Kniha proroka Habakuka

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Hab 2, 1-20

1 Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání. 2 I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář, 3 Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati. 4 Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude. 5 Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi. 6 Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem? 7 Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení. 8 Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. 9 Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství. 10 Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému. 11 Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho. 12 Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí. 13 Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí. 14 Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře. 15 Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu. 16 Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou. 17 Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. 18 Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé? 19 Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha. 20 Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.

Verš 1

Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.

Iz 21:8 - A volal jako lev: Jáť, Pane můj, stojím na stráži ustavičně ve dne, nýbrž na stráži své já stávám v každičkou noc.

Verš 2

I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,

Iz 30:8 - Nyní jdi, napiš to na tabuli před očima jejich, a na knize vyrej to, aby to zůstávalo do nejposlednějšího dne, a až na věky věků,

Hab 2,1 - Prorok – ako strážca (porov. Ez 33,1) na strážnej hradbe – bude čakať Pánovu odpoveď.

Hab 2,2 - Proroctvo o zániku Chaldejcov a o oslobodení národa sa určite splní, no len v neskoršom čase, preto ho treba napísať, aby sa po splnení vedelo, že to bolo naozaj proroctvo, porov. Iz 8,1; 30,8; Dan 8,26.

Hab 2,4 - Spravodliví musia veriť, že záchrana príde, lebo to povedal Pán. Len vierou si zabezpečia skutočný pokojný život. Pyšným nevercom, naopak, hrozí zánik. Záhuba hrozí aj nenásytným Chaldejcom. Pochodia ako človek, ktorý nemierne pije víno; skôr-neskôr sa zrúti na zem.

Hab 2,6 - Výraz "mračno hliny" je veľmi neistý. Treba ho rozumieť azda o nespravodlivo nadobudnutom bohatstve, ktoré je bezcenné a bude majiteľovi na záhubu.

Hab 2,8 - "Mestom" sa označujú všetky mestá, na ktorých Chaldejci páchali násilie.

Hab 2,9-11 - Darmo sa Chaldejci usilujú z nahrabaného bohatstva stavať nedobytné pevnosti, ešte aj kamene a hrady takýchto stavieb ich budú obviňovať z násilia.

Hab 2,12-14 - Kto stavia z nespravodlivo nadobudnutého majetku, stavia z krvi a zločinu. Ľudské diela sú však pominuteľné, len Pánova sláva je večná, pretrvá všetko.

Hab 2,15 - Chaldejci napájali iných utrpením, musia aj oni piť z Pánovho kalicha, porov. pozn. k Nah 3,11. Je veľká potupa, keď sa niekto v opilosti nahý váľa na zemi.

Hab 2,17 - Aj za násilie, páchané na nerozumnom tvorstve, dostanú svoj trest; porov. Iz 14,8. – Pre koniec verša pozri verš 8.

Hab 2,18-20 - Chaldejci sa darmo spoliehajú na svoje modly. – "Lživý učiteľ" je modla, ľudia si myslia o nej, že je boh, vnuká im teda klamné presvedčenie.