Kniha Numeri

1 (CEP) Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.
1 (ROH) A ľud bol sťa samí takí, ktorí si sťažujú a hovoril zlé v uši Hospodinove. A keď to počul Hospodin, roznietil sa jeho hnev, a zapálil sa proti nim oheň Hospodinov a trávil v zadnom konci tábora.

2 (CEP) Lid volal k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu a oheň uhasl.
2 (ROH) Vtedy kričal ľud na Mojžiša, a Mojžiš sa modlil Hospodinovi, a oheň zhasol.

3 (CEP) Proto pojmenovali ono místo Tabéra (to je Spáleniště), že mezi nimi vyšlehl Hospodinův oheň.
3 (ROH) A nazval meno toho miesta Tabéra , lebo sa bol proti nim zapálil oheň Hospodinov.

4 (CEP) Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: "Kdo nám dá najíst masa?
4 (ROH) A primiešanej sberby, ktorá bola medzi nimi, zmocnila sa veľká žiadosť. A obrátiac sa plakali, aj synovia Izraelovi a vraveli: Kto nám dá jesť mäso?

5 (CEP) Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.
5 (ROH) Rozpomíname sa na ryby, ktoré sme jedli v Egypte zadarmo, na uhorky, na melony, na por, na cibuľu a na cesnak.

6 (CEP) Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu."
6 (ROH) Ale teraz je naša duša vypráhla; nieto ničoho, nevidia naše oči ničoho iba tú mannu.

7 (CEP) Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice.
7 (ROH) A manna bola jako semeno koriandrové a farbu mala jako farba bdelium.

8 (CEP) Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem.
8 (ROH) A ľud chodil sem a ta, a sberali a mleli žernovmi alebo tĺkli v mažiaroch, varili v hrnci a robili z nej koláče, a jej chuť bola jako chuť čerstvého oleja.

9 (CEP) Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana.
9 (ROH) A keď padala rosa na tábor vnoci, padala naň i manna.

10 (CEP) Mojžíš slyšel, že lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, čeleď vedle čeledi. Hospodin vzplanul velikým hněvem. I Mojžíš na to hleděl s nevolí
10 (ROH) A Mojžiš počul, že ľud plače radom po svojich čeľadiach, každý pri dveriach svojho stánu. Vtedy sa veľmi roznietil hnev Hospodinov, a bolo to zlé i v očiach Mojžišových.

11 (CEP) a vyčítal Hospodinu: "Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?
11 (ROH) A Mojžiš povedal Hospodinovi: Prečo si urobil tak zle svojmu služobníkovi, a prečo som nenašiel milosti v tvojich očiach, že si složil na mňa bremeno všetkého tohoto ľudu?

12 (CEP) Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům?
12 (ROH) Či som ja nosil všetok tento ľud v živote? Či som ho ja splodil, že mi hovoríš: Nes ho vo svojom lone, jako nosí pestún nemluvňa, a zanes do zeme, ktorú si prísahou zasľúbil jeho otcom?

13 (CEP) Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: »Dej nám maso, chceme jíst.«
13 (ROH) Kde odkiaľ vezmem mäso, aby som dal všetkému tomuto ľudu, lebo plačú na mňa a hovoria: Daj nám mäsa, aby sme jedli!

14 (CEP) Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly.
14 (ROH) Nebudem ja sám môcť niesť všetok tento ľud, lebo mi je priťažký.

15 (CEP) Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení."
15 (ROH) Ak mi máš takto robiť, zabi ma, prosím, ak som našiel milosť v tvojich očiach; ale nech nehľadím na svoje trápenie.

16 (CEP) Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.
16 (ROH) A Hospodin riekol Mojžišovi: Shromaždi mi sedemdesiatich mužov zo starších Izraelových, o ktorých vieš, že sú to starší ľudu a jeho správcovia, a pojmeš ich ku stánu shromaždenia, a nech tam stoja s tebou.

17 (CEP) Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.
17 (ROH) A ja sostúpim a budem tam hovoriť s tebou a vezmem z ducha, ktorý je na tebe, a položím ho na nich, a ponesú spolu s tebou bremeno ľudu, a neponesieš ty sám.

18 (CEP) A lidu řekneš: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, protože jste s pláčem volali k Hospodinu: »Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo v Egyptě!« Hospodin vám dá maso a najíte se.
18 (ROH) A ľudu povieš: Posväťte sa na zajtra a budete jesť mäso, lebo ste plakali do uší Hospodinových hovoriac: Kto nám dá jesť mäso, lebo nám lepšie bolo v Egypte, a tedy vám dá Hospodin mäso, a budete jesť.

19 (CEP) Nebudete je jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ba ani dvacet dní,
19 (ROH) Nebudete ho jesť jeden deň ani dva dni ani päť dní ani desať dní ani dvadsať dní.

20 (CEP) ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: »Proč jsme jen odešli z Egypta?«"
20 (ROH) Ale za celý mesiac, až vám pojde z vašich nozdier a zoškliví sa vám, pretože ste pohŕdli Hospodinom, ktorý je vo vašom strede, a plakali ste pred ním a vraveli: Prečo sme len vyšli z Egypta?!

21 (CEP) Mojžíš namítl: "Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty řekneš: Dám jim maso a budou jíst po celý měsíc!
21 (ROH) A Mojžiš riekol: Šesťsto tisíc peších je ľudu, medzi ktorými som ja, a ty hovoríš: Dám im mäsa, aby jedli za celý mesiac.

22 (CEP) To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na všechny dostalo? Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?"
22 (ROH) Či sa im nabije drobného dobytka a rožného statku, aby im postačilo? Či sa im azda shromaždia všetky ryby mora, aby im bolo dosť?

23 (CEP) Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne."
23 (ROH) A Hospodin riekol Mojžišovi: Či je azda ruka Hospodinova prikrátka vykonať to? Teraz uvidíš, či sa ti splní moje slovo a či nič.

24 (CEP) Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu.
24 (ROH) Vtedy vyšiel Mojžiš a hovoril ľudu slová Hospodinove a shromaždil sedemdesiatich mužov zo starších ľudu a postavil ich vôkol stánu.

25 (CEP) Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy.
25 (ROH) A Hospodin sostúpil v oblaku a hovoril mu a vzal z ducha, ktorý bol na ňom, a dal na sedemdesiatich mužov, na tých starších. A stalo sa, ako spočinul na nich duch, že prorokovali, ale potom nikdy viacej.

26 (CEP) Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře.
26 (ROH) A dvaja mužovia zostali v tábore; jednému bolo meno Eldád, a druhému bolo meno Médad, a duch spočinul aj na nich, lebo aj oni boli medzi zapísanými, ale neboli vyšli k stánu a prorokovali v tábore.

27 (CEP) Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Médad v táboře prorokují."
27 (ROH) Tu pribehol mládenec a oznámil Mojžišovi a riekol: Eldád a Médad prorokujú v tábore.

28 (CEP) Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: "Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!"
28 (ROH) A na to odpovedal Jozua, syn Núnov, služobník Mojžišov, jeden z jeho mládencov, a riekol: Môj pane, Mojžišu, zabráň im!

29 (CEP) Ale Mojžíš mu řekl: "Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!"
29 (ROH) Ale Mojžiš mu povedal: Či ty žiarliš za mňa? No, bárs by všetok ľud Hospodinov boli samí proroci. Lebo Hospodin dal na nich svojho ducha.

30 (CEP) Potom se Mojžíš odebral s izraelskými staršími do tábora.
30 (ROH) Potom sa odobral Mojžiš zpät do tábora, on i starší Izraelovi.

31 (CEP) Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí.
31 (ROH) A tu sa vyrútil vietor od Hospodina, ktorý zachvátil prepelice so sebou od mora a spustil ich na tábor asi na deň cesty z jednej strany a asi na deň cesty z druhej strany, vôkol tábora, asi na dva lakte na tvári zeme.

32 (CEP) Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po celou noc a po celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů. Rozložili si je okolo tábora.
32 (ROH) Vtedy vstal ľud a bol na nohách celý ten deň a celú noc i celý nasledujúci deň, a shromažďovali prepelice. A ten, kto málo nasbieral, nasbieral desať chómerov, a porozkladali si ich všade vôkol tábora.

33 (CEP) Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.
33 (ROH) Ale kým ešte bolo mäso medzi ich zubami, prv ako bolo požuvané, zapálil sa hnev Hospodinov na ľud, a Hospodin uderil na ľud a spôsobil porážku, veľmi velikú.

34 (CEP) Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby žádostivosti), že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti.
34 (ROH) Preto nazvali meno toho miesta Kibrót-hattaavé , lebo tam pochovali ľud, tých, ktorí si žiadali.

35 (CEP) Z Kibrót-taavy táhl lid do Chaserótu. A v Chaserótu zůstali.
35 (ROH) Z Kibrót-hattaavé sa rušal ľud do Chaceróta, a boli v Chaceróte.