Kniha Numeri

1 (BKR) Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc.
1 (B21) V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc.

2 (BKR) A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli!
2 (B21) Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: "Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti!

3 (BKR) A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta?
3 (B21) Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?"

4 (BKR) I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta.
4 (B21) Mezi sebou pak začali říkat: "Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!"

5 (BKR) Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských.
5 (B21) Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář.

6 (BKR) Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá,
6 (B21) Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem - Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův - roztrhli svá roucha

7 (BKR) A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá.
7 (B21) a promluvili k celé izraelské obci: "Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem!

8 (BKR) Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí.
8 (B21) Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem.

9 (BKR) Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich.
9 (B21) Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!"

10 (BKR) Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským.
10 (B21) Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva.

11 (BKR) I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u prostřed nich?
11 (B21) Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal?

12 (BKR) Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a silnější, nežli jest tento.
12 (B21) Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!"

13 (BKR) I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své,
13 (B21) Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: "Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou

14 (BKR) A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatřován byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci),
14 (B21) a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu; že ty, Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci.

15 (BKR) Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce:
15 (B21) Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou:

16 (BKR) Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti.
16 (B21) ‚Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.'

17 (BKR) Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi mluvil, řka:
17 (B21) Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl:

18 (BKR) Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení.
18 (B21) ‚Hospodin je nesmírně trpělivý a velmi laskavý, odpouštějící nepravost i provinění. Nezapomíná však trestat; za nepravost otců volá k odpovědnosti jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.'

19 (BKR) Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad.
19 (B21) Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!"

20 (BKR) I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého.
20 (B21) Hospodin odpověděl: "Odpouštím, jak jsi řekl.

21 (BKR) A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi,
21 (B21) Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem:

22 (BKR) Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého,
22 (B21) Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali,

23 (BKR) Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá.
23 (B21) nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří!

24 (BKR) Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji.
24 (B21) Můj služebník Káleb má ale jiného ducha - vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví.

25 (BKR) Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému.
25 (B21) Jelikož prý ‚v nížině bydlí Amalekovci a Kananejci,' zítra se obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři!"

26 (BKR) Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka:
26 (B21) Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

27 (BKR) Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu?
27 (B21) "Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají!

28 (BKR) Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé:
28 (B21) Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli:

29 (BKR) Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteříž jste reptali proti mně,
29 (B21) Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali,

30 (BKR) Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun.
30 (B21) nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím - jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

31 (BKR) Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli.
31 (B21) Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli.

32 (BKR) Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této.
32 (B21) Vaše mrtvoly však padnou na této poušti.

33 (BKR) A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na poušti.
33 (B21) Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti.

34 (BKR) Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.
34 (B21) Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost.

35 (BKR) Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou.
35 (B21) To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!"

36 (BKR) Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to, haněním ošklivíce zemi,
36 (B21) Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi),

37 (BKR) Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před Hospodinem.
37 (B21) mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána.

38 (BKR) Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země.
38 (B21) Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

39 (BKR) Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi.
39 (B21) Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku.

40 (BKR) A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili.
40 (B21) Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: "Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil."

41 (BKR) Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde.
41 (B21) Mojžíš ale řekl: "Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět!

42 (BKR) Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich.
42 (B21) Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí!

43 (BKR) Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi, a padnete od meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi.
43 (B21) Amalekovci a Kananejci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude."

44 (BKR) Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů.
44 (B21) Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor.

45 (BKR) Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteříž bydlili na těch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.
45 (B21) Amalekovci a Kananejci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě.