Verš 3
Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
Kol 2:16 - Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám.
Verš 4
Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
Jak 4:12 - Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?
Verš 5
Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
Gal 4:10 - Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!
Kol 2:16 - Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám.
Verš 6
Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
1Kor 10:31 - Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.
1Tim 4:3 - Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.
Verš 7
Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
2Kor 5:15 - a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.
Gal 2:20 - nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
1Sol 5:10 - On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním.
1Pt 4:2 - Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.
Verš 10
Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
Mt 25:31 - Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
2Kor 5:10 - Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.
Verš 11
Neboť je psáno: 'Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.'
Iz 45:23 - Při sobě samém jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se zpět nenavrátí. Přede mnou každý klesne na kolena a každý jazyk odpřisáhne:
Flp 2:10 - aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
Verš 12
Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
Ž 62:12 - Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, [ (Psalms 62:13) i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků. ]
Jer 17:10 - Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků."
Jer 32:19 - veliký v úradku a mocný v skutcích, tvé oči jsou otevřené na všechny cesty synů lidských, abys každému odplatil podle jeho cest a podle ovoce jeho skutků.
Mt 16:27 - Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
Rim 2:6 - On 'odplatí každému podle jeho skutků'.
1Kor 3:8 - Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.
2Kor 5:10 - Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.
Gal 6:5 - Každý bude odpovídat sám za sebe.
Zjv 2:23 - a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů.
Zjv 22:12 - Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.
Verš 13
Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
1Kor 10:32 - Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží,
2Kor 6:3 - Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu,
Verš 14
Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
Mt 15:11 - Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje."
Sk 10:15 - Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté."
1Kor 8:4 - Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.
1Tim 4:4 - Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.
Verš 15
Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
1Kor 8:11 - Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemřel!
Verš 17
Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
1Kor 8:8 - Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.
Verš 20
Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.
Tít 1:15 - Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny.
Verš 21
Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.
1Kor 8:13 - A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.
Verš 23
Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
Tít 1:15 - Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny.
Rim 14,1-10 - "Slabí vo viere" boli kresťania, ktorí sa úprimne, ale mylne domnievali, že aj ako kresťania musia naďalej dodržiavať predpisy židovského pôvodu o svätení niektorých dní alebo o zdržiavaní sa niektorých pokrmov. Pavol tu nehovorí podrobne o týchto praktikách alebo o ich pôvode. V presvedčení, že ony aj tak časom zaniknú, odporúča ušľachtilý liberálny postoj voči takýmto kresťanom. Každý si, pravda, má utvoriť svedomie isté a správne a prejavovať lásku ku všetkým.
Rim 14,11 - Porov. Iz 49, 18; 45, 23. "Ako že žijem" je zvyčajným výrazom Božej prísahy. Boh prisahá sám na seba, na svoj nemeniteľný večný život.
Rim 14,14 - Nijaký pokrm sám osebe mravne neznečisťuje, ako to vyhlásil už Ježiš Kristus (Mt 15, 11; Mk 7, 18–19; Sk 11, 9). Teda ani pokrmy obetované predtým modlám (porov. 1 Kor 8, 1–6).
Rim 14,22-23 - Apoštol tu uvádza dôležitú zásadu pre všetkých kresťanov, "slabých" i "silných". Jedni i druhí sa musia správať podľa svojho svedomia osvieteného "vierou". Presvedčenie "silných vo viere" je objektívne správne a sú "blažení", že ich netrápia pochybnosti. Ale v konkrétnom živote sa musia riadiť láskou k "slabým", ktorá je nado všetko. – Kto však je "slabý vo viere" a koná ináč, ako mu svedomie káže, čo platí pre každého, teda aj pre "silného vo viere", dopúšťa sa hriechu.
