výhody registrácie

Kniha Levitikus

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Lv 24, 1-23

1 (BKR) Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
1 (ROH) A Hospodin hovoril Mojžišovi a riekol:
1 (B21) Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

2 (BKR) Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.
2 (ROH) Prikáž synom Izraelovým, aby nasnášali k tebe čistého oleja olivového, získaného tlčením, na svetlo, aby sa postavila lampa, ktorá by vždycky horela.
2 (B21) "Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen.

3 (BKR) Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich.
3 (ROH) Zvonku, pred oponou svedoctva, v stáne shromaždenia ju bude upravovať Áron, aby horela od večera až do rána pred Hospodinom vždycky. To bude večným ustanovením po vašich pokoleniach.
3 (B21) Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení.

4 (BKR) Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.
4 (ROH) Na čistý svietnik bude upravovať lampy pred Hospodinom vždycky.
4 (B21) Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata.

5 (BKR) A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi.
5 (ROH) A vezmúc jemnej múky bielej upečieš z nej dvanásť koláčov; jeden koláč bude zo dvoch desatín efy.
5 (B21) Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy.

6 (BKR) A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem.
6 (ROH) Položíš ich vo dva rady, do jedného radu šesť, na čistý stôl pred Hospodinom.
6 (B21) Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci.

7 (BKR) Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.
7 (ROH) A dáš na oba rady čistého kadiva, a bude ku chlebu na pamätnú obeť, ohňovú to obeť Hospodinovi.
7 (B21) Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu.

8 (BKR) Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou.
8 (ROH) Každého dňa sobotného to budú upravovať pred Hospodinom, vždycky, od synov Izraelových, večnou smluvou.
8 (B21) Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele.

9 (BKR) I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.
9 (ROH) A bude to Áronovi a jeho synom, a budú to jesť na svätom mieste, lebo mu to bude svätosvätým z ohňových obetí Hospodinových večným ustanovením.
9 (B21) Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení."

10 (BKR) Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.
10 (ROH) A vyšiel syn izraelskej ženy, ktorého otec bol Egypťan, medzi synov Izraelových, a vadili sa v tábore, syn tej izraelskej ženy a nejaký muž izraelský.
10 (B21) Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem.

11 (BKR) I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)
11 (ROH) Pri tom rúhavo urážal syn izraelskej ženy meno Hospodinovo a zlorečil. Preto ho doviedli k Mojžišovi. A meno jeho matky bolo Šelomita; bola to dcéra Dibriho, z pokolenia Dánovho.
11 (B21) Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.)

12 (BKR) A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti.
12 (ROH) Dali ho pod stráž, aby im bolo oznámené od Hospodina, čo mu urobiť.
12 (B21) Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.

13 (BKR) Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
13 (ROH) A Hospodin hovoril Mojžišovi a riekol:
13 (B21) Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi:

14 (BKR) Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.
14 (ROH) Vyveď toho ruhača von za tábor, a všetci, ktorí to počuli, položia svoje ruky na jeho hlavu a ukameňujú ho, celá obec.
14 (B21) "Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje.

15 (BKR) Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj.
15 (ROH) A synom Izraelovým budeš hovoriť a povieš: Keby niekto zlorečil svojmu Bohu, ponesie svoj hriech, nech by to bol ktokoľvek.
15 (B21) Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích.

16 (BKR) Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.
16 (ROH) A ten, kto by rúhavo urážal meno Hospodinovo, zomrie; bez milosti ho ukameňujú, celá obec; ako pohostín tak zrodený doma, keby rúhavo urážal meno Hospodinovo, zomrie bez milosti.
16 (B21) Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.

17 (BKR) Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.
17 (ROH) Tak podobne i ten, kto by zabil niektorého človeka, istotne zomrie.
17 (B21) Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít.

18 (BKR) Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.
18 (ROH) A ten, kto by zabil nejaké hovädo, nahradí ho, život za život.
18 (B21) Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus.

19 (BKR) Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu:
19 (ROH) A keby niekto dal na svojho blížneho nejakú vadu, jako urobil, tak sa mu urobí:
19 (B21) Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on:

20 (BKR) Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.
20 (ROH) zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; tak, ako dal vadu na človeka, tak sa dá na neho.
20 (B21) zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno.

21 (BKR) Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře.
21 (ROH) A ten, kto by zabil nejaké hovädo, nahradí ho; ale ten, kto by zabil človeka, zomrie bez milosti.
21 (B21) Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře.

22 (BKR) Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
22 (ROH) Jeden a ten istý súd vám bude; pohostín bude tak súdený jako zrodený doma, lebo ja som Hospodin, váš Bôh.
22 (B21) Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!"

23 (BKR) Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
23 (ROH) A Mojžiš hovoril synom Izraelovým, aby vyviedli toho, ktorý to zlorečil, von za tábor, a ukameňovali ho. A synovia Izraelovi urobili tak, ako prikázal Hospodin Mojžišovi.
23 (B21) Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.


Lv 24, 1-23





Verš 9
I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.
Ex 29:32 - A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb, kterýž jest v koši u dveří stánku úmluvy.
Lv 8:31 - I řekl Mojžíš Aronovi a synům jeho: Vařte to maso u dveří stánku úmluvy, a jezte je tu, i chléb, kterýž jest v koši posvěcení, jakož jsem přikázal, řka: Aron a synové jeho jísti budou je.
1Sam 21:6 - A tak dal jemu kněz chleby svaté; nebo nebylo tam chleba, jediné chlebové předložení, kteříž odloženi byli od tváři Hospodinovy, aby položeni byli chlebové teplí toho dne, když ti vzati byli.
Mt 12:4 - Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?

Verš 20
Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.
Ex 21:24 - Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
Dt 19:21 - A neslituje se oko tvé; život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu bude.
Mt 5:38 - Slyšeli jste, že řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub.

Lv 24,2 - Porov. Ex 25,20 n.; 37,20.21.

Lv 24,5 - Dve desatiny (efy): 7,20 litra. Porov. Ex 25,23.40.

Lv 24,6-8 - Čistý stôl, t. j. stôl z čistého zlata (Ex 25,24). – Pozri 2,2. Ako čiastka zo suchej obety, čo sa spaľovala na oltári, volala sa pripomienkou, takisto aj toto kadidlo bolo pripomienkou vzhľadom na predkladané chleby. Kadidlo sa spálilo a chleby ostali pre kňazov. Jesť ich mohli len kňazi levitsky čistí, lebo to bolo svätosväté (2,3; 21,22).

Lv 24,10-12 - Tieto verše opisujú okolnosti a podrobné ustanovenia zákona o bohorúhaní. Príhoda sa stala, keď Mojžiš vyhlasoval zákony o svätosti a o sviatkoch (hl. 23 – 25). Meno rúhača sa neuvádza. Nebol to však Izraelita podľa otca. Hriech bohorúhania bol verejný. "Pánovo meno" – Izraeliti z úcty ani nevyslovovali zbytočne meno Jahve, lež nahradzovali ho menom Adonaj (Pán) alebo len jednoducho haššém – meno. – Zákon zakazoval zneužívanie mena Božieho (Ex 20,7), zakazoval modloslužbu a trestal ju smrťou (Ex 22,19), zakazovalo sa aj rúhanie (21,17), lež o treste nebolo ešte zmienky. Rúhanie bolo pokladané za taký veľký hriech, že bohorúhač nie je hodný, aby žil (Sk 7,57). Židia odsúdenca popravovali mimo tábora, neskoršie vonku za bránami mesta (Hebr 13,12). – Vkladanie rúk na hlavu previnilca značí, že Izraeliti počuli jeho bohorúhanie a že naozaj si zaslúži trest smrti (Dt 17,7).

Lv 24,17-22 - Porov. Ex 21,12 n. Zákon odvety bol akýmsi vodidlom pre sudcov, nie však pre súkromné osoby. Vyžadovalo sa riadne obžalovanie vinníka. Pri takýchto úrazoch bolo sa možno aj vykúpiť (Ex 21,23 n.).