  | Kniha NumeriBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Nm 14, 1-45 |
1 Nm 14, 1 Celá pospolitost se pozdvihla; dali se do křiku a lid tu noc proplakal. 2 Nm 14, 2 Všichni Izraelci reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a celá pospolitost jim vyčítala: "Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! 3 Nm 14, 3 Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?" 4 Nm 14, 4 I řekli si vespolek: "Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!" 5 Nm 14, 5 Tu padli Mojžíš a Áron na tvář před celým shromážděním pospolitosti Izraelců. 6 Nm 14, 6 Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha 7 Nm 14, 7 a domlouvali celé pospolitosti Izraelců: "Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. 8 Nm 14, 8 Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. 9 Nm 14, 9 Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!" 10 Nm 14, 10 Celá pospolitost však křičela, aby je ukamenovali. Vtom se všem Izraelcům ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva. 11 Nm 14, 11 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? 12 Nm 14, 12 Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on." 13 Nm 14, 13 Mojžíš však řekl Hospodinu: "Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí, 14 Nm 14, 14 a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci. 15 Nm 14, 15 Když tento lid do jednoho usmrtíš, pronárody, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: 16 Nm 14, 16 »Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.« 17 Nm 14, 17 Nuže, nechť se prosím vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: 18 Nm 14, 18 »Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.« 19 Nm 14, 19 Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem." 20 Nm 14, 20 Hospodin odvětil: "Na tvou přímluvu promíjím. 21 Nm 14, 21 Avšak, jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. 22 Nm 14, 22 Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, 23 Nm 14, 23 nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům; nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval. 24 Nm 14, 24 Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. 25 Nm 14, 25 V dolině sídlí Amálekovci a Kenaanci; zítra se tedy obraťte a táhněte pouští cestou k Rákosovému moři." 26 Nm 14, 26 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: 27 Nm 14, 27 "Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost, která proti mně stále reptá? Slyšel jsem reptání Izraelců, jak proti mně reptají. 28 Nm 14, 28 Vyřiď jim: Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak, jak jste si o to říkali. 29 Nm 14, 29 Na této poušti padnou vaše mrtvá těla, vás všech povolaných do služby, kolik je vás všech od dvacetiletých výše, kdo jste proti mně reptali. 30 Nm 14, 30 Věru že nevejdete do země kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, ačkoliv jsem pozvedl ruku k přísaze, že v ní budete přebývat. 31 Nm 14, 31 Ale vaše děti, o nichž jste tvrdili, že se stanou kořistí, do ní uvedu, takže poznají zemi, kterou jste zavrhli. 32 Nm 14, 32 Avšak vy, vaše mrtvá těla padnou na této poušti 33 Nm 14, 33 a vaši synové budou pastevci na poušti po čtyřicet let. Ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvá těla nebudou do jednoho ležet na poušti. 34 Nm 14, 34 Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let. Tak pocítíte mou nevoli. 35 Nm 14, 35 Já Hospodin jsem promluvil. S celou touto zlou pospolitostí, která se proti mně spikla, naložím vskutku tímto způsobem: na této poušti do posledního vymřou." 36 Nm 14, 36 Muži, které Mojžíš poslal prozkoumat zemi a kteří po návratu podněcovali celou pospolitost k reptání proti němu tím, že pohaněli tuto zemi pomluvami, 37 Nm 14, 37 ti muži, kteří pohaněli zemi zlými pomluvami, zemřeli zasaženi Hospodinem. 38 Nm 14, 38 Z oněch mužů, kteří šli prozkoumat zemi, zůstali naživu Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův. 39 Nm 14, 39 Když Mojžíš oznámil všem Izraelcům tato slova, začal lid velice truchlit. 40 Nm 14, 40 Za časného jitra vystoupili nahoru na pohoří. Řekli: "Jsme připraveni vystoupit k místu, o němž Hospodin mluvil. Víme, že jsme zhřešili." 41 Nm 14, 41 Ale Mojžíš je varoval: "Proč zase přestupujete Hospodinův rozkaz? Nezdaří se vám to. 42 Nm 14, 42 Nevystupujte tam - vždyť ve vašem středu není Hospodin -, abyste neutrpěli porážku od svých nepřátel. 43 Nm 14, 43 Amálekovci a Kenaanci tam budou proti vám a vy padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina. Hospodin s vámi nebude." 44 Nm 14, 44 Přesto opovážlivě vystoupili nahoru na pohoří; ale schrána Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš se nehnuli ze středu tábora. 45 Nm 14, 45 Vtom sestoupili Amálekovci a Kenaanci, kteří sídlili v onom pohoří, a bili je a pobíjeli až do Chormy.
| | | Nm 14, 1-45 |
Verš 34
Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let. Tak pocítíte mou nevoli.
Ž 95:10 - Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
Verš 37
ti muži, kteří pohaněli zemi zlými pomluvami, zemřeli zasaženi Hospodinem.
1Kor 10:10 - ani nereptejte, jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.
Júd 1:5 - Chci vám však připomenout, třebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid z egyptské země, potom však zahubil ty, kteří neuvěřili.
Verš 9
Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!"
Dt 20:3 - Řekne jim: "Slyš, Izraeli! Dnes podstupujete boj proti svým nepřátelům. Neklesejte na mysli, nebojte se, nebuďte ustrašení, nemějte z nich hrůzu.
Verš 13
Mojžíš však řekl Hospodinu: "Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí,
Ex 32:12 - Proč mají Egypťané říkat: »Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.« Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš.
Verš 14
a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci.
Ex 13:21 - Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci.
Ex 40:38 - Hospodinův oblak býval nad příbytkem ve dne a v noci v něm planul oheň před očima celého domu izraelského na všech jejich stanovištích.
Verš 16
»Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.«
Dt 9:28 - aby neříkali v zemi, z níž jsi nás vyvedl: »Protože je Hospodin nemohl uvést do země, kterou jim slíbil, a měl je v nenávisti, vyvedl je a na poušti je usmrtil.«
Verš 18
»Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.«
Ex 34:6 - Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný,
Ž 86:15 - Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný.
Ž 103:8 - Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
Ž 145:8 - Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.
Jon 4:2 - Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.
Ex 20:5 - Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,
Ex 34:7 - který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení."
Dt 5:9 - Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,
Verš 41
Ale Mojžíš je varoval: "Proč zase přestupujete Hospodinův rozkaz? Nezdaří se vám to.
Dt 1:41 - Tu jste mi odpověděli: "Zhřešili jsme proti Hospodinu. Chceme táhnout a bojovat tak, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh." Pak se každý z vás opásal svou válečnou zbrojí a chystali jste se lehkovážně vystoupit na pohoří.
Verš 23
nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům; nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval.
Dt 1:35 - "Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům.
Verš 24
Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí.
Joz 14:8 - Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu.
Verš 27
"Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost, která proti mně stále reptá? Slyšel jsem reptání Izraelců, jak proti mně reptají.
Ž 106:26 - Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,
Verš 28
Vyřiď jim: Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak, jak jste si o to říkali.
Nm 26:65 - Hospodin jim totiž řekl, že určitě zemřou na poušti. Nezbyl z nich žádný, jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.
Nm 32:11 - Muži ve věku od dvaceti let výše, kteří vyšli z Egypta, neuvidí zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože se mi cele neoddali,
Verš 29
Na této poušti padnou vaše mrtvá těla, vás všech povolaných do služby, kolik je vás všech od dvacetiletých výše, kdo jste proti mně reptali.
Dt 1:35 - "Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům.
Heb 3:17 - A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti?
Verš 30
Věru že nevejdete do země kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, ačkoliv jsem pozvedl ruku k přísaze, že v ní budete přebývat.
Joz 14:6 - Judovci přistoupili v Gilgálu k Jozuovi a Káleb, syn Kenazejce Jefuna, mu řekl: "Ty znáš rozhodnutí, o němž mluvil Hospodin v Kádeš-barneji k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mne a tebe.
Nm 14,6 - Roztrhnúť odev je prejav veľkého smútku a rozhorčenia (Sir 46,9; 1 Mach 2,55 n.).
Nm 14,9 - Môžeme ich zničiť, dosl. sú pre nás ako chlieb; ochrana ich opustila, dosl. zanechal ich všetok tieň. Na východe tieň je ozajstnou ochranou pred páľavou slnka (Gn 19,8; Ž 91,1).
Nm 14,11-19 - Mojžiš je predobrazom Ježiša Krista, ktorý sa za svojich trýzniteľov modlil.
Nm 14,40 - Ľud je vždy taký. Upadá z jednej krajnosti do druhej. Predtým sa spriečal a brojil, nedôveroval Bohu, a teraz je zasa ochotný a nadmieru odhodlaný. Aj proti zákazu Božiemu chce tiahnuť do Palestíny (v. 25).
Nm 14,45 - Horma (Dt 1,44) – pomenovanie sa dostalo miestu len neskoršie (21,3). Predtým sa volalo to miesto Sefát (Sdc 1,17). Je to vari dnešné es-Sbeita, 40 km severne od Kadešbarny.
