Kniha Deuteronómium

1 (BKR) Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
1 (B21) Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výroky úst mých.

2 (BKR) Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
2 (B21) Kéž se mé naučení lije jako déšť, kéž se jak rosa snáší moje řeč, kéž je jak sprška pro zeleň a jako liják bylině.

3 (BKR) Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
3 (B21) Jméno Hospodinovo totiž provolám - chvalte velebnost našeho Boha!

4 (BKR) Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
4 (B21) On je Skála! Jeho dílo je dokonalé, všechny jeho cesty pravé jsou. Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen, on je spravedlivý a upřímný!

5 (BKR) Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou,jakáž vzdálena jest od synů jeho.
5 (B21) Jeho nesynové se ale zvrhli, zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod.

6 (BKR) Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
6 (B21) Takhle se Hospodinu odplácíte, lide nerozumný a nemoudrý? Copak on není tvůj Otec a Stvořitel, který tě učinil a upevnil?

7 (BKR) Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
7 (B21) Na dávné dny si teď vzpomeň, na léta všech pokolení myslete. Svého otce ptej se, poučí tě, svých stařešinů a poví ti:

8 (BKR) Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
8 (B21) Když Nejvyšší usazoval národy, lidské syny když rozmístil na zemi, dle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil.

9 (BKR) Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
9 (B21) Hospodinův lid je jeho dědictví, Jákob je jeho vlastní pozemek.

10 (BKR) Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
10 (B21) V pouštní krajině ho našel, v pustině divé, kvílící. Obklopil jej a pečoval o něj, jak oko v hlavě chránil jej.

11 (BKR) Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
11 (B21) Jako když orlice bdí nad hnízdem a vznáší se nad svými mladými, křídly rozpjatými v pádu chytí je a dál je nese na svých perutích.

12 (BKR) Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
12 (B21) Hospodin sám je takto provázel, žádný cizí bůh nebyl s ním!

13 (BKR) Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
13 (B21) Dovedl svůj lid na výšiny země, úrodou pole aby sytil se. Medem ze skály je napájel, olejem ze skály přetvrdé,

14 (BKR) Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
14 (B21) smetanou od krav i mlékem koz. Těmi nejlepšími jehňaty je sytil, berany i kozly z Bášanu, pšeničnou moukou nejvybranější; i víno rudých hroznů směl jsi pít!

15 (BKR) Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
15 (B21) Ješurun ale ztučněl, zbujněl. Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses! Opustil Boha, jenž učinil jej, Skálu své spásy potupil.

16 (BKR) K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
16 (B21) Cizími bohy popouzeli Boha, ohavnostmi jej dráždili.

17 (BKR) Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
17 (B21) Obětovali ďáblům, a ne Bohu, těm novým bohům, jež nikdy neznali, těm, co až nedávno se objevili - vaši otcové je neměli!

18 (BKR) Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
18 (B21) Zbavil ses Skály, která zplodila tě, na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl.

19 (BKR) To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
19 (B21) Hospodin to viděl! Odmítl je, na své syny a dcery dostal zlost.

20 (BKR) A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
20 (B21) Řekl: "Svou tvář před nimi ukryji a uvidím, jak dopadnou! Zvrácené pokolení - to jsou oni, synové, kteří věrnost neznají.

21 (BKR) Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
21 (B21) Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím.

22 (BKR) Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
22 (B21) Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy!

23 (BKR) Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
23 (B21) Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím.

24 (BKR) Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
24 (B21) Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed!

25 (BKR) Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
25 (B21) V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách!

26 (BKR) Ano, řekl bych:Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
26 (B21) Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím.

27 (BKR) Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
27 (B21) Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!'"

28 (BKR) Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
28 (B21) Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost.

29 (BKR) Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
29 (B21) S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou.

30 (BKR) Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
30 (B21) Jak to, že jeden jich honí tisíce a dva jich obrátí deset tisíc na útěk? To museli být svou Skálou prodáni, musel je vydat Hospodin!

31 (BKR) Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
31 (B21) Jejich skála přece není jak Skála naše, to mohou naši nepřátelé dosvědčit!

32 (BKR) Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
32 (B21) Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti.

33 (BKR) Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
33 (B21) Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší.

34 (BKR) Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
34 (B21) "Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných?

35 (BKR) Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
35 (B21) Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!"

36 (BKR) Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
36 (B21) Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je.

37 (BKR) I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
37 (B21) Zeptá se: "Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali?

38 (BKR) Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
38 (B21) Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem!

39 (BKR) Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
39 (B21) Prohlédněte - já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit - z mé ruky vás nikdo nevyrve!

40 (BKR) Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
40 (B21) Svou ruku pozvedám k nebia přísahám: Jakože žiji navěky,

41 (BKR) Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
41 (B21) jakmile čepel svého meče zostřím, má ruka právo uchopí! Vykonám pomstu nad svými nepřáteli, těm, kdo mě nenávidí, odplatím.

42 (BKR) Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
42 (B21) Své šípy opiji jejich krví, můj meč se jejich masem nasytí, krví padlých i zajatých, hlavami nepřátel a jejich vůdci."

43 (BKR) Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
43 (B21) Jásejte, národy, tak jako jeho lid! On jistě pomstí krev služebníků svých, vykoná pomstu nad svými protivníky, od krve očistí svou zem i lid.

44 (BKR) I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
44 (B21) Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, syn Nunův.

45 (BKR) A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
45 (B21) A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli,

46 (BKR) Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám,a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
46 (B21) řekl jim: "Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona.

47 (BKR) Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
47 (B21) To slovo pro vás vůbec není plané - vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit."

48 (BKR) Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
48 (B21) Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

49 (BKR) Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
49 (B21) "Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele.

50 (BKR) A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
50 (B21) Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu.

51 (BKR) Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
51 (B21) To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost.

52 (BKR) Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.
52 (B21) Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš."