Evanjelium podľa Lukáša

1 (BKR) I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
1 (KAT) V istú sobotu vošiel do domu ktoréhosi popredného farizeja stolovať a oni ho pozorovali.

2 (BKR) A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.
2 (KAT) A hľa, bol pred ním akýsi človek, ktorý mal vodnatieľku.

3 (BKR) I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
3 (KAT) Tu sa Ježiš obrátil k zákonníkom a farizejom a opýtal sa: „Slobodno v sobotu uzdravovať, či nie?“

4 (BKR) A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
4 (KAT) Ale oni mlčali. Vzal ho teda, uzdravil ho a prepustil.

5 (BKR) A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?
5 (KAT) A tamtým povedal: „Ak niekomu z vás padne do studne syn alebo vôl, nevytiahne ho hneď hoc aj v sobotu?“

6 (BKR) I nemohli jemu na to odpovědíti.
6 (KAT) A nevedeli mu na to odpovedať.

7 (BKR) Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:
7 (KAT) Keď zbadal, ako si pozvaní vyberali popredné miesta, povedal im toto podobenstvo:

8 (BKR) Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.
8 (KAT) „Ak ťa niekto pozve na svadbu, nesadaj si na prvé miesto, lebo mohol pozvať niekoho vzácnejšieho, ako si ty;

9 (BKR) A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
9 (KAT) a prišiel by ten, čo pozval teba i jeho, a povedal by ti: »Uvoľni miesto tomuto.« Vtedy by si musel s hanbou zaujať posledné miesto.

10 (BKR) Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
10 (KAT) Ale keď ťa pozvú, choď, sadni si na posledné miesto. Potom príde ten, čo ťa pozval, a povie ti: »Priateľu, postúp vyššie!« Vtedy sa ti dostane pocty pred všetkými spolustolujúcimi.

11 (BKR) Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
11 (KAT) Lebo každý, kto sa povyšuje, bude ponížený, a kto sa ponižuje, bude povýšený.“

12 (BKR) Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
12 (KAT) A tomu, čo ho pozval, povedal: „Keď dávaš obed alebo večeru, nevolaj svojich priateľov, ani svojich bratov, ani príbuzných, ani bohatých susedov, aby nepozvali aj oni teba a mal by si odplatu.

13 (BKR) Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
13 (KAT) Ale keď chystáš hostinu, pozvi chudobných, mrzákov, chromých a slepých.

14 (BKR) A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
14 (KAT) A budeš blahoslavený, lebo oni sa ti nemajú čím odplatiť. No odplatu dostaneš pri vzkriesení spravodlivých.“

15 (BKR) I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.
15 (KAT) Keď to počul jeden zo spolustolujúcich, povedal mu: „Blahoslavený, kto bude jesť chlieb v Božom kráľovstve.“

16 (BKR) On pak řekl jemu: Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
16 (KAT) On mu povedal: „Istý človek pripravil veľkú večeru a pozval mnoho ľudí.

17 (BKR) I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.
17 (KAT) Keď nadišla hodina večere, poslal svojho sluhu, aby povedal pozvaným: »Poďte, už je všetko pripravené.«

18 (BKR) I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
18 (KAT) A naraz sa začali všetci vyhovárať. Prvý mu povedal: »Kúpil som pole a musím si ho ísť pozrieť. Prosím ťa, ospravedlň ma!«

19 (BKR) A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
19 (KAT) Druhý povedal: »Kúpil som päť záprahov volov a idem ich vyskúšať. Prosím ťa, ospravedlň ma!«

20 (BKR) A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
20 (KAT) A ďalší povedal: »Oženil som sa, a preto nemôžem prísť.«

21 (BKR) I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
21 (KAT) Sluha sa vrátil a oznámil to svojmu pánovi. Vtedy sa hospodár rozhneval a povedal svojmu sluhovi: »Vyjdi rýchle na námestia a do ulíc mesta a priveď sem chudobných a mrzákov, slepých a chromých!«

22 (BKR) I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
22 (KAT) A sluha hlásil: »Pane, stalo sa, ako si rozkázal, a ešte je miesto.«

23 (BKR) Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
23 (KAT) Tu pán povedal sluhovi: »Vyjdi na cesty a k ohradám a donúť vojsť všetkých, aby sa mi naplnil dom.

24 (BKR) Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
24 (KAT) Lebo hovorím vám, že ani jeden z tamtých mužov, čo boli pozvaní, neokúsi moju večeru.«“

25 (BKR) Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:
25 (KAT) Išli s ním veľké zástupy. Tu sa obrátil a povedal im:

26 (BKR) Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
26 (KAT) „Ak niekto prichádza ku mne a nemá v nenávisti svojho otca, matku, ženu, deti, bratov, sestry, ba aj svoj život, nemôže byť mojím učeníkom.

27 (BKR) A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
27 (KAT) A kto ide za mnou a nenesie svoj kríž, nemôže byť mojím učeníkom.

28 (BKR) Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?
28 (KAT) Ak niekto z vás chce stavať vežu, či si najprv nesadne a neprepočíta náklad, či má na jej dokončenie?

29 (BKR) Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,
29 (KAT) Aby sa mu potom, keď položí základ a nebude ju môcť dostavať, nezačali všetci, čo to uvidia, posmievať:

30 (BKR) Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
30 (KAT) »Tento človek začal stavať, a nemohol dokončiť.«

31 (BKR) Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
31 (KAT) Alebo keď sa kráľ chystá do boja s iným kráľom, či si najprv nesadne a neporozmýšľa, či sa môže s desiatimi tisícami postaviť proti tomu, ktorý ide proti nemu s dvadsiatimi tisícami?

32 (BKR) Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
32 (KAT) Ak nie, vyšle posolstvo, kým je tamten ešte ďaleko, a prosí o podmienky mieru.

33 (BKR) Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
33 (KAT) Tak ani jeden z vás, ak sa nezriekne všetkého, čo má, nemôže byť mojím učeníkom.

34 (BKR) Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
34 (KAT) Soľ je dobrá. Ale ak aj soľ stratí chuť, čím ju napravia?

35 (BKR) Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.
35 (KAT) Nehodí sa ani do zeme ani do hnoja, ale ju vyhodia von. Kto má uši na počúvanie, nech počúva.“