Kniha proroka Ezechiela

Biblia - Sväté písmo

(BKR - Český - Kralický)

Ez 37, 1-28

1 Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostřed údolí, kteréž bylo plné kostí. 2 I provedl mne skrze ně vůkol a vůkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché. 3 I řekl mi: Synu člověčí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I řekl jsem: Panovníče Hospodine, ty víš. 4 V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo. 5 Toto praví Panovník Hospodin kostem těmto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily. 6 A dám na vás žily, a učiním, že zroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin. 7 Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hřmot, když se přibližovaly kosti jedna k druhé. 8 I viděl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich. 9 I řekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu člověčí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode čtyř větrů přiď, duchu, a věj na tyto zmordované, ať oživou. 10 Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I všel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký. 11 I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všecken dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula čáka naše, jižť jest po nás. 12 Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské. 13 I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj. 14 A dám Ducha svého do vás, abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím i činím, dí Hospodin. 15 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 16 Ty pak synu člověčí, vezmi sobě dřevo jedno, a napiš na něm: Judovi, a synům Izraelským, tovaryšům jeho. Zatím vezma dřevo druhé, napiš na něm: Jozefovi dřevo Efraimovo, a všechněm synům Izraelským, tovaryšům jeho. 17 I spojž je sobě jedno k druhému v jedno dřevo, aby byla jako jedno v ruce tvé. 18 A když mluviti budou k tobě synové lidu tvého, řkouce: Což nám neoznámíš, co ty věci znamenají: 19 Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu dřevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimově, a pokolení Izraelských, tovaryšů jeho, a přiložím je s ním k dřevu Judovu, a učiním je dřevem jedním, i budou jedno v ruce mé. 20 A když budou ta dřeva, na kterýchž jsi psal, v ruce tvé před očima jejich, 21 Tedy mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vezmu syny Izraelské z prostřed národů těch, kamž odešli, a shromáždě je odevšad, uvedu je do země jejich. 22 A učiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více děliti budou na dvoje království. 23 Aniž se budou poškvrňovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými přestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž hřešili, a očistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem. 24 A služebník můj David bude králem nad nimi, a pastýře jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostříhali, i činili je. 25 I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synů jejich až na věky, a David služebník můj knížetem jejich bude na věky. 26 Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky. 27 Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým. 28 I zvědí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvěcuji Izraele, když bude svatyně má u prostřed nich na věky.

Verš 24

A služebník můj David bude králem nad nimi, a pastýře jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostříhali, i činili je.

Iz 40:11 - Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.

Jer 30:9 - Ale sloužiti budou Hospodinu Bohu svému, a Davidovi králi svému, kteréhož jim vzbudím.

Ez 34:23 - A vzbudím nad nimi pastýře jednoho, kterýž je pásti bude, služebníka svého Davida. Tenť je pásti bude, a ten bude jejich pastýřem.

Verš 26

Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky.

Ž 89:3 - Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:

Ez 34:25 - A učině s nimi smlouvu pokoje, způsobím, že přestane zvěř zlá na zemi; i budou bydleti na poušti bezpečně, a spáti i po lesích.

2Kor 6:16 - A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

Verš 27

Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým.

Ez 11:20 - Aby v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali, a činili je. I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem.

Ez 24:11 - A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho.

Verš 22

A učiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více děliti budou na dvoje království.

Jn 10:16 - A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

Ez 37,1 - Vo verši 11 sám Boh podáva výklad Ezechielovho videnia. Oživené kosti sú oživený izraelský národ, ktorý v zajatí už odumrel a sotva mal nádeje, že ešte niekedy bude národom. O zmŕtvychvstaní ľudských tiel tu prorok nehovorí. No toto videnie jednako mohlo ľudí pripravovať na túto vieru, a to tým viac, že vzkriesenia neboli Izraelitom neznáme; porov. 1 Kr 17,17 n.; 2 Kr 4,18 n.; 13,21 – V údolí, kam Boží duch zaviedol proroka (porov. 3,23), neboli v skutočnosti ľudské kosti, prorok ich videl len svojím duševným zrakom, v prorockom vytržení.

Ez 37,2 - Kosti boli zoschnuté, boli to teda kosti už dávno odumretých ľudí.

Ez 37,11 - Do pádu Jeruzalema, kým stál Pánov chrám, Izraeliti žili v nádeji, že ostanú národným celkom. Keď ich však rozhádzali v zajatí, odumrela im táto nádej, pokladali sa za stratených.

Ez 37,12 - Hrobmi sa tu rozumejú miesta, kde boli Izraeliti v zajatí.

Ez 37,15 - Jedným z požehnaní mesiášskych čias má byť, že sa zase spoja dve čiastky vyvoleného národa, ktorý od Roboamových čias bol rozdvojený. Toto zjednotenie proroci už pred Ezechielom viac ráz predpovedali: Am 9,11; Oz 2,2; 3,5; Iz 11,13; Mich 2,12. I toto proroctvo, ako všetky podobné, bolo podmienečné; ak Izrael bude verný a primkne sa k svojmu Mesiášovi. No Izrael to neurobil, preto nezostal vo svojej krajine, ani jeho chrám nemal večného trvania. Dokonale sa však splnilo toto proroctvo na novozákonnom vyvolenom národe, na Kristovej Cirkvi.

Ez 37,16 - Jedno z driev predstavovalo Júdske kráľovstvo, v ktorom vedúcim kmeňom bol kmeň Júdov. K nemu sa družili ešte dva malé izraelské kmene, Benjamín a Simeon. Týchto treba rozumieť pod spojencami Júdu. Druhé drevo predstavovalo zasa Severné kráľovstvo, v ktorom vedúcu úlohu hrali kmene Jozefových synov, Efraima a Manassesa. Všetky ostatné kmene patrili k Severnému kráľovstvu, boli teda spojencami Efraima. Kmeň Efraim bol najväčší v Severnej ríši; často sa preto celá táto ríša volá prosto Efraimom.

Ez 37,23 - Sídlami rozumej miesto, kde boli Izraeliti v zajatí a kde sa klaňali modlám. Ale azda lepšie by bolo so LXX: "od všetkých vzbúr".

Ez 37,24 - Kráľ, ktorého prorok volá Dávidom, bude Mesiáš; porov. pozn. k 34,23.

Ez 37,27 - O Pánovom stane nad vyvoleným ľudom pozri Iz 4,5–6.