  | Kniha LevitikusBiblia - Sväté písmo(B21 - Český - Bible 21) | Lv 25, 1-55 |
1 Lv 25, 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sinaj: 2 Lv 25, 2 "Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat Hospodinův sobotní odpočinek. 3 Lv 25, 3 Šest let osívej své pole, prořezávej svou vinici a shromažďuj její úrodu. 4 Lv 25, 4 Sedmého roku však ať má země sobotu, čas odpočinku, sobotu pro Hospodina: své pole neosívej a neprořezávej svou vinici. 5 Lv 25, 5 To, co se ti samo urodilo, nežni a na své netknuté vinici nepořádej vinobraní: ať má země rok odpočinku. 6 Lv 25, 6 To, co země v odpočinku urodí, ovšem smíte jíst - jak ty, tak tvůj otrok, tvá děvečka, tvůj nádeník i tvůj host, kteří jsou s tebou. 7 Lv 25, 7 Také tvůj dobytek a zvěř ve tvé zemi budou jíst její úrodu. 8 Lv 25, 8 Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let. 9 Lv 25, 9 Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na beraní roh. V Den smíření ať celou vaší zemí zní troubení na roh. 10 Lv 25, 10 Padesátý rok pak posvěťte a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. To bude vaše léto milosti: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině. 11 Lv 25, 11 Tento padesátý rok pro vás bude létem milosti: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní. 12 Lv 25, 12 Protože je to léto milosti, bude vám svaté. Budete jíst jen to, co se samo urodí na poli. 13 Lv 25, 13 V tomto létě milosti se vrátíte každý ke svému vlastnictví. 14 Lv 25, 14 Když budeš svému bližnímu prodávat pozemek nebo jej budeš od svého bližního kupovat, nepoškozujte jeden druhého. 15 Lv 25, 15 Podle počtu let od léta milosti nakoupíš od svého bližního; podle počtu let, kdy budeš sklízet úrodu, ti jej prodá. 16 Lv 25, 16 Čím více zbývá let, tím vyšší bude cena. Čím méně zbývá let, tím bude cena nižší - prodává ti přece počet úrod. 17 Lv 25, 17 Nepoškozujte svého bližního, ale každý se boj svého Boha - vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! 18 Lv 25, 18 Plňte má pravidla a mé zákony zachovávejte a plňte; tehdy budete v té zemi bydlet v bezpečí. 19 Lv 25, 19 Země vám bude přinášet své plody, takže budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí. 20 Lv 25, 20 Řeknete snad: ‚Co budeme sedmého roku jíst, když nebudeme sít ani shromažďovat úrodu?' 21 Lv 25, 21 Šestého roku na vás sešlu takové požehnání, že země vydá úrodu na tři roky! 22 Lv 25, 22 Až budete osmého roku sít, budete ještě moci jíst starou úrodu; ještě devátého roku, než přijde nová úroda, budete moci jíst tu starou. 23 Lv 25, 23 Země se nesmí prodávat natrvalo. Země totiž patří mně a vy jste u mě hosté a přistěhovalci. 24 Lv 25, 24 U veškeré půdy, již budete vlastnit, tedy zajistíte právo zpětného vykoupení. 25 Lv 25, 25 Zchudl-li jeden z tvých bratří tak, že musel prodat část svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodaný pozemek svého bratra. 26 Lv 25, 26 Nemá-li někdo vykupitele, ale později se vzmůže a získá, co je potřeba k jeho vykoupení, 27 Lv 25, 27 ať spočítá léta od prodeje svého pozemku a zbytek nahradí tomu, komu jej prodal. Tak se vrátí ke svému vlastnictví. 28 Lv 25, 28 Nezíská-li však, co je potřeba k jeho navrácení, zůstane prodaný pozemek v rukou kupce až do léta milosti. V létě milosti pak bude vydán, a tak se majitel vrátí ke svému vlastnictví. 29 Lv 25, 29 Prodá-li někdo obytný dům v hrazeném městě, bude mít právo k jeho vykoupení, dokud neuplyne rok od jeho prodeje. Právo vykoupit jej bude dočasné. 30 Lv 25, 30 Nebude-li vykoupen, než uběhne celý rok, zůstane onen dům v hrazeném městě tomu, kdo jej koupil, i jeho potomkům natrvalo. Nebude vydán ani v létě milosti. 31 Lv 25, 31 Domy v osadách, jež nejsou obehnány hradbou, se však budou počítat za polní půdu; bude pro ně platit právo vykoupení a v létě milosti budou vydány zpět. 32 Lv 25, 32 V levitských městech ovšem bude právo levitů na vykoupení jejich městských domů trvalé. 33 Lv 25, 33 I kdyby prodaný dům v jejich městě nikdo z levitů nevykoupil, bude v létě milosti vydán zpět. Domy levitů v jejich městech jsou totiž jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele. 34 Lv 25, 34 Polnosti přiléhající k jejich městům se nesmí prodávat vůbec, neboť je to jejich trvalé vlastnictví. 35 Lv 25, 35 Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže nebude moci obstát, ujmi se jej jako hosta a přistěhovalce, aby mohl žít u tebe. 36 Lv 25, 36 Neber od něj úrok ani přirážku - boj se svého Boha! - aby tvůj bratr mohl žít poblíž tebe. 37 Lv 25, 37 Nechtěj úrok na peníze ani přirážku na jídlo, jež mu poskytneš. 38 Lv 25, 38 Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych vám dal kanaánskou zem, abych byl vaším Bohem. 39 Lv 25, 39 Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě. 40 Lv 25, 40 Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do léta milosti. 41 Lv 25, 41 Tehdy od tebe odejde - on a s ním i jeho děti - a vrátí se ke své rodině, vrátí se k vlastnictví svých otců. 42 Lv 25, 42 (Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z Egypta: nebudou na prodej jako otroci!) 43 Lv 25, 43 Nebudeš nad ním krutě panovat - boj se svého Boha! 44 Lv 25, 44 Tvůj otrok i tvá děvečka, které budeš vlastnit, budou z národů okolo vás; od těch si smíte koupit otroka i děvečku. 45 Lv 25, 45 Smíte si je koupit také z potomků přistěhovalců, kteří u vás pobývají, i z jejich soukmenovců, kteří jsou u vás a kteří se narodili ve vaší zemi - ti budou vaším vlastnictvím. 46 Lv 25, 46 Po sobě je smíte odkázat svým synům jako dědičné vlastnictví. Je smíte trvale vlastnit jako otroky, ale své izraelské bratry nikoli. Nad svým bratrem nikdo nesmí krutě panovat. 47 Lv 25, 47 Když se přistěhovalec žijící u tebe vzmůže a tvůj bratr vedle něj zchudne, takže sám sebe prodá tomu přistěhovalci anebo jeho příbuznému, 48 Lv 25, 48 bude jeho právo na vykoupení trvat i poté, co se prodal. Jeho bratr, 49 Lv 25, 49 strýc či bratranec nebo jiný pokrevní příbuzný z jeho rodu ho vykoupí anebo se vzmůže a vykoupí se sám. 50 Lv 25, 50 Spolu s tím, kdo jej koupil, spočítá roky od svého prodeje do léta milosti. Jeho výkupní cena ať je úměrná mzdě nádeníka za daný počet let. 51 Lv 25, 51 Zbývá-li ještě mnoho let, zaplatí jako své výkupné odpovídající část z ceny, za niž byl koupen. 52 Lv 25, 52 Zbývá-li do léta milosti jen málo let, spočítá cenu svého výkupného podle nich. 53 Lv 25, 53 Bude s ním nakládáno jako s nádeníkem najímaným rok po roce. Dohlédni, aby nad ním nikdo krutě nepanoval. 54 Lv 25, 54 Nebude-li však v těchto letech vykoupen, odejde v létě milosti - on a s ním i jeho děti. 55 Lv 25, 55 Synové Izraele jsou přece moji služebníci, jsou to mí služebníci, které jsem vyvedl z Egypta! Já jsem Hospodin, váš Bůh."
| | | Lv 25, 1-55 |
Verš 2
"Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat Hospodinův sobotní odpočinek.
Ex 23:10 - "Šest let osívej svou zem a shromažďuj její úrodu.
Verš 43
Nebudeš nad ním krutě panovat - boj se svého Boha!
Ef 6:9 - Vy, páni, se k nim chovejte také tak. Zanechte výhrůžek - víte přece, že jak oni, tak i vy máte Pána v nebesích a ten nestraní nikomu.
Kol 4:1 - Páni, chovejte se k služebníkům spravedlivě a slušně. Pamatujte, že i vy máte Pána v nebi.
Verš 36
Neber od něj úrok ani přirážku - boj se svého Boha! - aby tvůj bratr mohl žít poblíž tebe.
Ex 22:25 - Jestliže vezmeš do zástavy plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce.
Dt 23:19 - Odměnu té coury ani mzdu toho psa nesmíš přinést do domu Hospodina, svého Boha, k naplnění jakéhokoli slibu. Oba dva jsou před Hospodinem, tvým Bohem, ohavní!
Prís 28:8 - Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje, hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.
Ez 18:8 - nepůjčuje jako lichváři a nevymáhá úroky, odvrací ruku od křivdy a lidi správně rozsoudí,
Ez 22:12 - Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev. Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.
Verš 39
Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě.
Ex 21:2 - "Když koupíš hebrejského otroka, ať u tebe slouží šest let, ale sedmého roku ať zadarmo odejde na svobodu.
Dt 15:12 - Když se ti tvůj bratr, ať Hebrej či Hebrejka, prodá do otroctví, odslouží u tebe šest let, ale sedmého roku jej propustíš na svobodu.
Jer 34:14 - ‚Sedmého roku každý propustíte svého hebrejského bratra, který se ti prodal do otroctví. Odslouží u tebe šest let, ale potom jej propustíš na svobodu.' Vaši otcové mě ovšem neposlechli, vůbec si toho nevšímali.
Lv 25,1-7 - Ako siedmy deň bol zasvätený Pánovi a ako sa slávil vždy väčšmi prvý deň v siedmom mesiaci, tak aj každý siedmy rok bol zvlášť zasvätený Pánovi. V tento rok každý pozemok a roľa mala odpočívať, nemala sa obrábať, aby sa tým naznačilo, že Pán je majiteľom všetkého.
Lv 25,8-55 - Jubilejný alebo milostivý rok slávil sa po 49. roku, a to počnúc Dňom zmierenia. Ohlasoval sa trúbením na baraních rohoch. Odtiaľ je aj jeho pomenovanie: jóbél-baran. Jubilejný rok sa začínal 10. dňom siedmeho mesiaca (tišri). V tento rok pôda a všetko na poli odpočívalo ako v sobotňajší rok. V jubilejný rok vracali sa domy a pole predchádzajúcemu majiteľovi, ktorý ich bol predtým pre svoju chudobu predal. Izraelita nemohol natrvalo predať svoj majetok. Predávalo sa len úžitkové právo, a to len do najbližšieho jubilejného roku (v. 16). Jubilejným rokom Pán pripomínal Izraelitom, že zasľúbená zem je majetkom jeho a že on ju daroval svojmu vyvolenému národu. – Nevracali sa domy a pole, ktoré sľubom boli venované Bohu a ktoré neboli vykúpené pred jubilejným rokom (v. 17–21), domy v ohradených mestách, čo do roka po odpredaji neboli vykúpené. V jubilejný rok prepúšťali na slobodu otrokov židovského pôvodu. Preto sa tento rok volal aj "rokom slobody" (Ez 46,17). Napokon odpúšťali sa tiež dlhy, za ktoré dlžník bol prinútený dať svoje pole do zálohu, alebo za ktoré sám seba dal do otroctva.
