Evanjelium podľa Marka

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Mk 3, 1-35

1 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou. 2 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. 3 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku. 4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli. 5 A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá. 6 A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili. 7 Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, 8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu. 9 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli. 10 Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy. 11 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží. 12 A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali. 13 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. 14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati, 15 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství: 16 A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr, 17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,) 18 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského, 19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů. 20 A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti. 21 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. 22 Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly. 23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati? 24 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to. 25 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi. 26 Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře. 27 Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí. 28 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, 29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. 30 Nebo pravili: Že ducha nečistého má. 31 Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. 32 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. 33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? 34 A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. 35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.

Verš 1

I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.

Mt 12:9 - A poodšed odtud Ježíš, přišel do školy jejich.

Lk 6:6 - Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.

Verš 35

Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.

Jn 15:14 - Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám.

2Kor 5:16 - A tak my již od toho času žádného neznáme podle těla. A ačkoli jsme poznali Krista podle těla, ale nyní již více neznáme.

Verš 5

A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá.

1Kr 13:6 - Protož mluvil král a řekl tomu muži Božímu: Pomodl se medle Hospodinu Bohu svému a pros za mne, abych mohl přitáhnouti ruku svou k sobě. I modlil se muž Boží Hospodinu, a přitáhl král ruku zase k sobě, a byla jako prvé.

Verš 6

A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.

Mt 12:14 - Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.

Jn 10:39 - Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.

Jn 11:53 - Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.

Verš 7

Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,

Mt 4:25 - I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z krajiny Desíti měst, i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání.

Lk 6:17 - I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,

Verš 13

I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.

Mt 10:1 - A svolav k sobě dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh.

Mk 6:7 - A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.

Lk 6:13 - A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.

Lk 9:1 - I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.

Verš 20

A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.

Mk 6:31 - I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.

Verš 22

Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.

Mt 9:34 - Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.

Mt 12:24 - Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským.

Lk 11:15 - Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.

Jn 8:48 - Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?

Verš 23

A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?

Mt 12:25 - Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.

Verš 27

Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.

Mt 12:29 - Aneb kterak kdo může do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného, a teprvť by dům jeho obloupiti mohl?

Kol 2:15 - A obloupiv knížatstva i moci, vedl je na odivu zjevně, triumf slaviv nad nimi skrze něj.

Verš 28

Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,

1Sam 2:25 - Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.

Mt 12:31 - Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno lidem.

Lk 12:10 - A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno.

1Jn 5:16 - Viděl-li by kdo bratra svého hřešícího hříchem ne k smrti, modliž se za něj, a dáť jemu Bůh život, totiž hřešícím ne k smrti. Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil.

Verš 29

Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.

Verš 31

Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.

Mt 12:46 - A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti.

Lk 8:19 - Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.

Mk 3,1-6 - Mt 12, 9-14; Lk 6, 6-11.

Mk 3,6 - "Herodiáni" sú horlivci za Herodesa Antipasa, tetrarchu Galiley.

Mk 3,7-12 - Mt 12, 15-16; Lk 6, 17-19.

Mk 3,13-19 - Mt 10, 1-4; Lk 6, 12-16.

Mk 3,13 - Pri tejto príležitosti Pán Ježiš povedal známu "reč na vrchu", o ktorej obšírne hovorí Matúš v 5. až 7. kapitole a Lukáš v 6, 20-49. Marek z nej uvádza iba niektoré časti, a to na rozličných miestach svojho evanjelia. Píše ho pre Nežidov, i keď nie výlučne pre Rimanov, a tak mu išlo viac o vykreslenie diela a osobnosti Ježiša Krista ako o podrobnosti jeho náuky zdokonaľujúcej Starý zákon.

Mk 3,17 - "Boanerges" je asi aramejsko-hebrejské "bené regeš" (synovia hromu), t. j. ľudia hromovej, prudkej povahy. Toto prímenie dostali pre svoju vznetlivú povahu.

Mk 3,22-27 - Mt 12, 22-30; Lk 11, 15-22.

Mk 3,28-30 - Mt 12, 31-32; Lk 12, 10.

Mk 3,29 - Pozri poznámku k Mt 12, 32.

Mk 3,31-35 - Mt 12, 46-50; Lk 8, 19-21.

Mk 3,31 - Pozri poznámku k Mt 12, 46-50.