Kniha proroka Jonáša

1 (KAT) Pán prehovoril k Jonášovi, synovi Amatiho, takto:
1 (VUL) Et factum est verbum Domini ad Ionam filium Amathi dicens:
1 (BKR) I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty, řkoucí:

2 (KAT) „Vstaň, choď do veľkého mesta Ninive a zvestuj mu, že ich zloba vystúpila predo mňa.“
2 (VUL) “ Surge et vade in Nineven civitatem grandem et praedica in ea, quia ascendit malitia eius coram me ”.
2 (BKR) Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj.

3 (KAT) Ale Jonáš vstal a chcel utiecť spred Pána do Taršišu; išiel do Joppe, kde našiel loď, ktorá išla do Taršišu, dal jej svoje plavné a nastúpil do nej, aby šiel s nimi do Taršišu spred Pána.
3 (VUL) Et surrexit Ionas, ut fugeret in Tharsis a facie Domini; et descendit Ioppen et invenit navem euntem in Tharsis et dedit naulum eius et descendit in eam, ut iret cum eis in Tharsis a facie Domini.
3 (BKR) Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy. A přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy.

4 (KAT) Ale Pán zoslal na more veľký vietor, takže sa na mori strhla veľká búrka a lodi hrozilo stroskotanie.
4 (VUL) Dominus autem misit ventum magnum in mare, et facta est tempestas magna in mari, et navis periclitabatur conteri.
4 (BKR) Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce.

5 (KAT) Námorníci sa báli a každý volal k svojmu bohu; náradie, ktoré bolo na lodi, pohádzali do mora, aby ju od neho odbremenili. Jonáš však zišiel do vnútra lode, ľahol si a spal.
5 (VUL) Et timuerunt nautae et clamaverunt unusquisque ad deum suum et miserunt vasa, quae erant in navi, in mare, ut alleviaretur ab eis. Ionas autem descenderat ad interiora navis et, cum recubuisset, dormiebat sopore gravi.
5 (BKR) A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což měli na lodí, do moře, aby sobě tím polehčili. Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě.

6 (KAT) Tu pristúpil k nemu veliteľ lode a povedal mu: „Čože, ty spíš? Vstaň, volaj k svojmu Bohu, azda si Boh spomenie na nás a nezahynieme.“
6 (VUL) Et accessit ad eum gubernator et dixit ei: “ Quid? Tu sopore deprimeris? Surge, invoca Deum tuum, si forte recogitet Deus de nobis, et non pereamus ”.
6 (BKR) Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu: Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli.

7 (KAT) I vraveli si druh druhovi: „Nože, hoďme žreb a dozvieme sa, pre koho nás stihlo toto nešťastie.“ Hodili teda žreb a žreb padol na Jonáša.
7 (VUL) Et dixit unusquisque ad collegam suum: “ Venite, et mittamus sortes, ut sciamus quare hoc malum sit nobis ”. Et miserunt sortes, et cecidit sors super Ionam.
7 (BKR) I řekli jeden druhému: Poďte, vrzme losy, abychom zvěděli, pro koho to zlé přišlo na nás. Tedy metali losy, a padl los na Jonáše.

8 (KAT) I spytovali sa ho: „Povedzže nám, prečo nás stihlo toto nešťastie? Čo máš za poslanie a odkiaľ ideš? Ktorá je tvoja vlasť a z ktorého si národa?“
8 (VUL) Et dixerunt ad eum: “ Indica nobis cuius causa malum istud sit nobis. Quod est opus tuum, et unde venis? Quae terra tua, et ex quo populo es tu? ”.
8 (BKR) I řekli jemu: Pověz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvůj, a odkud jdeš? Z které jsi země a z kterého národu?

9 (KAT) Odpovedal im: „Hebrej som a som ctiteľ Pána, Boha nebies, ktorý učinil more a suchú zem.“
9 (VUL) Et dixit ad eos: “ Hebraeus ego sum et Dominum, Deum caeli, ego timeo, qui fecit mare et aridam ”.
9 (BKR) I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím.

10 (KAT) Mužov pojal veľký strach a hovorili mu: „Čo si to urobil?“ Chlapi totiž vedeli, že uteká spred Pána, lebo im to povedal.
10 (VUL) Et timuerunt viri timore magno et dixerunt ad eum: “ Quid hoc fecisti? ”. Cognoverant enim viri quod a facie Domini fugeret, quia indicaverat eis.
10 (BKR) Pročež báli se ti muži bázní velikou,a dověděvše se muži ti, že od tváři Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil), řekli jemu: Což jsi to učinil?

11 (KAT) Pýtali sa ho: „Čo máme s tebou urobiť, aby sa more pod nami utíšilo?“ More sa totiž búrilo čoraz väčšmi.
11 (VUL) Et dixerunt ad eum: “ Quid faciemus tibi, ut conticescat mare a nobis? ”. Mare enim magis ac magis intumescebat.
11 (BKR) Řekli ještě k němu: Což máme učiniti s tebou, aby se moře spokojilo? (Nebo moře vždy více a více bouřilo se.)

12 (KAT) Povedal im: „Chyťte ma a hoďte do mora, potom sa more pod vami utíši. Veď ja viem, že vás pre mňa zastihla táto veľká búrka.“
12 (VUL) Et dixit ad eos: “ Tollite me et mittite in mare, et cessabit mare a vobis; scio enim ego quoniam propter me tempestas haec grandis super vos ”.
12 (BKR) Jimžto řekl: Vezměte mne, a uvrzte mne do moře, a utichne moře před vámi; nebo já vím, že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám.

13 (KAT) Ale mužovia veslovali, aby sa priplavili naspäť k suchej zemi, no nemohli, pretože sa more pod nimi čoraz viac búrilo.
13 (VUL) Et remigabant viri, ut reverterentur ad aridam; et non valebant, quia mare magis intumescebat super eos.
13 (BKR) Ale muži ti statečně táhli, chtíce k břehu přistati, však nemohli; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim.

14 (KAT) Preto volali k Pánovi: „Ach, Pane, nech nezahynieme pre život tohto človeka a neuvaľ na nás nevinnú krv! Veď ty si Pán a urobil si, ako sa ti páčilo.“
14 (VUL) Et clamaverunt ad Dominum et dixerunt: “ Quaesumus, Domine, ne pereamus in anima viri istius, et ne des super nos sanguinem innocentem; quia tu, Domine, sicut voluisti, fecisti ”.
14 (BKR) I zvolali k Hospodinu, řkouce: Prosímeť, ó Hospodine, abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó Hospodine, jakž chceš, tak činíš.

15 (KAT) I chytili Jonáša a hodili ho do mora, načo more prestalo zúriť.
15 (VUL) Et tulerunt Ionam et miserunt in mare; et stetit mare a fervore suo.
15 (BKR) Tedy vzavše Jonáše, uvrhli ho do moře. I přestalo moře bouřiti se.

16 (KAT) Tu pojal mužov veľký strach pred Pánom a obetovali Pánovi obetu a zaviazali sa sľubmi.
16 (VUL) Et timuerunt viri timore magno Dominum et immolaverunt hostias Domino et voverunt vota.
16 (BKR) Pročež báli se muži ti bázní velikou Hospodina, a obětovali obět Hospodinu, a sliby činili.