Evanjelium podľa Marka

1 (BKR) I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
1 (B21) Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše

2 (BKR) A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
2 (B21) a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma' (to jest neumytýma) rukama.

3 (BKR) Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
3 (B21) Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších.

4 (BKR) A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
4 (B21) Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.

5 (BKR) Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
5 (B21) Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?"

6 (BKR) On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
6 (B21) On jim odpověděl: "Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno: ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.

7 (BKR) Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
7 (B21) Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.'

8 (BKR) Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
8 (B21) Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete."

9 (BKR) I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
9 (B21) Potom pokračoval: "Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici!

10 (BKR) Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
10 (B21) Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku' a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.'

11 (BKR) Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
11 (B21) Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban' (to jest dar Bohu),

12 (BKR) A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
12 (B21) tak už ho nenecháte nic udělat pro jeho otce nebo matku.

13 (BKR) Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
13 (B21) Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu."

14 (BKR) I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
14 (B21) Znovu pak svolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte.

15 (BKR) Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
15 (B21) [16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!"

16 (BKR) Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 (B21) Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství.

17 (BKR) A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18 (B21) On jim odpověděl: "To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit?

18 (BKR) I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19 (B21) Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!" Tak očistil všechny pokrmy.

19 (BKR) Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20 (B21) Potom řekl: "Co z člověka vychází, to člověka špiní.

20 (BKR) Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21 (B21) Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy,

21 (BKR) Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22 (B21) cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost.

22 (BKR) Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23 (B21) Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka."

23 (BKR) Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24 (B21) Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru. Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit.

24 (BKR) A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
25 (B21) Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám

25 (BKR) Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26 (B21) a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona. Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka,

26 (BKR) (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27 (B21) a tak jí řekl: "Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům."

27 (BKR) Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28 (B21) Ona však odpověděla: "Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech."

28 (BKR) A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29 (B21) "Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů," odvětil jí na to. "Ten démon už z tvé dcery vyšel."

29 (BKR) I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30 (B21) Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.

30 (BKR) I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31 (B21) Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru.

31 (BKR) Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32 (B21) Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku.

32 (BKR) I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33 (B21) On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.

33 (BKR) A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34 (B21) Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: "Efatha!" což znamená: "Otevři se!"

34 (BKR) A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35 (B21) Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.

35 (BKR) A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36 (B21) Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali.

36 (BKR) I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37 (B21) Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: "Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!"

37 (BKR) A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
37 ----