Evanjelium podľa Marka

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Mk 7, 1-37

1 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. 2 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to. 3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. 4 A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. 5 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? 6 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. 7 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská. 8 Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte. 9 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali. 10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře. 11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje, 12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své, 13 Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. 14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. 15 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka. 16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš. 17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. 18 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti? 19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. 20 Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka. 21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, 22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. 23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka. 24 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti. 25 Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. 26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. 27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům. 28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. 29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. 30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. 31 Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. 32 I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. 33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 34 A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se. 35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. 36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali. 37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

Verš 32

I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

Mt 9:32 - A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.

Lk 11:14 - I vymítal Ježíš ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové.

Verš 1

I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

Mt 15:1 - A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:

Verš 37

A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

Gn 1:31 - A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.

Verš 6

On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

Iz 29:13 - Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá:

Ez 33:31 - I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.

Verš 7

Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

Mt 15:9 - Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

Kol 2:18 - Nižádný vás nepředchvacuj svémyslně pokorou a náboženstvím andělským, v to, čehož neviděl, vysokomyslně se vydávaje, marně se nadýmaje smyslem těla svého,

Kol 2:20 - Poněvadž tedy zemřevše s Kristem osvobozeni jste od živlů světa, pročež tak jako byste živi byli světu, těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati?

Tít 1:14 - Nešetříce Židovských básní, a přikázání lidí těch, jenž se odvracují od pravdy.

Verš 10

Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

Ex 20:12 - Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

Dt 5:16 - Cti otce svého i matku svou, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, aby se prodleli dnové tvoji, a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

Ef 6:2 - Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením,)

Ex 21:17 - I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře.

Lv 20:9 - Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své, smrtí umře. Otci svému a matce své zlořečil, krev jeho bude na něm.

Dt 27:16 - Zlořečený, kdož sobě zlehčuje otce svého a matku svou; i řekne všecken lid: Amen.

Prís 20:20 - Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

Verš 13

Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

Mt 15:6 - A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.

1Tim 4:3 - Zbraňujících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, jenž poznali pravdu.

2Tim 3:2 - Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,

Verš 14

I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

Mt 15:10 - A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

Verš 15

Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

Sk 10:15 - Tedy opět po druhé stal se hlas k němu: Cožť jest Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.

Rim 14:17 - Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.

Rim 14:20 - Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.

Tít 1:15 - Všecko zajisté čisté jest čistým, poskvrněným pak a nevěřícím nic není čistého, ale poskvrněná jest i mysl jejich i svědomí.

Verš 17

A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

Mt 15:15 - I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

Verš 21

Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

Gn 6:5 - Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

Gn 8:21 - I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

Prís 6:14 - Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

Jer 17:9 - Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?

Verš 24

A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

Mt 15:21 - A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

Verš 31

Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

Mt 15:29 - A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

Mk 7,1-13 - Mt 15, 1-9.

Mk 7,3-4 - Marek písal svoje evanjelium pre kresťanov obrátených z pohanstva. Preto im vysvetľuje židovské zvyky, veď takéto "očisťovania" v Ríme ani inde nepoznali. Tradície otcov boli právne vysvetlivky k Božiemu zákonu. Zostavili ich dávno židovskí zákonníci. Ich mienky Židia nielenže všeobecne prijímali, ale často si ich cenili viac ako ustanovenia Božieho zákona.

Mk 7,6-7 - Iz 29, 13.

Mk 7,10 - Ex 20, 12; 21, 17; Dt 5, 16.

Mk 7,11-12 - Pozri poznámku k Mt 15, 5-6.

Mk 7,14-23 - Mt 15, 10-20.

Mk 7,16 - Neovulgáta tento verš vynecháva. Znie: "Kto má uši na počúvanie, nech počúva." Je to interpolácia z iných miest u Mk (4, 9; 4, 23), ktorú majú niektoré rukopisy.

Mk 7,24-30 - Mt 15, 21-28.