Verš 1
Když někdo přinese Hospodinu darem přídavnou oběť, bude jeho darem bílá mouka. Poleje ji olejem, vloží na to kadidlo
Lv 6:14 - Přineseš ji připravenou s olejem na pánvi, smaženou. Přídavnou oběť přineseš rozdrobenou na sousta. Bude to libá vůně pro Hospodina.
Lv 9:17 - Dal přinést také oběť přídavnou, vzal z ní plnou hrst a na oltáři ji obrátil v obětní dým, kromě jitřní zápalné oběti.
Nm 15:4 - tedy ten, kdo bude Hospodinu přinášet svůj dar, přinese jako oběť přídavnou desetinu éfy bílé mouky zadělané čtvrtinou hínu oleje.
Verš 2
a donese ji Áronovcům, kněžím. Kněz z ní vezme plnou hrst bílé mouky s olejem i všechno kadidlo a jako připomínku ji na oltáři obrátí v obětní dým. Jako oběť ohnivá bude libou vůní pro Hospodina.
Lv 6:15 - Připraví ji pomazaný kněz z Áronových synů, který nastoupí na jeho místo. To bude provždy platné Hospodinovo nařízení. Jako celopal bude obrácena v obětní dým.
Verš 3
Zbytek přídavné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako velesvatý podíl z ohnivých obětí Hospodinových.
Lv 10:12 - Mojžíš dále mluvil k Áronovi a k jeho synům, kteří zůstali naživu, Eleazarovi a Ítamarovi: "Vezměte přídavnou oběť, co zbude z ohnivých obětí Hospodinových, a jezte to nekvašené u oltáře; je to velesvaté.
Verš 13
Každý dar své přídavné oběti solí osolíš. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy svého Boha. S každým svým darem přineseš sůl.
Mk 9:49 - Každý bude solen ohněm.
Lv 2,1 - Nekrvavé obety pridávali sa k celostným žertvám, tvorili však aj osobitné samostatné obety, a to v deň svätenia kňazov (6,19 n.), nekrvavou obetou bola "obeta zo žiarlivosti" (Nm 5,15), a keď bol obetujúci chudobný, tak mohol priniesť ako obetu za hriech aj nekrvavú obetu (Lv 5,11).
Lv 2,2 - Na pripomienku, hebr. azkárá, je tá časť nekrvavej (suchej) obety, ktorá sa spaľovala na oltári. Preto sa volá pripomienkou, že pripomína Pánovi toho, kto obetuje, aby mu bol naklonený a milostivý. Iní to prekladajú slovami "voňavá časť", časť, pôsobiaca Pánovi vôňu, pretože ostatné čiastky sa nespaľovali (2,9; 5,12; 6,15; 24,7).
Lv 2,3 - "Posvätné" boli len tie časti obiet, ktoré mohli jedávať iba mužskí z rodiny Áronovej, a to na posvätnom mieste, teda v nádvorí svätyne. Boli to kňazské podiely z obety za hriech (6,18.22; 10,17) a z obety za spreneveru (7,1.6; 14,13). Posvätnými neboli čiastky z obiet pokojných; z týchto mohli jesť všetci členovia kňazských rodín, a to aj doma (10,12–14).
Lv 2,11 - Kysnuté chleby alebo med nesmeli obetovať, lebo kvas mení prirodzenú povahu daru (1 Kor 5,8; Gal 5,9). Kysnuté chleby mohli obetovať ako prvotiny úrody (7,13; 23,17; 2 Krn 31,5).
Lv 2,13 - Soľ sa používala sprvoti len pri suchých obetách, neskoršie sa tento zvyk rozšíril aj na obety krvavé (Mk 9,49). Jedenie soli s chlebom naznačuje vzájomný priateľský pomer, teda soľ je znakom priateľstva. Soľ najmä pri uzavieraní zmlúv hrala dôležitú úlohu. Volala sa aj "soľou zmluvy".
