  | Kniha DeuteronómiumBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Dt 21, 1-23 |
1 Dt 21, 1 Když se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, najde někde venku ležet zabitý člověk a nezjistí se, kdo ho zabil, 2 Dt 21, 2 vyjdou tvoji stařešinové a soudci, aby změřili vzdálenost od toho zabitého k okolním městům 3 Dt 21, 3 a zjistili, které město je k mrtvému nejblíže. Stařešinové toho města ať vezmou jalovici, která ještě nebyla použita k práci a ještě netahala jho. 4 Dt 21, 4 Tu jalovici ať stařešinové města odvedou do říčního údolí, na místo, kde se neoralo ani neselo, a tam jí zlomí vaz. 5 Dt 21, 5 Potom ať přistoupí kněží, Leviho synové (neboť je Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, aby mu sloužili a aby v Hospodinově jménu žehnali. Podle nich se rozhodne každá pře a každé napadení.) 6 Dt 21, 6 Všichni stařešinové města, které bude k zabitému nejblíže, si pak umyjí ruce nad jalovicí, jíž byl v údolí zlomen vaz, 7 Dt 21, 7 a prohlásí: "Naše ruce tu krev neprolily, naše oči nic neviděly. 8 Dt 21, 8 Hospodine, zprosť viny svůj lid Izrael, který jsi vykoupil! Nenech nevinně prolitou krev uprostřed svého lidu Izraele!" Tehdy budou zproštěni viny za tu krev. 9 Dt 21, 9 Takto odstraníš nevinně prolitou krev ze svého středu, neboť uděláš, co je v Hospodinových očích správné. 10 Dt 21, 10 Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin ti je vydá do rukou, budeš je moci brát do zajetí. 11 Dt 21, 11 Spatříš-li mezi zajatými krásnou ženu a zatoužíš po ní, smíš si ji vzít za ženu. 12 Dt 21, 12 Až si ji odvedeš domů, oholí si hlavu, ostříhá nehty 13 Dt 21, 13 a svlékne šaty, v nichž byla zajata. Zůstane ve tvém domě celý měsíc a bude oplakávat svého otce a matku. Teprve poté se s ní spojíš a staneš se jejím mužem a ona tvou ženou. 14 Dt 21, 14 Pokud se ti však znelíbí, propustíš ji na svobodu. Nesmíš ji prodat za peníze ani s ní zacházet jako s otrokyní, neboť jsi ji zneuctil. 15 Dt 21, 15 Když někdo bude mít dvě ženy, z nichž jednu bude milovat a druhou ne, a obě mu porodí syny, přičemž prvorozený bude synem té nemilované, 16 Dt 21, 16 otec pak nesmí ve své závěti majetkově upřednostnit syna milované namísto syna nemilované. 17 Dt 21, 17 Ať přizná prvorozenství synu té nemilované a dá mu dvojnásobný díl z celého dědictví. Protože je prvotinou jeho mužství, náleží právo prvorozenství jemu. 18 Dt 21, 18 Když někdo bude mít svéhlavého a vzpurného syna, který neposlouchá otce ani matku a neposlechne je, ani když ho trestají, 19 Dt 21, 19 pak ho otec s matkou vezmou a odvedou k bráně jeho města za městskými stařešiny. 20 Dt 21, 20 Těm řeknou: "Tento náš syn je svéhlavý a vzpurný. Neposlouchá nás, jen hoduje a pije." 21 Dt 21, 21 Všichni muži toho města ať jej ukamenují k smrti. Odstraň ze svého středu zlo! Uslyší o tom všechen Izrael a přijde na něj bázeň. 22 Dt 21, 22 Když někdo spáchá smrtelný zločin a bude popraven pověšením na kůl, 23 Dt 21, 23 ať jeho tělo nezůstane na kůlu. Musíš je pochovat ještě téhož dne, neboť ten pověšený je před Bohem prokletý. Neposkvrňuj zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví!
| | | Dt 21, 1-23 |
Verš 17
Ať přizná prvorozenství synu té nemilované a dá mu dvojnásobný díl z celého dědictví. Protože je prvotinou jeho mužství, náleží právo prvorozenství jemu.
1Krn 5:1 - Synové Izraelova prvorozeného, Rubena. (Ten byl sice prvorozený, ale protože poskvrnil lože svého otce, prvorozenství bylo dáno synům Izraelova syna Josefa; proto není v rodopisu zaznamenán jako prvorozený.
Gn 49:3 - Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci.
Verš 23
ať jeho tělo nezůstane na kůlu. Musíš je pochovat ještě téhož dne, neboť ten pověšený je před Bohem prokletý. Neposkvrňuj zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví!
Gal 3:13 - Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: "Proklet buď každý, kdo visí na dřevě"),
Dt 21,1-9 - Každá vyliata krv volá k nebu o pomstu (Gn 4,10). V tom prípade, keď sa vrah nedal zistiť, museli akosi na základe spoločnej zodpovednosti úkon zmierenia vykonať tí, čo najbližšie bývali k miestu, kde sa stala vražda. Starší a sudcovia zastupujú celú pospolitosť. Skutočnosť, že sa mala vybrať jalovica, čo nenosila jarmo, a že sa mala zabiť na ne obrábanej pôde, naznačuje, že nešlo o svetskú vec, lež o náboženský úkon. Umývanie rúk nad zabitou jalovicou (v. 6) znázorňovalo nevinnosť obyvateľov príslušného mesta, čo sa týka vraždy (Ž 26,6; Mt 27,24).
Dt 21,10-14 - Prípad nemá na zreteli Kanaánčanky, pretože aj tie museli byť povraždené (7,3). Ide o zaja té ženy z iných národov, ale nie o tie, čo obývali Palestínu pred príchodom Izraelitov. Takáto žena mimopalestínskeho pôvodu bola len otrokyňou a vo všetkom sa musela podrobiť zákonom svoj ho pána. Preto nebolo tu nebezpečenstva, že žena zvedie svojho muža k odpadu od Pána a nevere. Ostrihať si vlasy atď. bolo znakom smútku (Lv 14,8; Nm 8,7).
Dt 21,15-17 - Zdá sa, že v starších predmojžišských časoch v rozhodovaní o práve prvorodeného mal otec istú voľnosť. Mohol preniesť právo prvorodeného aj na mladšieho syna (Gn 27,4; 49,3.4). Tu sa zastáva právo toho, čo je skutočne prvorodený, bez ohľadu na to, či je synom hlavnej, či vedľajšej manželky, či slobodnej, či otrokyne.
Dt 21,18-21 - Mojžiš neuznáva otcovo právo na život a smrť dieťaťa.
Dt 21,22-23 - Ide tu o popraveného človeka, ktorého mŕtvola sa potom obesila na kôl (Gn 40,19; Joz 10,26 n.; 2 Sam 4,12). V zločincovej mŕtvole je zosobnená kliatba, ktorú vyriekol sám Boh ústami sudcov. Táto kliatba by poškvrňovala izraelskú zem, preto mŕtvola sa musela pochovať ešte v ten deň, keď sa vykonala poprava. Rozsudok smrti sa vykonal kameňovaním. Obesenie mŕtvoly naznačovalo zväčšenie trestu a bolo aj výstrahou pre žijúcich.
