výhody registrácie

Evanjelium podľa Jána

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Jn 13, 1-38

1 (BKR) Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.
1 (ROH) A pred sviatkom Veľkej noci vediac Ježiš, že prišla jeho hodina, aby prešiel z tohoto sveta k Otcovi, keď bol miloval svojich, ktorí boli na svete, až do konca ich miloval.

2 (BKR) A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)
2 (ROH) A pri večeri, keď už bol diabol vložil do srdca Judáša Šimona Iškariotského, aby ho zradil,

3 (BKR) Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,
3 (ROH) vediac Ježiš, že mu dal Otec všetko do rúk, a že vyšiel od Boha a ide k Bohu,

4 (BKR) Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.
4 (ROH) vstal od večere, složil rúcho a vezmúc zásteru opásal sa.

5 (BKR) Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.
5 (ROH) Potom nalial vody do umyváka a začal umývať nohy učeníkov a utierať zásterou, ktorou bol opásaný.

6 (BKR) Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?
6 (ROH) A keď prišiel k Šimonovi Petrovi, ten mu povedal: Pane, ty umývaš moje nohy?

7 (BKR) Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.
7 (ROH) Ježiš odpovedal a riekol mu: Čo ja robím, ty nevieš teraz, ale potom zvieš.

8 (BKR) Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.
8 (ROH) A Peter mu povedal: Nebudeš nikdy myť mojich nôh až na veky! Ale Ježiš mu odpovedal: Keď ťa neumyjem, nemáš so mnou dielu.

9 (BKR) Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.
9 (ROH) Na to mu povedal Šimon Peter: Pane, nie len moje nohy, ale aj ruky aj hlavu.

10 (BKR) Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.
10 (ROH) Ježiš mu riekol: Ten, kto je umytý, nepotrebuje iného, len aby si umyl nohy, lebo je celý čistý. Aj vy ste čistí, ale nie všetci.

11 (BKR) Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.
11 (ROH) Lebo znal svojho zradcu a preto povedal: Nie všetci ste čistí.

12 (BKR) Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?
12 (ROH) A potom, keď umyl ich nohy a vzal svoje rúcho, zase si sadol a povedal im: Či viete, čo som vám učinil?

13 (BKR) Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.
13 (ROH) Vy ma voláte Učiteľom a Pánom a dobre hovoríte, lebo som.

14 (BKR) Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
14 (ROH) Ak tedy som ja vám umyl nohy, váš Pán a Učiteľ, aj vy máte jeden druhému umývať nohy.

15 (BKR) Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.
15 (ROH) Lebo som vám dal príklad, aby ste, jako som ja vám učinil, aj vy tak činili.

16 (BKR) Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.
16 (ROH) Ameň, ameň vám hovorím, že sluha nie je väčší ako jeho pán, ani posol nie je väčší ako ten, kto ho poslal.

17 (BKR) Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.
17 (ROH) Ak to viete, blahoslavení ste, keď to aj činíte.

18 (BKR) Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
18 (ROH) Nehovorím o vás o všetkých; ja viem, ktorých som si vyvolil, ale aby sa naplnilo písmo: Ten, ktorý jie môj chlieb, pozdvihol proti mne svoju pätu.

19 (BKR) Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.
19 (ROH) Odteraz vám to hovorím, prv ako sa stane, aby ste, keď sa stane, uverili, že ja som.

20 (BKR) Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.
20 (ROH) Ameň, ameň vám hovorím, že ten, kto prijíma toho, koho by som poslal, mňa prijíma; a kto mňa prijíma, prijíma toho, ktorý mňa poslal.

21 (BKR) A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
21 (ROH) Keď to povedal Ježiš, zachvel sa v duchu a osvedčil a povedal: Ameň, ameň vám hovorím, že jeden z vás ma zradí.

22 (BKR) Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.
22 (ROH) Vtedy pozerali učeníci jeden na druhého v rozpakoch, o kom to hovorí.

23 (BKR) Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.
23 (ROH) A jeden z jeho učeníkov, ktorého miloval Ježiš, súc za stolom bol opretý na hrudi Ježišovej;

24 (BKR) Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?
24 (ROH) teda tomu dal Šimon Peter náveštie, aby sa opýtal, kto by to bol, o kom to hovorí?

25 (BKR) A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?
25 (ROH) A on privinúc sa k hrudi Ježišovej povedal mu: Pane, kto je to?

26 (BKR) Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
26 (ROH) A Ježiš odpovedal: Ten je, komu ja omočím skyvu chleba a dám mu. A omočiac skyvu dal Judášovi Šimona Iškariotského.

27 (BKR) A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.
27 (ROH) A hneď po tej skyve vstúpil do neho satan. Vtedy mu riekol Ježiš: Čo robíš, urob rýchle.

28 (BKR) Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.
28 (ROH) Ale tomu niktorý zo spolustolujúcich neporozumel, načo mu to povedal;

29 (BKR) Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.
29 (ROH) lebo niektorí sa domnievali, pretože mal Judáš mešec, že mu hovorí Ježiš: Nakúp toho, čo potrebujeme k sviatku, alebo aby dal niečo chudobným.

30 (BKR) A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.
30 (ROH) A keď vzal skyvu, hneď vyšiel, a bola noc.

31 (BKR) Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.
31 (ROH) A keď vyšiel, povedal Ježiš: Teraz je oslávený Syn človeka, a Bôh je oslávený v ňom.

32 (BKR) A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.
32 (ROH) Ak je Bôh oslávený v ňom, aj Bôh jeho oslávi sám v sebe, a hneď ho oslávi.

33 (BKR) Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.
33 (ROH) Deti, ešte krátku chvíľu som s vami. Budete ma hľadať, a jako som povedal Židom, že ta, kam ja idem, vy nemôžete prijsť, i vám teraz hovorím.

34 (BKR) Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.
34 (ROH) Nové prikázanie vám dávam - aby ste sa milovali navzájom; tak ako som vás miloval, aby ste sa aj vy tak milovali navzájom.

35 (BKR) Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.
35 (ROH) Po tom poznajú všetci, že ste moji učeníci, keď budete mať lásku medzi sebou.

36 (BKR) Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.
36 (ROH) A Šimon Peter mu povedal: Pane, kam ideš? Ježiš mu odpovedal: Kam idem, nemôžeš teraz ísť za mnou, ale neskoršie pojdeš za mnou.

37 (BKR) Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.
37 (ROH) Peter mu povedal: Pane, prečo nemôžem ísť teraz za tebou? Svoj život položím za teba!

38 (BKR) Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.
38 (ROH) Ježiš mu odpovedal: Svoj život položíš za mňa? Ameň, ameň ti hovorím, že nezaspieva kohút, až ma tri razy zaprieš.


Jn 13, 1-38





Verš 1
Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.
Mt 26:2 - Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
Mk 14:1 - Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
Lk 22:1 - Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

Verš 2
A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)
Jn 13:27 - A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.
Lk 22:3 - Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

Verš 3
Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,
Mt 11:27 - Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
Jn 3:35 - Otec miluje Syna a všecko dal v ruku jeho.
Jn 16:28 - Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, a jdu k Otci.

Verš 7
Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.
Mt 3:14 - Ale Jan zbraňoval mu, řka: Mně jest potřebí, abych od tebe pokřtěn byl, a ty pak jdeš ke mně?

Verš 10
Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.
Jn 15:3 - Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám.

Verš 11
Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.
Jn 6:64 - Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.

Verš 13
Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.
Mt 23:8 - Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, totiž Kristus, vy pak všickni bratří jste.
Mt 23:10 - Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš Kristus.
1Kor 8:6 - Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho.
1Kor 12:3 - Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Pánu Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.
Flp 2:11 - A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

Verš 14
Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
Gal 6:1 - Bratří, byl-li by zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje každý sám k sobě, abys snad i ty nebyl pokoušín.

Verš 15
Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.
1Pt 2:21 - Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho.
1Jn 2:6 - Kdo praví, že v něm zůstává, máť, jakž on chodil, i tento tak choditi.

Verš 16
Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.
Mt 10:24 - Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého.
Lk 6:40 - Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.
Jn 15:20 - Pamatujte na řeč mou, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou; poněvadž jsou řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou.

Verš 18
Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
Ž 41:9 - Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.
Mt 26:23 - On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.
1Jn 2:19 - Z násť jsou vyšli, ale nebyli z nás. Nebo byť byli z nás, byliť by zůstali s námi, ale vyšli z nás, aby zjeveni byli, že nejsou všickni z nás.

Verš 19
Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.
Jn 14:29 - A nyní pověděl jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.
Jn 16:4 - Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já to předpověděl vám. Tohoť jsem vám s počátku nemluvil, neb jsem byl s vámi.

Verš 20
Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.
Mt 10:40 - Kdož vás přijímá, mneť přijímá; a kdo mne přijímá, přijímáť toho, kterýž mne poslal.
Lk 10:16 - Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.

Verš 21
A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
Mt 26:21 - A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
Mk 14:18 - A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
Lk 22:21 - Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
Sk 1:17 - Nebo byl přičten k nám, a byl došel losu přisluhování tohoto.
1Jn 2:19 - Z násť jsou vyšli, ale nebyli z nás. Nebo byť byli z nás, byliť by zůstali s námi, ale vyšli z nás, aby zjeveni byli, že nejsou všickni z nás.

Verš 23
Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.
Jn 20:2 - I běžela odtud a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jsou jej položili.
Jn 21:7 - I řekl učedlník ten, kteréhož miloval Ježíš, Petrovi: Pán jest. A Šimon Petr, jakž uslyšel, že Pán jest, opásal se po košili, (nebo byl nah,) a pustil se do moře.
Jn 21:20 - I obrátiv se Petr, uzřel toho učedlníka, kteréhož miloval Ježíš, an jde za ním, kterýž i odpočíval za večeří na prsech jeho, a byl řekl: Pane, kdo jest ten, kterýž tě zradí?

Verš 29
Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.
Jn 12:6 - To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

Verš 32
A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.
Jn 12:23 - A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
Jn 17:1 - To pověděv Ježíš, i pozdvihl očí svých k nebi a řekl: Otče, přišlať jest hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe;

Verš 33
Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.
Jn 7:34 - Hledati mne budete, a nenaleznete, a kdež já budu, vy tam nemůžte přijíti.
Jn 8:21 - I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

Verš 34
Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.
Lv 19:18 - Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého: Já jsem Hospodin.
Mt 22:39 - Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Jn 15:12 - Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás.
Ef 5:2 - A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.
1Sol 4:9 - O lásce pak bratrské neníť potřebí psáti vám; nebo jste vy již tomu od Boha naučeni, abyste milovali jedni druhé.
1Pt 4:8 - A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů.
1Jn 3:23 - A totoť jest to přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista a milovali jedni druhé, jakož nám dal přikázání.
1Jn 4:21 - A totoť přikázání máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého.

Verš 35
Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.
1Jn 2:5 - Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.
1Jn 4:20 - Řekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého nenáviděl by, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati?

Verš 36
Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.
Jn 21:18 - Amen, amen pravím tobě: Když jsi byl mladší, opasovals se a chodíval jsi, kams chtěl; ale když se zstaráš, ztáhneš ruce své, a jiný tě opáše, a povede, kamž ty nechceš.
2Pt 1:14 - Věda, že brzké jest složení stánku mého, jakož mi i Pán náš Ježíš Kristus oznámil.

Verš 37
Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.
Mt 26:33 - Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
Mk 14:29 - Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
Lk 22:33 - A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

Verš 38
Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.
Mt 26:34 - Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
Mk 14:30 - Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
Lk 22:34 - On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

Jn 13,1 - Ján už neopisuje ustanovenie Eucharistie pri Poslednej večeri, nakoľko táto udalosť je známa a zachytená troma synoptikmi; no opisuje umývanie nôh ako prejav poníženosti a lásky Ježiša Krista a potom ďalej zachytáva vzácnu Ježišovu rozlúčkovú reč a jeho veľkňazskú modlitbu (hl. 14-17).

Jn 13,15 - "Dal som vám príklad" sa nevzťahuje na samo umývanie nôh, ale na poníženosť a lásku, ktorú umývaním nôh Ježiš vyjadril; bez nej nik nemôže byť jeho pravým učeníkom.

Jn 13,21-30 - Mt 26, 21-25; Mk 14, 18-21; Lk 22, 21-23.

Jn 13,23 - Učeník, "ktorého Ježiš miloval", je sám Ján, autor tohto evanjelia. - Podľa vtedajších zvykov sa stolovalo poležiačky. Hostia sa opierali o ľavý lakeť a pravou rukou si brali jedlo. Ján bol po pravici Pána, a teda sa k nemu nachýlil, aby sa s ním rozprával, hlava mu pritom takrečeno spočívala na Ježišovej hrudi.

Jn 13,26 - Ježiš namočil kúsok chleba v tzv. "haroset", čo bola akási kaša z ovocia uvareného v octe. Bol to vlastne prejav pozornosti a priazne, keď hlava stola osobne niekomu poslúžila.

Jn 13,31-35 - Ide skutočne o nové prikázanie, pretože sa vzťahuje na všetkých. Aj Mojžišov zákon prikazoval milovať blížneho ako seba samého (Lv 19, 18). Prakticky však za blížneho považovali iba príslušníka svojho národa. Ide o nové prikázanie aj preto, lebo láska sa má odteraz stvárňovať podľa Kristovej lásky.

Jn 13,36-38 - Mt 26, 33-35; Mk 14, 29-31; Lk 22, 33-34.