
44 (BKR) I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
44 (HEM) ויבא משה וידבר את כל דברי השירה הזאת באזני העם הוא והושע בן נון׃
45 (BKR) A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
45 (HEM) ויכל משה לדבר את כל הדברים האלה אל כל ישראל׃
46 (BKR) Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám,a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
46 (HEM) ויאמר אלהם שימו לבבכם לכל הדברים אשר אנכי מעיד בכם היום אשר תצום את בניכם לשמר לעשות את כל דברי התורה הזאת׃
47 (BKR) Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
47 (HEM) כי לא דבר רק הוא מכם כי הוא חייכם ובדבר הזה תאריכו ימים על האדמה אשר אתם עברים את הירדן שמה לרשתה׃
48 (BKR) Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
48 (HEM) וידבר יהוה אל משה בעצם היום הזה לאמר׃
49 (BKR) Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
49 (HEM) עלה אל הר העברים הזה הר נבו אשר בארץ מואב אשר על פני ירחו וראה את ארץ כנען אשר אני נתן לבני ישראל לאחזה׃
50 (BKR) A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
50 (HEM) ומת בהר אשר אתה עלה שמה והאסף אל עמיך כאשר מת אהרן אחיך בהר ההר ויאסף אל עמיו׃
51 (BKR) Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
51 (HEM) על אשר מעלתם בי בתוך בני ישראל במי מריבת קדש מדבר צן על אשר לא קדשתם אותי בתוך בני ישראל׃
52 (BKR) Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.
52 (HEM) כי מנגד תראה את הארץ ושמה לא תבוא אל הארץ אשר אני נתן לבני ישראל׃
| | | Dt 32, 1-52 |
Verš 35
Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
Rim 12:19 - Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
Heb 10:30 - Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
1Pt 2:23 - Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel křivdy tomu, jenž spravedlivě soudí.
Verš 39
Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
Dt 4:35 - Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho.
Iz 45:5 - Já jsem Hospodin, a není žádného více, kromě mne není žádného Boha. Přepásal jsem tě, ačkoli mne neznáš,
Iz 45:18 - Nebo tak praví Hospodin stvořitel nebes, (ten Bůh, kterýž sformoval zemi a učinil ji, kterýž utvrdil ji, ne na prázdno stvořil ji, k bydlení sformoval ji): Já jsem Hospodin, a není žádného více.
Iz 45:22 - Obraťtež zřetel ke mně, abyste spaseny byly všecky končiny země; nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více.
1Sam 2:6 - Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.
Verš 43
Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
Rim 15:10 - A opět dí: Veselte se pohané s lidem jeho.
Verš 49
Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
Nm 27:12 - Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Vstup na horu tuto Abarim, a spatř zemi, kterouž jsem dal synům Izraelským.
Verš 50
A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
Nm 27:13 - A když spatříš ji, připojen budeš k lidu svému i ty, jako připojen jest Aron bratr tvůj,
Nm 33:38 - Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého.
Verš 51
Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
Nm 20:12 - Potom řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Že jste mi nevěřili, abyste posvětili mne před očima synů Izraelských, proto neuvedete shromáždění tohoto do země, kterouž jsem jim dal.
Verš 21
Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
Rim 10:19 - Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael toho? Ano první z nich Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kteréhož nemáte za lid můj; skrze lid nemoudrý k hněvu popudím vás.
Verš 22
Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
Jer 15:14 - A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.
Dt 32,1 - Mojžišova pieseň je jednou z najkrajších čiastok Starého zákona. Krása slov, hlbokosť myšlienok, vážnosť výrazov a najmä velebnosť, ktorou Mojžiš necháva hovoriť Boha, dávajú piesni silu a moc, čo priam zatrasie ľudským srdcom. V prorockom duchu Mojžiš sa prenáša do časov, keď Izraeliti žijú v zasľúbenej zemi, žijú v blahobyte a zabúdajú na svojho Dobrodincu, na Pána. Za odpad a nevďačnosť zastihne ich trest. Avšak Pán nezabudne na svoje milosrdenstvo. Boh nezničí nacelkom svoj nevďačný národ, zmiluje sa nad ním a zachráni ho.
Dt 32,1-6 - Ide o najvážnejšiu vec, preto si Mojžiš volá za svedkov celý svet, nebesá i zem. Ony budú svedkami Mojžišovej výstrahy a toho, čo Boh uskutoční v čase. Svojimi slovami chce Mojžiš obmäkčiť srdcia ľudu, chce ich zúrodniť, aby zostali verné Pánovi. Predmetom piesne je Pán, jeho skutky, preto si pieseň zasluhuje, aby ju ľud vypočul a tým vzdával Bohu česť. – Skala (v. 4), Boh je Skalou, pretože sa nemení a je verný vo svojich prísľuboch a je aj pevnou ochranou pre svoj ľud.
Dt 32,7 - Mojžiš sa prihovára k budúcim pokoleniam a preto hovorí z ich hľadiska, uvažujúc o tom všetkom, ako sa Pán staral o ľud, pokým ho nevoviedol do zasľúbenej zeme, kde ho obdaril pozemskými dobrodeniami. "Vymedzil národom hranice" (v. 8), t. j. kanaánskym kmeňom, ktorých územie v budúcnosti mali zaujať Izraeliti.
Dt 32,10-12 - Našiel – v zmysle, že Pán našiel Izraela ako zatúlanú ovcu na nebezpečnom mieste. Potom sa staral s otcovskou láskou o svoj ľud za celý čas putovania po púšti, kým ho nedoviedol na bezpečné miesto, do zasľúbenej zeme.
Dt 32,13 - Výšiny zeme sú palestínske vrchy. Na nich rastú stromy, z ktorých ovocia sa dá pripraviť sladká šťava a olej (palmy a olivy). V Palestíne v tých časoch žili včely nadivoko. Zdržiavali sa v skalných dierach, v jaskyniach, v dutých stromoch a v hustých kriakoch (1 Sam 14,24–27). Oliva sa najlepšie drží v kamenistej pôde, preto možno povedať, že olej je z tvrdého kremeňa.
Dt 32,14 - Bášanský kraj bol známy chovom dobytka (Nm 21,33). Mastné jadro pšenice, čiže najlepšiu pšeničnú múku. Krv viniča – víno, mušt.
Dt 32,15 - V hojnosti životných darov Izrael zabudol na Pána. Namiesto toho, aby sa poďakoval za dary svojmu Pánovi, opustil ho a oddal sa modlárstvu. Miláčik, hebr. ješurún, označuje Izrael. V slovách však badať trpkú iróniu.
Dt 32,17 - O ktorých nemali tušenia, t. j. Pána mohli poznať z jeho skutkov a zo starostlivosti, ktorú im preukazoval. O bohoch pohanských, čo uctievali kanaánske národy, nevedeli však Izraeliti mnoho. Boli to teda noví bohovia pre Židov. Mala to byť prísna výstraha pre Židov, aby sa chránili modloslužby.
Dt 32,22 - Hnev Boží sa prirovnáva k ohňu, ktorý páli a ničí všetko na zemi i pod zemou (Iz 1,31; 30,27 atď.).
Dt 32,23 - Šípy sú Božie tresty a navštívenia.
Dt 32,25 - Na bojiskách popadajú a doma pohynú od strachu a násilia, čo bude páchať nepriateľ.
Dt 32,26-27 - Boh by nacelkom vyhubil izraelský národ, keby nebral ohľad na svoju česť. Neurobí to, lebo nechce, aby sa nepriatelia vo svojej nevedomosti pýšili, že oni premohli a zničili Izrael (9,28; Ex 32,12; Nm 14,13–16; Iz 10,5 atď.).
Dt 32,28-31 - Národ, ktorý chce žiť a usiluje sa o svoj pokojamilovný a šťastný život, ten zničiť nemožno. A tak sa to stávalo v mnohom prípade aj s národom židovským, ktorý nepriatelia nezničili proti jeho a Božej vôli.
Dt 32,35 - Nepriatelia Izraela pohynú, lebo ich skutky sú skutky sodomských nešťastníkov, ich mravná skaza chystá im blízky koniec, pretože Pán o všetkom vie a na všetko pamätá (v. 34).
Dt 32,36 - Keď ľudu bude najhoršie, keď bude blízko záhuby, vtedy ho Pán vyslobodí a zachráni.
Dt 32,40 - Boh uskutoční svoje hrozby, potresce pohanov za preliatu izraelskú krv. Autor tu obraznými výrazmi chce vypuklejšie zdôrazniť več nú priazeň Božiu k svojim verným a zbožným, ktorých v Starom zákone reprezentuje národ židovský.
Dt 32,43 - Napokon aj pohania uznajú, keď Pán vyslobodí Izrael z ich rúk, že len Pán je pravým Bohom. Prostredníctvom Izraela poznajú ostatné národy pravého Boha, ktorého budú oslavovať (Ž 47,2; 66,8; 67,4 atď.).
Dt 32,48-52 - Porov. Nm 27,12–14 a 20,12.
