Evanjelium podľa Matúša

1 (BKR) I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
1 (B21) Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:

2 (BKR) Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
2 (B21) "Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.

3 (BKR) I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
3 (B21) Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.

4 (BKR) Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
4 (B21) Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'

5 (BKR) Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
5 (B21) Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.

6 (BKR) Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
6 (B21) Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.

7 (BKR) A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
7 (B21) Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.

8 (BKR) Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
8 (B21) Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.

9 (BKR) Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
9 (B21) Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.'

10 (BKR) I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
10 (B21) Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.

11 (BKR) Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
11 (B21) Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.

12 (BKR) I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
12 (B21) Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?' A on oněměl.

13 (BKR) Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
13 (B21) Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.'

14 (BKR) Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
14 (B21) Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených."

15 (BKR) Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
15 (B21) Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.

16 (BKR) I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
16 (B21) Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. "Mistře," řekli, "víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.

17 (BKR) Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
17 (B21) Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?"

18 (BKR) Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
18 (B21) Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: "Proč mě pokoušíte, pokrytci?

19 (BKR) Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
19 (B21) Ukažte mi peníz daně." Přinesli mu tedy denár.

20 (BKR) I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
20 (B21) "Čí je ten obraz a nápis?" zeptal se jich.

21 (BKR) Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
21 (B21) "Císařův," odpověděli. "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim.

22 (BKR) To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
22 (B21) V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

23 (BKR) V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
23 (B21) Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:

24 (BKR) Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
24 (B21) "Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

25 (BKR) I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
25 (B21) U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.

26 (BKR) Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
26 (B21) Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.

27 (BKR) Nejposléze pak po všech umřela i žena.
27 (B21) Nakonec pak zemřela i ta žena.

28 (BKR) Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
28 (B21) Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!"

29 (BKR) I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
29 (B21) Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.

30 (BKR) Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
30 (B21) Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.

31 (BKR) O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
31 (B21) Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých - copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:

32 (BKR) Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
32 (B21) ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? On není Bohem mrtvých, ale živých!"

33 (BKR) A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
33 (B21) A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

34 (BKR) Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
34 (B21) Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam.

35 (BKR) I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
35 (B21) Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:

36 (BKR) Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
36 (B21) "Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?"

37 (BKR) I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
37 (B21) Ježíš mu řekl: "‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'

38 (BKR) To jest přední a veliké přikázání.
38 (B21) To je první a největší přikázání.

39 (BKR) Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
39 (B21) Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.'

40 (BKR) Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
40 (B21) V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

41 (BKR) A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
41 (B21) A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:

42 (BKR) Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
42 (B21) "Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?" "Davidův," odpověděli.

43 (BKR) Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
43 (B21) Na to jim řekl: "Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:

44 (BKR) Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
44 (B21) ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.'

45 (BKR) Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 (B21) Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"

46 (BKR) A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
46 (B21) A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.