Evanjelium podľa Marka

1 (BKR) I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
1 (B21) Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.

2 (BKR) A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
2 (B21) Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. "Odkud to má?" ptali se. "Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?

3 (BKR) Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
3 (B21) Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.

4 (BKR) I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
4 (B21) Ježíš jim odpověděl: "Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě."

5 (BKR) I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
5 (B21) A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.

6 (BKR) I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
6 (B21) Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

7 (BKR) A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
7 (B21) Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy

8 (BKR) A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
8 (B21) a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;

9 (BKR) Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
9 (B21) ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.

10 (BKR) A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
10 (B21) "Když vejdete do něčího domu," řekl jim, "zůstaňte tam, dokud neodejdete.

11 (BKR) A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
11 (B21) Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim."

12 (BKR) Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
12 (B21) A tak šli a vyzývali lidi k pokání.

13 (BKR) A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
13 (B21) Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

14 (BKR) A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
14 (B21) Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky."

15 (BKR) Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
15 (B21) Jiní říkali: "Je to Eliáš," a další: "Je to prorok jako jeden z dávných proroků."

16 (BKR) To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
16 (B21) Když to Herodes uslyšel, řekl: "Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!"

17 (BKR) Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
17 (B21) Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.

18 (BKR) Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
18 (B21) Jan Herodovi říkal: "Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!"

19 (BKR) Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
19 (B21) Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.

20 (BKR) Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
20 (B21) Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.

21 (BKR) A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
21 (B21) Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.

22 (BKR) A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
22 (B21) Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: "Požádej mě, o co chceš, a dám ti to."

23 (BKR) I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
23 (B21) Odpřísáhl: "Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království."

24 (BKR) Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
24 (B21) Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: "O co mám žádat?" "O hlavu Jana Křtitele!" řekla jí matka.

25 (BKR) A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
25 (B21) A tak hned spěchala za králem a žádala: "Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele."

26 (BKR) Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
26 (B21) Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.

27 (BKR) I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
27 (B21) Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení

28 (BKR) A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
28 (B21) a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.

29 (BKR) To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
29 (B21) Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

30 (BKR) Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
30 (B21) Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.

31 (BKR) I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
31 (B21) Tehdy jim řekl: "Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.

32 (BKR) I plavili se až na pusté místo soukromí.
32 (B21) Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.

33 (BKR) A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
33 (B21) Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.

34 (BKR) Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
34 (B21) Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.

35 (BKR) A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
35 (B21) Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. "Tohle místo je pusté a už je moc hodin," řekli.

36 (BKR) Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
36 (B21) "Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst."

37 (BKR) On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
37 (B21) Odpověděl jim: "Vy jim dejte najíst." "To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?" namítli.

38 (BKR) I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
38 (B21) "Kolik máte chlebů?" řekl jim. "Jděte se podívat." Když to zjistili, řekli: "Pět - a dvě ryby."

39 (BKR) I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
39 (B21) Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.

40 (BKR) I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
40 (B21) Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,

41 (BKR) A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
41 (B21) vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,

42 (BKR) I jedli všickni, a nasyceni jsou.
42 (B21) a tak se všichni najedli do sytosti.

43 (BKR) Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
43 (B21) Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.

44 (BKR) A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
44 (B21) A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

45 (BKR) A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
45 (B21) Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.

46 (BKR) A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
46 (B21) A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.

47 (BKR) A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
47 (B21) Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.

48 (BKR) A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
48 (B21) Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.

49 (BKR) Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
49 (B21) Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.

50 (BKR) (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
50 (B21) Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.On ale na ně hned promluvil: "Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se."

51 (BKR) I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
51 (B21) Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.

52 (BKR) Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
52 (B21) Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.

53 (BKR) A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
53 (B21) A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.

54 (BKR) A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
54 (B21) Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.

55 (BKR) A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
55 (B21) Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.

56 (BKR) A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
56 (B21) Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.