  | Kniha NumeriBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Nm 11, 1-35 |
1 Nm 11, 1 Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora. 2 Nm 11, 2 Lid volal k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu a oheň uhasl. 3 Nm 11, 3 Proto pojmenovali ono místo Tabéra (to je Spáleniště), že mezi nimi vyšlehl Hospodinův oheň. 4 Nm 11, 4 Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: "Kdo nám dá najíst masa? 5 Nm 11, 5 Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. 6 Nm 11, 6 Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu." 7 Nm 11, 7 Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice. 8 Nm 11, 8 Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem. 9 Nm 11, 9 Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana. 10 Nm 11, 10 Mojžíš slyšel, že lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, čeleď vedle čeledi. Hospodin vzplanul velikým hněvem. I Mojžíš na to hleděl s nevolí 11 Nm 11, 11 a vyčítal Hospodinu: "Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě? 12 Nm 11, 12 Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům? 13 Nm 11, 13 Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: »Dej nám maso, chceme jíst.« 14 Nm 11, 14 Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly. 15 Nm 11, 15 Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení." 16 Nm 11, 16 Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou. 17 Nm 11, 17 Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám. 18 Nm 11, 18 A lidu řekneš: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, protože jste s pláčem volali k Hospodinu: »Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo v Egyptě!« Hospodin vám dá maso a najíte se. 19 Nm 11, 19 Nebudete je jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ba ani dvacet dní, 20 Nm 11, 20 ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: »Proč jsme jen odešli z Egypta?«" 21 Nm 11, 21 Mojžíš namítl: "Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty řekneš: Dám jim maso a budou jíst po celý měsíc! 22 Nm 11, 22 To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na všechny dostalo? Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?" 23 Nm 11, 23 Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne." 24 Nm 11, 24 Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu. 25 Nm 11, 25 Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy. 26 Nm 11, 26 Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře. 27 Nm 11, 27 Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Médad v táboře prorokují." 28 Nm 11, 28 Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: "Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!" 29 Nm 11, 29 Ale Mojžíš mu řekl: "Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!" 30 Nm 11, 30 Potom se Mojžíš odebral s izraelskými staršími do tábora. 31 Nm 11, 31 Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí. 32 Nm 11, 32 Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po celou noc a po celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů. Rozložili si je okolo tábora. 33 Nm 11, 33 Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou. 34 Nm 11, 34 Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby žádostivosti), že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti. 35 Nm 11, 35 Z Kibrót-taavy táhl lid do Chaserótu. A v Chaserótu zůstali.
| | | Nm 11, 1-35 |
Verš 1
Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.
Dt 9:22 - Také v Tabéře a v Masse a v Kibrót-taavě jste rozlítili Hospodina.
Ž 78:21 - Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Verš 4
Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: "Kdo nám dá najíst masa?
Ex 12:38 - Vyšlo s nimi také mnoho přimíšeného lidu a obrovská stáda bravu a skotu.
Ž 106:14 - Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.
1Kor 10:6 - To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.
Ex 16:3 - Izraelci jim vyčítali: "Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem."
Verš 33
Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.
Ž 78:30 - Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
Verš 7
Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice.
Ex 16:14 - Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.
Ex 16:31 - Dům izraelský pojmenoval ten pokrm mana. Byl jako koriandrové semeno, bílý, a chutnal jako medový koláč.
Ž 78:24 - a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
Jn 6:31 - Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe'."
Jn 6:49 - Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
Verš 20
ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: »Proč jsme jen odešli z Egypta?«"
Nm 21:5 - a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví."
Verš 22
To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na všechny dostalo? Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?"
Jn 6:7 - Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
Verš 23
Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne."
Iz 50:2 - Když jsem přicházel, proč tu nikdo nebyl? Volal jsem, a nikdo se neozýval. Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly? Hle, svou pohrůžkou vysušuji moře a řeky obrací v poušť; ryby v nich páchnou, protože není vody, a lekají žízní.
Iz 59:1 - Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel.
Verš 31
Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí.
Ex 16:13 - Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa.
Ž 78:26 - Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
Nm 11,1-3 - Na púšti Fáran zastavili sa prvý raz v Tabere (požiar, pohorelisko). Cesta po púšti Izraelitov unavila, nevideli nič, len púšť, preto sa sťažovali na utrpenie.
Nm 11,4 - Primiešaný ľud, totižto tí, čo sa pripojili k Izraelitom pri odchode z Egypta (Ex 12,38).
Nm 11,6 - O manne pozri Ex 16,15.31.
Nm 11,11-15 - Mojžiš je už unavený a skľúčený pre slabosti svojho ľudu, obáva sa, že podľahne ťažkostiam, ak včas nedostane pomoc od Pána.
Nm 11,25 - Vedúci, ktorých vybral Mojžiš, boli naplnení Duchom Božím tak a v takej miere, že každý sa mohol presvedčiť o tejto skutočnosti.
Nm 11,26-29 - Prorok – neoznačuje len toho, kto predpovedá budúce veci, lež každého, čo rozpráva z vnuknutia Božieho a učí v mene Božom.
Nm 11,31-35 - Porov. Ex 16,13; Ž 78,26.
Nm 11,34 - Kibrot-Hatava, čiže Hroby pažravosti, je asi totožné s Taberou (v. 3), alebo Tabera je len časť táboriska Kibrot-Hatava, ktoré je na 48 km od Džebel Músa smerom k Arabskému zálivu. – Haserot (ohrady) pokladá sa za dnešnú oázu Ain Hadra 100 km severovýchodne od vrchu Džebel Músa, teda od Sinaja.
