Verš 1
I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.
Mk 10:1 - A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
Verš 3
I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?
Mk 10:2 - Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
Verš 4
On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je?
Gn 1:27 - I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
Verš 5
A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.
Gn 2:24 - Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.
Ef 5:31 - A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo.
1Kor 6:16 - Zdaliž nevíte, že kdož se připojuje k nevěstce, jedno tělo jest s ní? Nebo dí Písmo: Budou dva jedno tělo.
Verš 6
A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
1Kor 7:10 - Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.
Verš 7
Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí?
Dt 24:1 - Pojal-li by muž ženu a byl by manželem jejím, přihodilo by se pak, že by nenašla milosti před očima jeho pro nějakou mrzkost, kterouž by nalezl na ní, i napsal by jí lístek zapuzení a dal v ruku její, a vyhnal by ji z domu svého;
Jer 3:1 - Dí dále: Propustil-li by muž ženu svou, a ona odejduc od něho, vdala by se za jiného muže, zdaliž se navrátí k ní více? Zdaliž by hrozně nebyla poškvrněna země ta? Ale ty, ač jsi smilnila s milovníky mnohými, a však navratiž se ke mně, dí Hospodin.
Verš 9
Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží.
Mt 5:32 - Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
Mk 10:11 - I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
Lk 16:18 - Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
1Kor 7:10 - Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.
Verš 11
On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti toliko, jimž jest dáno.
1Kor 7:7 - Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
1Kor 7:17 - Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.
Verš 13
Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně. Učedlníci pak přimlouvali jim.
Mk 10:13 - Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
Lk 18:15 - Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
Verš 14
Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.
Mt 18:3 - A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
1Kor 14:20 - Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.
1Pt 2:2 - Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli,
Verš 16
A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?
Mt 10:17 - Vystříhejtež se pak lidí; nebť vás vydávati budou do sněmů, a v školách svých budou vás bičovati.
Lk 18:18 - I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
Verš 18
Dí jemu: Kterých? A Ježíš řekl mu: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví,
Ex 20:12 - Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
Dt 5:17 - Nezabiješ.
Rim 13:9 - Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Verš 19
Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Lv 19:17 - Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém; svobodně potresceš bližního svého, a nesneseš na něm hříchu.
Mt 22:39 - Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Mk 12:31 - Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.
Gal 5:14 - Nebo všecken Zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Jak 2:8 - Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
Verš 21
Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
Lk 12:33 - Prodávejte statky vaše, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne, v nebesích, kdežto zloděj dojíti nemůž, a kdež mol nekazí.
Lk 16:9 - I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů.
Mt 6:19 - Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou.
1Tim 6:19 - Tak sobě skládajíce základ dobrý k času budoucímu, aby dosáhli věčného života.
Verš 23
Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.
Prís 11:28 - Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
Mk 10:23 - A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
Lk 18:24 - A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
Verš 26
A pohleděv na ně Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.
Jób 42:2 - Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení.
Jer 32:17 - Ach, Panovníče Hospodine, aj, ty jsi učinil nebe i zemi mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým, nemůžeť skryta býti před tebou žádná věc.
Za 8:6 - Takto praví Hospodin zástupů: Zdali, že se to nepodobné zdá před očima ostatků lidu tohoto dnů těchto, také před očima mýma nepodobné bude? praví Hospodin zástupů.
Lk 1:37 - Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
Lk 18:27 - A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
Verš 27
Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to?
Mt 4:20 - A oni hned opustivše síti, šli za ním.
Mk 10:28 - I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
Lk 5:11 - A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.
Lk 18:28 - I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
Verš 28
A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
Lk 22:30 - Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
Verš 29
A každý, kdož opustil by domy, nebo bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, nebo manželku, nebo syny, nebo pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.
Dt 33:9 - Kterýž řekl otci svému a matce své: Neohlédám se na vás; a bratří svých neznal, a o synech svých nevěděl; nebo ostříhají výmluvností tvých, a smlouvu tvou zachovávají.
Jób 42:12 - A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic.
Verš 30
Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.
Mk 10:31 - Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
Lk 13:30 - A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
Mt 19,1-9 - Mk 10, 1–12.
Mt 19,3-15 - Mk 10, 13–16; Lk 18, 15–17.
Mt 19,4 - Gn 1, 27.
Mt 19,5-6 - Gn 2, 24."Jedno telo" je hebraizmus a vyjadruje jednu morálnu bytosť. Kristus tu kategoricky potvrdzuje nerozlučnosť manželstva.
Mt 19,7 - Porov. Dt 24, 1.
Mt 19,9 - Kresťanské manželstvo nemožno zrušiť ani vtedy, ak sa jedna zo stránok dopustí smilstva. (Čo znamená "smilstvo", o ktorom hovorí Ježiš, pozri poznámku k Mt 5, 32). Dovoľuje sa iba dočasné alebo aj doživotné odlúčenie – separácia – manželov, čím však manželstvo medzi nimi nezaniká. Pozri aj Mt 5, 32; Lk 16, 18; 1 Kor 7, 10–11.
Mt 19,11-12 - Dobrovoľne sa zrieknuť manželstva z lásky k Bohu je záslužný skutok. Stáva sa to pod vplyvom zvláštnej milosti. Nie všetci sú teda na to povolaní. Ide o jednu z evanjeliových rád, pomocou ktorých možno dosiahnuť kresťanskú dokonalosť.
Mt 19,16-26 - Mk 10, 17–27; Lk 18, 18–27.
Mt 19,21 - Ježiš tu odporúča chudobu a poslušnosť ako prostriedok na ľahšie dosiahnutie dokonalosti. Obe, spolu s čistotou, o ktorej bola reč vo vv. 11–12, tvoria tri evanjeliové rady.
Mt 19,24 - Týmito slovami Pán Ježiš netvrdí, že by boháči vôbec nemohli byť spasení. Príslovím o ťave zdôrazňuje, že ťažko získajú spásu tí, čo sa nezriadene viažu na bohatstvo.
Mt 19,27-30 - Mk 10, 28–31; Lk 18, 28–30.
Mt 19,28 - Odmenou apoštolov bude osobitná, a to autoritatívna účasť na Kristovej sláve pri Poslednom súde. Dvanásť kmeňov Izraela tu znamená nový Izrael, Cirkev.
