| Kniha LevitikusBiblia - Sväté písmo(CEP - Český - Ekumenický preklad) | Lv 21, 1-24 |
1 Lv 21, 1 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Mluv ke kněžím, Áronovcům, a řekni jim: Žádný kněz se neposkvrní při někom mrtvém ze svého lidu 2 Lv 21, 2 s výjimkou svého nejbližšího příbuzného: matky, otce, syna, dcery, bratra 3 Lv 21, 3 a svobodné sestry; byla mu blízká, protože se neprovdala; při ní se smí poskvrnit. 4 Lv 21, 4 Neposkvrní se ve svém lidu ani jako manžel, aby nebyl znesvěcen. 5 Lv 21, 5 Kněží si nebudou vyholovat na hlavě lysinu ani zastřihovat okraj svého vousu ani své tělo zjizvovat. 6 Lv 21, 6 Mají být svatí pro svého Boha; neznesvětí jeho jméno, neboť přinášejí ohnivé oběti Hospodinovy, chléb svého Boha. Proto budou svatí. 7 Lv 21, 7 Nevezmou si za ženu nevěstku nebo zneuctěnou ženu, ani se neožení se ženou zapuzenou od muže, neboť kněz je svatý pro svého Boha. 8 Lv 21, 8 Měj ho tedy za svatého, neboť přináší na oltář chléb tvého Boha. Bude pro tebe svatý, protože svatý jsem já Hospodin; já vás posvěcuji. 9 Lv 21, 9 Když se dcera některého kněze znesvětí smilstvem, znesvětila svého otce; bude upálena. 10 Lv 21, 10 Kněz, přední mezi svými bratry, na jehož hlavu byl vylit olej pomazání a který byl uveden v úřad, aby oblékal kněžské roucho, nebude mít vlasy na hlavě neupravené a neroztrhne své roucho. 11 Lv 21, 11 Nepřistoupí k nikomu mrtvému, neposkvrní se ani při svém otci ani při své matce. 12 Lv 21, 12 Nevyjde ze svatyně a neznesvětí svatyni svého Boha, neboť byl zasvěcen olejem pomazání svého Boha. Já jsem Hospodin. 13 Lv 21, 13 Za ženu si vezme jen pannu. 14 Lv 21, 14 S vdovou nebo zapuzenou nebo zneuctěnou či s nevěstkou, se žádnou takovou se neožení. Vezme si za ženu pannu ze svého lidu, 15 Lv 21, 15 aby neznesvětil své potomstvo ve svém lidu. Já jsem Hospodin, já ho posvěcuji." 16 Lv 21, 16 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 17 Lv 21, 17 "Mluv k Áronovi: Když se v pokoleních tvého potomstva vyskytne muž, který by měl nějakou vadu, nepřiblíží se, aby přinášel chléb svého Boha. 18 Lv 21, 18 Nepřiblíží se žádný muž s vadou: nikdo slepý nebo kulhavý nebo se znetvořenou tváří nebo s některým údem příliš dlouhým, 19 Lv 21, 19 nebo kdo by měl zlomenou nohu nebo zlomenou ruku, 20 Lv 21, 20 nebo hrbatý nebo zakrnělý nebo se skvrnou na oku nebo postižený svrabem nebo lišejem nebo s rozdrcenými varlaty. 21 Lv 21, 21 Nikdo z potomstva kněze Árona, kdo by měl nějakou vadu, se nepřiblíží, aby přinášel ohnivé oběti Hospodinovy. Má vadu, nepřiblíží se, aby přinášel chléb svého Boha. 22 Lv 21, 22 Chléb svého Boha z velesvatých i svatých darů smí jíst. 23 Lv 21, 23 Ale nesmí přistupovat k oponě a nepřiblíží se k oltáři, neboť má vadu, aby neznesvětil prostory mé svatyně. Já jsem Hospodin, já je posvěcuji." 24 Lv 21, 24 Mojžíš to vyhlásil Áronovi, jeho synům a všem Izraelcům.
| | Lv 21, 1-24 |
Lv 21,1 - Izrael bol národom vyvoleným, majetkom Božím. Mal byť teda svätý, ako je Boh svätý. To platilo vo väčšej miere o kňazoch, ktorí boli vyvolení sluhovia Boží. Boh žiada od kňazov väčšiu svätosť ako od obyčajných veriacich.
Lv 21,1-5 - Každý dotyk mŕtvoly mal za následok levitskú, čiže obradnú nečistotu (Nm 6,6; 19,11). Kňaz mohol sa dotknúť a mohol pochovávať mŕtvoly iba svojich najbližších. Platí to aj o jeho žene. Vg má namiesto 5. verša: "No nepoškvrní sa mŕtvolou svojho ľudu". Kňazom sa zakazuje smútiť tak, ako to bolo vo zvyku u ostatných Izraelitov (19,27.28).
Lv 21,7 - Kňaz si nesmie vziať hocijakú ženu. Jednoduchému kňazovi však zákon nezakazoval vziať si za ženu počestnú vdovu. Veľkňaz si však nesmel vziať ani vdovu (v. 14).
Lv 21,10-12 - Hoc inokedy mohol veľkňaz opustiť svätyňu, na prípad pohrebu sa mu to zakazuje.
Lv 21,13 - Svätosť stavu vyžadovala, aby si veľkňaz bral za ženu osobu, z ktorej by mal schopné potomstvo do služby Pánovej. Veľkňazský úrad bol dedičný.
Lv 21,16-17 - Vyratujú sa telesné chyby, pre ktoré príslušný levita sa nemohol stať činným kňazom. Veď aj jednoduché kňazstvo bolo dedičné. Svätosť kňazského stavu vyžadovala, aby kňazi nemali telesné chyby a znetvorenia.
Lv 21,22 - Telesné chyby boli prekážkou pre službu oltára, nevylučovali však dotyčného z podielov na pokojných obetách. Svätosväté veci boli: predkladné chleby, časti z obiet za spreneveru a za hriech. Sväté boli podiely z ďakovných obetí, prvorodené z čistých zvierat (Nm 18,15), prvotiny úrody a desiatky (Nm 18,12.26 n.).