Evanjelium podľa Matúša

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Mt 15, 1-39

1 (BKR) A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
1 (B21) Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma.

2 (BKR) Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
2 (B21) "Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?" říkali. "Vždyť si před jídlem neumývají ruce!"

3 (BKR) A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
3 (B21) "A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?" odpověděl jim Ježíš.

4 (BKR) Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
4 (B21) "Bůh řekl: ‚Cti otce i matku' a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.'

5 (BKR) Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
5 (B21) Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,'

6 (BKR) A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
6 (B21) ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo.

7 (BKR) Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
7 (B21) Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:

8 (BKR) Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
8 (B21) ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.

9 (BKR) Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
9 (B21) Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.'"

10 (BKR) A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
10 (B21) Pak svolal zástup a řekl jim: "Slyšte a rozumějte.

11 (BKR) Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
11 (B21) Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází."

12 (BKR) Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
12 (B21) Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?"

13 (BKR) A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
13 (B21) "Každá sazenice," odpověděl, "kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

14 (BKR) Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
14 (B21) Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy."

15 (BKR) I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
15 (B21) "Vysvětli nám to podobenství," požádal ho Petr.

16 (BKR) Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
16 (B21) "Vy jste ještě tak nechápaví?" řekl Ježíš.

17 (BKR) Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
17 (B21) "Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy?

18 (BKR) Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
18 (B21) Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka.

19 (BKR) Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
19 (B21) Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.

20 (BKR) Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
20 (B21) Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní."

21 (BKR) A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
21 (B21) Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu.

22 (BKR) A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
22 (B21) Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: "Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem."

23 (BKR) Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
23 (B21) On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí."

24 (BKR) On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
24 (B21) Odpověděl jí tedy: "Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele."

25 (BKR) Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
25 (B21) Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: "Pane, pomoz mi."

26 (BKR) On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
26 (B21) "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům," odvětil.

27 (BKR) A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
27 (B21) Ona však řekla: "Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů."

28 (BKR) Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
28 (B21) "Jak velikou máš víru, ženo!" odpověděl jí na to Ježíš. "Ať se ti stane, jak toužíš." A od té chvíle byla její dcera zdravá.

29 (BKR) A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
29 (B21) Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam.

30 (BKR) I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
30 (B21) Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval.

31 (BKR) Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
31 (B21) Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.

32 (BKR) Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
32 (B21) Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: "Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním."

33 (BKR) I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
33 (B21) "Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?" namítli učedníci. "Jak bychom mohli nasytit takový zástup?"

34 (BKR) I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
34 (B21) "Kolik máte chlebů?" zeptal se Ježíš. "Sedm - a pár malých rybek," odpověděli.

35 (BKR) I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
35 (B21) Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem,

36 (BKR) A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
36 (B21) vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

37 (BKR) I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
37 (B21) A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů.

38 (BKR) Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
38 (B21) Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

39 (BKR) A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
39 (B21) A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.

Verš 32

Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

Mk 8:1 - V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

Verš 1

A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:

Mk 7:1 - I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

Verš 4

Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

Ex 20:12 - Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

Dt 5:16 - Cti otce svého i matku svou, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, aby se prodleli dnové tvoji, a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

Ef 6:2 - Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením,)

Ex 21:17 - I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře.

Lv 20:9 - Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své, smrtí umře. Otci svému a matce své zlořečil, krev jeho bude na něm.

Prís 20:20 - Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

Verš 6

A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.

Mk 7:13 - Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

1Tim 4:3 - Zbraňujících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, jenž poznali pravdu.

2Tim 3:2 - Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,

Verš 8

Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

Iz 29:13 - Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá:

Ez 33:31 - I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.

Mk 7:6 - On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

Verš 9

Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

Mk 7:6 - On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

Kol 2:18 - Nižádný vás nepředchvacuj svémyslně pokorou a náboženstvím andělským, v to, čehož neviděl, vysokomyslně se vydávaje, marně se nadýmaje smyslem těla svého,

Kol 2:20 - Poněvadž tedy zemřevše s Kristem osvobozeni jste od živlů světa, pročež tak jako byste živi byli světu, těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati?

Kol 2:22 - Kteréžto všecky věci samým užíváním jich přicházejí k zkáze, a toť vše není než podle přikázání a učení lidských.

Verš 10

A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

Mk 7:14 - I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

Verš 11

Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.

Sk 10:15 - Tedy opět po druhé stal se hlas k němu: Cožť jest Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.

Rim 14:17 - Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.

Rim 14:20 - Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.

Tít 1:15 - Všecko zajisté čisté jest čistým, poskvrněným pak a nevěřícím nic není čistého, ale poskvrněná jest i mysl jejich i svědomí.

Verš 13

A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.

Jn 15:2 - Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla.

Verš 14

Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

Iz 42:19 - Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A hluchý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinův?

Lk 6:39 - Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?

Verš 15

I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

Mk 7:17 - A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

Verš 19

Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

Gn 6:5 - Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

Gn 8:21 - I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

Prís 6:14 - Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

Jer 17:9 - Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?

Verš 21

A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

Mk 7:24 - A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.

Verš 24

On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

Mt 10:6 - Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

Sk 13:46 - Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům.

Verš 36

A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.

1Sam 9:13 - Hned jakž vejdete do města, tedy naleznete ho, prvé než vstoupí na horu k jídlu. Lid zajisté nebude jísti, dokudž on nepřijde, nebo on požehná obětí, a potom pozvaní jísti budou. A protož jděte, nebo v tuto chvíli naleznete ho.

Verš 29

A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

Mk 7:31 - Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

Verš 30

I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,

Iz 29:18 - I uslyší v ten den hluší slova knihy, a z mrákoty a tmy oči slepých prohlédnou.

Iz 35:5 - Tehdáž otevrou se oči slepých, otevrou se též i uši hluchých.

Mt 11:5 - Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým pak evangelium se zvěstuje.

Lk 7:22 - Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

Mt 15,1-20 - Mk 7, 1–23.

Mt 15,2 - "Obyčaje otcov" znamená všelijaké predpisy, popridávané k Mojžišovmu zákonu. Boli to výslovne ľudské predpisy, ktoré zachovávanie zákona neobyčajne sťažovali. Ježiš vytýka, že kvôli predpisom nezachovávajú zákon.

Mt 15,4 - Ex 20, 12; 21, 17; Dt 5, 16.

Mt 15,5-6 - V Kristových časoch Židia mali vo zvyku sľubom venovať Bohu to, čo mali dávať na výživu rodičom. Tak sa syn mohol zbaviť povinnosti vydržiavať svojich rodičov a mohol im odoprieť všetku hmotnú podporu. Takýto sľub Židia pokladali za silnejší ako prirodzenú povinnosť starať sa o rodičov. Kristus takéto počínanie odsudzuje.

Mt 15,8 - Iz 29, 13.

Mt 15,11 - Ježiš učí, že človeka môže naozaj poškvrniť iba hriech, ktorého koreň väzí v neposlušnosti a v zlej žiadostivosti srdca. "Srdce" (v. 18) sa tu berie v semitskom chápaní ako sídlo rozumu a vôle, teda myseľ, duch, vnútro.

Mt 15,14 - Lk 6, 39.

Mt 15,21-28 - Mk 7, 24–30.

Mt 15,32-39 - Mk 8, 1–10.