Kniha Levitikus

Biblia - Sväté písmo

(CEP - Český - Ekumenický preklad)

Lv 7, 1-38

1 Toto je řád oběti za vinu; je to velesvaté. 2 Na místě, na němž se poráží dobytče pro zápalnou oběť, bude se porážet i pro oběť za vinu. Jeho krví pokropí kněz oltář dokola. 3 Pak přinese všechen tuk z něho, tučný ocas a tuk pokrývající vnitřnosti, 4 dále obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami. 5 Kněz to na oltáři obrátí v obětní dým jako ohnivou oběť Hospodinu. To bude oběť za vinu. 6 Každý mužský příslušník kněžských rodin ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě. Je to velesvaté. 7 Oběť za vinu má stejný řád jako oběť za hřích; patří knězi, který jí vykonává smírčí obřady. 8 Knězi, který přináší něčí zápalnou oběť, patří kůže z oběti, kterou přináší; je jeho. 9 Rovněž každá přídavná oběť, která je pečena v peci, i každá, která je připravena v kotlíku nebo na pánvi, patří knězi, který ji přináší; je jeho. 10 Každá přídavná oběť, zadělaná olejem i suchá, patří všem Áronovcům, jednomu jako druhému. 11 Toto je řád hodu oběti pokojné, který se přináší Hospodinu: 12 Jestliže jej někdo přinese jako projev vděčnosti, ať přinese k děkovné oběti nekvašené bochánky zadělané olejem a nekvašené oplatky pomazané olejem. Bochánky budou z bílé zasmažené mouky, zadělané olejem. 13 Vedle bochánků přinese kvašený chléb jako svůj dar ke svému hodu díků oběti pokojné. 14 Z každého daru přinese po jednom kusu jako oběť pozdvihování pro Hospodina. Patří knězi, který kropí krví z pokojné oběti; je jeho. 15 Maso jeho hodu díků oběti pokojné se musí jíst v den, kdy bylo přineseno; nezůstane z něho nic do rána. 16 Jestliže se dar obětního hodu týká slibu nebo dobrovolného závazku, bude se jíst v den, kdy byl obětní hod přinesen, a příštího dne se smí jíst zbytek. 17 Zbytek masa z obětního hodu ať je však třetího dne spálen ohněm. 18 Jestliže by se přesto jedlo maso z hodu oběti pokojné třetího dne, nenalezne Hospodin zalíbení v tom, kdo jej přinesl; dar mu nebude připočten k dobru. Je závadný a každý, kdo by z něho jedl, ponese následky své nepravosti. 19 Ani maso, které přišlo do styku s něčím nečistým, nesmí se jíst; bude spáleno ohněm. Jiné maso může jíst každý, kdo je čistý. 20 Bude-li však někdo jíst maso Hospodinova hodu oběti pokojné a přitom bude nečistý, bude vyobcován ze svého lidu. 21 Když by se někdo dotkl čehokoli nečistého, lidské nečistoty nebo nečistého zvířete nebo čehokoli nečistého, hodného opovržení, a jedl by z masa Hospodinova hodu oběti pokojné, bude vyobcován ze svého lidu." 22 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 23 "Mluv k Izraelcům: Nebudete jíst žádný tuk z býka ani z ovce a kozy. 24 Tuku zdechlého nebo rozsápaného zvířete se může užívat k různému účelu, ale jíst jej rozhodně nesmíte. 25 Každý, kdo by jedl tuk z dobytčete, z něhož přinesl ohnivou oběť Hospodinu, bude vyobcován ze svého lidu. 26 Také nebudete jíst žádnou krev, ať se usadíte kdekoli, ani krev ptactva ani dobytčat. 27 Kdokoli by jedl jakoukoli krev, bude vyobcován ze svého lidu." 28 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 29 "Mluv k Izraelcům: Kdo připravuje svůj hod oběti pokojné Hospodinu, přinese Hospodinu dar ze svého hodu oběti pokojné. 30 Vlastní rukou přinese ohnivé oběti Hospodinu: přinese tuk, který je na hrudí, i hrudí, aby je podáváním nabídl Hospodinu jako oběť podávání. 31 Kněz obrátí tuk na oltáři v obětní dým. Hrudí pak připadne Áronovi a jeho synům. 32 Pravou kýtu dáte knězi jako oběť pozdvihování ze svých hodů oběti pokojné. 33 Tomu z Áronovců, kdo přinese z pokojných obětí krev a tuk, bude pravá kýta patřit jako podíl. 34 Hrudí z oběti podávání a kýtu z oběti pozdvihování jsem totiž Izraelcům odebral z jejich hodů oběti pokojné a dávám je knězi Áronovi a jeho synům. Budou je dostávat od Izraelců podle provždy platného nařízení. 35 To je příděl Áronův i příděl jeho synů z ohnivých obětí Hospodinových; v den, kdy jim dovolil přistoupit, aby sloužili Hospodinu jako kněží, 36 v den, kdy je pomazáním oddělil od Izraelců, přikázal Hospodin, aby jim byl dáván podle nařízení provždy platného pro všechna jejich pokolení." 37 To je řád pro zápalnou oběť, pro přídavnou oběť, pro oběť za hřích a oběť za vinu, i pro oběť při vysvěcování kněží a pro hod oběti pokojné, 38 jak to přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sínaji v den, kdy přikázal synům Izraele, aby přinášeli své dary Hospodinu na Sínajské poušti.

Verš 34

Hrudí z oběti podávání a kýtu z oběti pozdvihování jsem totiž Izraelcům odebral z jejich hodů oběti pokojné a dávám je knězi Áronovi a jeho synům. Budou je dostávat od Izraelců podle provždy platného nařízení.

Ex 29:27 - Posvětíš hrudí z oběti podávání a kýtu z oběti pozdvihování, tedy ty části, které byly nabídnuty Hospodinu podáváním a pozdvihováním z berana vysvěcení za Árona a jeho syny.

Nm 18:11 - Toto bude tvoje: oběť pozdvihování z jejich darů. Při všech obětech podávání, přinášených Izraelci, dávám ji tobě a s tebou i tvým synům a dcerám provždy platným nařízením; smí je jíst každý, kdo je v tvém domě čistý.

Verš 12

Jestliže jej někdo přinese jako projev vděčnosti, ať přinese k děkovné oběti nekvašené bochánky zadělané olejem a nekvašené oplatky pomazané olejem. Bochánky budou z bílé zasmažené mouky, zadělané olejem.

Ž 116:17 - Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.

Verš 16

Jestliže se dar obětního hodu týká slibu nebo dobrovolného závazku, bude se jíst v den, kdy byl obětní hod přinesen, a příštího dne se smí jíst zbytek.

Lv 19:6 - V den obětního hodu a v následující den se maso sní. Co by zůstalo do třetího dne, bude spáleno ohněm.

Verš 20

Bude-li však někdo jíst maso Hospodinova hodu oběti pokojné a přitom bude nečistý, bude vyobcován ze svého lidu.

Lv 15:3 - Toto je řád týkající se jeho nečistoty při výtoku: Ať jeho tělo výtok vypouští nebo je v jeho těle výtok zadržen, je to jeho nečistota.

Verš 26

Také nebudete jíst žádnou krev, ať se usadíte kdekoli, ani krev ptactva ani dobytčat.

Gn 9:4 - Jen maso oživené krví nesmíte jíst.

Lv 3:17 - To bude provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích: Nebudete jíst žádný tuk ani žádnou krev."

Lv 17:14 - neboť život každého tvora je v jeho krvi, ta ho oživuje. Proto jsem Izraelcům řekl: Nebudete jíst krev žádného tvora, neboť život každého tvora je v jeho krvi. Každý, kdo by ji jedl, bude vyobcován.

Verš 30

Vlastní rukou přinese ohnivé oběti Hospodinu: přinese tuk, který je na hrudí, i hrudí, aby je podáváním nabídl Hospodinu jako oběť podávání.

Ex 29:24 - Vše vložíš do dlaní Áronových a do dlaní jeho synů a podáváním to nabídneš Hospodinu jako oběť podávání.

Lv 7,1-9 - Obety za previnenie a spreneveru, čiže za podlžnosť, sú presväté, pokým ostatné pokojné žertvy sú sväté. Tieto slová chcú naznačiť, že z presvätých obiet mohli jesť len kňazi na posvätnom mieste, kým z obiet svätých mohli jesť aj príslušníci kňazských rodín. Obetné zviera zabíjal obetujúci. Takú obetu mohli vykúpiť peniazmi (5,14–16).

Lv 7,10 - Obeta suchá je potravinová obeta, pri ktorej nepoužívali olej (Lv 5,11; Nm 5,15). Potravinová obeta surová patrila všetkým kňazom. Ak už bola uvarená alebo upečená, dostával ju len obetujúci kňaz.

Lv 7,13 - Kvasené chleby nekládli na oltár, zjedli ich však pri obetnej hostine.

Lv 7,16 - Rozdiel medzi obetami ďakovnými a obetami zo sľubu alebo z dobrej vôle bol v tom, že mäso z ďakovných obiet muselo sa zjesť ešte v deň obety. Takto ďakovné obety boli medzi pokojnými obetami svätejšie ako ostatné.

Lv 7,22-25 - Zákaz sa týka výlučne lojových častí. Mäso, prerastené tukom, mohli jesť.

Lv 7,30 - Podávacia obeta označuje sem-tam pohybovanie obetných častí mäsa, čo sa nespaľovali na oltári. Pohyboval ich medzi svätyňou a oltárom zápalov na znak, že aj tieto časti sú zasvätené Bohu. Porov. Ex 29,26 n.